5.8.2011
Homilie k 19.neděli v mezidobí
Kdo by neznal píseň slovenské kapely Elán Voda, čo ma drží nad vodou !? Text je podmanivý, ale nezdálo se mi, že by chtěl říct více, než vyprávět drama lidského vztahu. Ale i v něm, ba právě v něm je skrytě přítomen i Bůh, dárce života. Je potřeba Jej ovšem hledat, nechat se vzít do Boží tvrdé školy.
Tak jako prorok Eliáš. (1 Král 19,9a.11-13a) Při střetu s Baalovými proroky na hoře Karmel se nechá vést takovou horlivostí, že nerozlišuje mezi hříchem a hříšníkem a všechny je pobije. V dnešní době, kdy se papež setkává s představiteli všech světových náboženství, Eliáš se jeví jako nábožensky nesnášenlivý. Ve své době sice platí za hrdinu, nemá však čas spát na vavřínech. Musí prchat před královnou Jezábel, ctitelkou Baala, pohanského božstva bouře, deště a plodnosti. Sotva si dnes dovedeme představit, jakou fascinaci na člověka vyzařovaly tyto pohanské kulty spjaté s krvavými obětmi a orgiemi. Něco z toho reflektuje dokonce i známá píseň Waldemara Matušky Jezabel. Eliáš před krutou královnou prchá „sám a zraňený“ až do úmoru, padne a nepřeje si, než zemřít. Posilněn andělským pokrmem přece jen dojde až na horu Horeb – tam kde se Mojžíš setkal s Hospodinem. I on se tam má s Bohem setkat a hledá Jej v zemětřesení a ohni. Hospodin však od něj žádá nyní něco jiného: aby se ztišil a naslouchal Jeho hlasu v šumu vánku. Možná to Eliáše stálo víc úsilí než svolávat bouři na Baalovy kněze. Vyžadovalo to od něj vysvléct starého „silného“ člověka, otevřít své nitro a stát se zranitelným: zaposlouchat se do záchvěvů svého srdce a věřit, že v nich mluví sám Bůh.
I Ježíš nešetří apoštoly. (Mt 14,22-33) Nejprve od nich žádá lidsky nemožné, totiž aby dali najíst mnohatisícovému davu. Potom, když už se stmívá, je přinutí nalodit se a vyplout, zatímco on sám se stáhne do samoty, aby se modlil. Jeho učedníci se mu neodvažovali odporovat. Dovedeme si však představit, jak jim asi bylo, když – jak říká Evangelium – „loď byla už daleko od břehu a vlny jí zmítaly“, a to po celou noc. Možná si někteří z nich vyčítali, proč nezůstali na pevnině a rádi by teď vystoupili. Ale ono to nešlo, nebylo kam – než do hluboké vody. Jsou životní situace, ze kterých prostě není cesta zpět, jen dopředu! Je to jako s utečenci ze severní Afriky, kteří na ubohých člunech mají jedinou touhu: italský ostrov Lampedusa. Je to obraz cíle, kterým je pro křesťana Kristus. To pochopí Petr a udělá něco, co se může zdát šílenstvím: vystoupí z lodě. Nikoliv však aby šel zpět, ale aby šel vstříc Ježíši, kterého vidí kráčet po vodách. Důvěřuje mu natolik, že vystoupí z lodi a jde po vlnách. A i když ztratí na chvíli odvahu a začne tonout, nepropadne panice, ale volá k tomu, který jako jediný jej může zachránit (spasit). Tak jako potápějící se loď, vysílá své „SOS“ – Save Our Souls (Spaste naše duše), tak volá Petr po záchraně (spáse) pro sebe, pro Církev, pro celé lidstvo.
Také Apoštol Pavel (Řím 9,1-5) si toužebně přál, aby celý jeho národ přijal Krista a byl spasen. Říká dokonce: „Mluvím pravdu – vždyť jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn.“ Ponechme stranou teologické důvody Pavlova přání a ptejme se sami sebe: Záleží nám tolik jako apoštolovi národů, aby se lidé naší doby, naše společnost, náš národ, spasili? Anebo je spíše zatracujeme jako Eliáš Baalovy proroky? Musíme se nechat vzít do náročné Boží školy a naučit se slyšet jemný Pánův hlas. Ten se zdá se, že zaniká v hukotu příboje zklamání a beznaděje, jež nás hrozí pohltit. A přece je Kristovo tiché, ale pevné „Pojď!“ natolik nosné, že můžeme s Petrem vykročit vpřed. Vždyť Pán sám je ta voda, co nás drží nad vodou.
„Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása mu půjde v patách.“ (Ž 85)
Foto: R. Čemus
Richard Čemus
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.