Rádio Vaticana

Dějiny spásy jsou zjevením Božího milosrdenství

18.11.2011

Benedikt XVI. při návštěvě katedrály, Cotonou

Páni kardinálové,
Pane arcibiskupe a drazí bratři v biskupské službě,
Pane rektore katedrály,
Drazí bratři a sestry,

Starodávný hymnus Te Deum, který jsme právě zpívali, vyjadřuje naši chválu Bohu třikrát svatému, který nás shromažďuje v této krásné katedrále Naší Milosrdné Paní. S uznáním vzdáváme hold předešlým arcibiskupům, kteří zde jsou pohřbeni: mons. Christophe Adimou a mons. Isidore de Sousa. Byli zdatnými dělníky na Pánově vinici a jejich památka je v srdci katolíků a četných obyvatel Beninu stále živá. Tito dva preláti, každý svým způsobem, byli pastýři naplněni horlivostí a láskou. Bezvýhradně se strávili ve službě evangeliu a Božímu lidu, zejména těm nejvíce zranitelným lidem. Všichni víte, že mons. de Sousa byl přítelem pravdy a že měl rozhodující podíl na demokratizačním procesu vaší země.

Chvalme Pána za divy, jimiž nepřestává obdařovat lidstvo, a rozjímejme chvíli o Jeho nekonečném milosrdenství. Tato katedrála se k tomu prozřetelnostně sama nabízí. Dějiny spásy, jež vrcholí Ježíšovým Vtělením a naplňují se Velikonočním tajemstvím, jsou zářivým zjevením Božího milosrdenství. V Synu se zviditelnil „Milosrdný Otec“ (2 Kor 1,3), který - věren svému otcovství - „je schopný sklánět se ke každému marnotratnému synovi, ke každé lidské bídě, zvláště pak morální, jako je hřích“ (Dives in misericordia, 6). Boží milosrdenství nespočívá jenom v odpuštění našich hříchů. Spočívá také v tom, že Bůh, náš Otec, nás vede cestou pravdy a světla někdy ne bez bolesti, trápení a bázně, protože nechce, abychom zahynuli (srov. Mt 18,14; Jan 3,16). Tento dvojí projev Božího milosrdenství ukazuje, jak je Bůh věrný smlouvě, kterou ve křtu zpečetil s každým křesťanem. Pohlédneme-li na dějiny každého z nás i na dějiny evangelizace našich zemí, můžeme říci spolu se Žalmistou: „Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech“ (Žl 89 (88), 2).

Panna Maria zakusila v nejvyšším stupni tajemství božské lásky: „jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí“, zvolá ve svém Magnificatu. Svým přitakáním Božímu povolání, přispěla ke zjevení Boží lásky mezi lidmi. Pro svou účast na poslání svého Syna je tedy Matkou Milosrdenství, dostalo se jí privilegia, že nám může vždy a všude pomáhat. „Nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Ve své mateřské lásce se stará o bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti“ (Lumen gentium, 62). Pod ochranou jejího milosrdenství hojí se raněná srdce, úklady Zlého jsou potřeny a nepřátelé se smiřují. V Marii máme nejenom vzor dokonalosti, ale také pomoc, abychom uskutečňovali společenství s Bohem a našimi bratry a sestrami. Matka milosrdenství je bezpečnou vůdkyní učedníků svého Syna, kteří chtějí být ve službách spravedlnosti, smíření a pokoje. Jednoduše nám mateřským srdcem ukazuje jediné Světlo a jedinou Pravdu: svého Syna, Krista Ježíše, který vede lidstvo k plnému uskutečnění v jeho Otci. Nemějme strach vzývat s důvěrou tu, která bez ustání rozdává svým dětem božské milosti:
Matko milosrdenství,
zdravíme Tě, Matko Vykupitele;
zdravím Tě, Panno slavná;
zdravíme Tě, naše Královno!
Královno naděje,
ukaž nám tvář svého božského Syna;
veď nás na cestách svatosti;
daruj nám radost těch, kteří dovedou přitakávat Bohu!
Královno míru,
vyslyš nejušlechtilejší touhy mladých Afričanů;
vyslyš srdce žíznící po spravedlnosti, pokoji a smíření;
vyslyš naděje dětí – obětí hladu a válek!
Královno spravedlnosti,
vypros nám dětinnou a bratrskou lásku;
vypros nám, abychom byli přáteli chudých a maličkých;
vypros národům země ducha bratrství!
Naše Paní Afriky,
vypros nám od svého božského Syna uzdravení nemocných, útěchu soužených, odpuštění hříšníků;
přimluv se za Afriku u svého božského Syna,
a vypros celému lidstvu spásu a pokoj!
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV