25.9.2011 

1. Mše sv. na letišti ve Freiburgu za účasti 100 tisíc lidí.
2. Setkání s katolickými laiky angažovanými v církvi a společnosti
3. Rozloučení Benedikta XVI. s Německem

ad 1. Na 100 tisíc věřících, především z freiburgské arcidiecéze, ale také poutníci z dalších 27 německých diecézí v čele se svými biskupy, zaplnili dnes dopoledne pláň turistického letiště u Freiburgu. K liturgii papež nezvolil žádná zvláštní čtení. Kázal na texty připadající na tuto 26. neděli v mezidobí, na slova, která – jak řekl – by s námi měla zatřást.

„Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království...“ Kdyby se tento výrok přeložil do dnešního jazyka, mohl by znít zhruba takto: agnostici, kteří zakoušejí neklid kvůli otázce Boha; lidé, kteří trpí kvůli našim hříchům a touží po čistém srdci, jsou Božímu království blíže než rutinní věřící, kteří v církvi vidí jenom aparát a jejich srdce je vírou netknuté.“

Po tvrdých slovech namířených do řad vlažných katolíků, Benedikt XVI. ihned varoval před paušalizací a vyjádřil vděčnost všem, kdo se angažují ve farnostech a v mnoha německých sociálních a charitativních institucích. Připomněl ovšem, že i v těchto oblastech je potřeba víc než kompetence: totiž otevřené srdce, které druhému ukazuje milujícího Boha.

„Drazí přátelé, obnova církve může být realizována jedině prostřednictvím ochoty k obrácení a obnovou víry.“

dodal Svatý otec. Evangelium mluvilo o dvou synech, z nichž jeden přislíbí vykonat, co otec žádá, ale neudělá to, druhý naopak nejprve odmítne, ale nakonec otcovu vůli splní. Vzorem pro křesťany je ale jednání třetího syna, který je za podobenstvím skryt:

„Třetím synem je Jednorozený Syn Boží, Ježíš Kristus, který nás tady všechny shromáždil. Ježíš, když přicházel na svět, řekl: „Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli“ (Žid 10, 7). On toto přitakání nejenom vyslovil, ale také uskutečnil. ...V pokoře a poslušnosti Ježíš splnil Otcovu vůli, zemřel na kříži za svoje bratry a sestry a vykoupil nás z naší pýchy a zatvrzelosti. Poděkujme mu za Jeho oběť, poklekněme při jeho Jménu a vyznejme spolu s učedníky první generace »ke slávě Boha Otce: Ježíš Kristus je Pán« (Flp 2, 10)“ - vybídl Benedikt XVI. a v důrazných apelech pokračoval s odvoláním na pobídku k bratrství, svornosti a jednomyslnosti, o níž se hned po kristologickém hymnu píše v listu Filipanům. Dovršte mou radost tím, že budete pevně sjednoceni v Kristu, pobízel papež spolu se sv. Pavlem. Vyzval německou církev, aby nesla pochodeň nezměněné víry ve svornosti, v jednotě s Petrovým nástupcem a s otevřeností pro radostnou víru mladých církví, do kterých přináší charitativní pomoc.

„Křesťanská existence je pro-existencí: bytím pro druhé, pokorným nasazení pro bližního a pro obecné dobro.[...] Humilitas, latinské slovo pro „pokoru“, má co do činění se zemí – humus – tedy s přilnutím k zemi, k realitě. Pokorní lidé stojí oběma nohama na zemi. Především však naslouchají Kristu, Božímu Slovu, kterým je nepřetržitě obnovována církev a každý její člen.“

S prosbou o tuto pokoru, ale také odvahu k ní uzavřel Benedikt XVI. svou homilii na pláni freiburgského letiště.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Po skončení eucharistické slavnosti, kterou koncelebrovali všichni němečtí biskupové, papež před modlitbou Anděl Páně přidal několik slov o smyslu této modlitby, která jak řekl připomíná dějinný počátek naší spásy.

ad 2. Po obědě se členy Německé biskupské konference přijal Svatý otec 16 ústavních soudců Německého spolkového ústavního soudu a rozloučil se s místem svého freiburského pobytu – arcidiecézním seminářem Collegium Borromaeum.

V pozdním odpoledni se ve freiburském kongresovém a kulturním centru Konzerthaus konalo setkání s katolíky angažovanými v církvi a společnosti. Papež ve svém proslovu připomněl, že každý křesťan i církevní komunita jsou trvale povolány ke konverzi a dotazoval se po konkrétní podobě této změny. Základní důvod ke změně je třeba hledat v apoštolském poslání učedníků a církve samotné. Církev musí vždy opětovně ověřovat, zda tomuto poslání zůstává věrná, zdůraznil papež.

„Aby však církev plnila své pravé poslání, musí neustále vyvíjet snahu odpoutávat se od tohoto svého zesvětštění, opět se otevírat Bohu (...) Ve svém historickém vývoji však církev projevuje rovněž opačný sklon, tedy spokojenost se sebou samou, připodobňuje se tomuto světu, je soběstačná a přizpůsobuje se jeho měřítkům. Nezřídka tak klade větší důraz na organizaci a institucionalizaci než na své povolání k otevřenosti vůči Bohu skrze otevřenost světa k bližnímu.“

„Historické příklady nám dokazují, že misionářské svědectví církve, která je od světa odloučena, zřetelněji vystupuje do popředí. Je-li církev osvobozena od svých materiálních, politických břemen a privilegií, může se lépe a skutečně křesťansky věnovat celému světu a být mu otevřena. Může s větší volností znovu prožívat své povolání klanět se Bohu a sloužit bližnímu.“

Církev se otevírá světu nikoliv proto, aby získala lidi pro instituci s vlastními mocenskými nároky, nýbrž aby lidem umožnila vstup do jejich nitra a dovedla je k Bohu, pokračoval Benedikt XVI. Nejedná se o to, dodal, abychom zde nalezli nový postup k propagaci církve. Spíše to znamená veškeré taktiky opustit a hledat co největší upřímnost, která neopomíjí či nepotlačuje jakoukoliv z dnešních skutečností, nýbrž plně žije současnou víru ve střídmosti dneška.

„Řekněme to ještě jinak – křesťanská víra vždy a nejenom v naší době budila pohoršení. Víra ve věčného Boha (...) je pro nás lidi skutečně náročná. Toto pohoršení, jež nelze zrušit, nechceme-li zrušit křesťanství, bylo v nedávné době zastíněno jinými bolestnými pohoršeními, vyvolanými hlasateli víry. Vzniká nebezpečná situace, pokud tato pohoršení zaujímají postavení onoho prvotního pohoršení (skandalonu) Kříže a zamezují tak k němu přístup a pokud skrývají skutečný požadavek křesťanství za nedostatečnost jeho pomýlených hlasatelů.“

Existuje ještě další důvod k přesvědčení, že opět nastal čas „odsvětštění“, odvážně se zbavit toho, co je v církvi světské. Přirozeně to neznamená stáhnout se ze světa. Církev odlehčená od světských prvků je schopna právě v sociálně-charitativní oblasti lidem sdělovat mimořádnou životní sílu křesťanské víry – jak trpícím, tak jejich pomocníkům. Pouze hluboký vztah k Bohu umožňuje plně se věnovat člověku, stejně jako se bez pozornosti k bližnímu ochuzuje vztah k Bohu, uzavřel Svatý otec své setkání s katolíky pracujícími pro německou církev a společnost.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. ke katolickým laikům je ZDE

ad 3. Kolem 19h se Benedikt XVI. s Německem rozloučil. Na letiště jej přišli vyprovodit prezident Spolkové republiky Christian Wulff s chotí. Svatý otec mu poděkoval za pohostinství, stejně jako všem organizátorům, kteří ze zákulisí dbali na bezvadný průběh papežské návštěvy. Letadlo společnosti Lufthansa s Benediktem XVI. a jeho doprovodem odstartovalo těsně před začátkem našeho nedělního vysílání a jeho přistání na římském letišti Ciampino je plánováno na 21 hodinu.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. na rozloučenou je ZDE

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.