Rádio Vaticana

Univerzita je místem naděje...

28.6.2011

říká O. Josef Stuchlý o vysokoškolské pastoraci

Římský vikariát v těchto dnech uspořádal již osmý ročník sympozia vysokoškolských pedagogů. Za Českou republiku se ho zúčastnili Otec Josef Stuchlý, národní koordinátor pro pastoraci vysokoškoláků, a slečna Lenka Češková, nastupující předsedkyně Vysokoškolského katolického hnutí Brno. Mohli byste pro naše posluchače nastínit, čemu se konference věnovala, jak vůbec tato sympozia vznikla.

JS : Sympozium bylo již osmé setkání vysokoškolských pracovníků z celého světa. Setkávání začínalo hlavně v Evropě a je reakcí na sekularizaci Evropy. Církev zvažuje, jakým způsobem se chovat. Poprvé se sympozium uskutečnilo v roce 2000, kdy bývalý papež Jan Pavel II. vyhlásil myšlenku nového humanismu pro Evropu. To, co můžeme nabídnout jako křesťané, je přijímat člověka komplexně, to znamená nevylučovat z něho náboženský rozměr, což se dnes na univerzitách děje.

LČ: Od roku 2009 začalo také setkávání vysokoškolských studentů v Římě. Tohoto setkání jsem se zúčastnila ještě se skupinkou jedenácti vysokoškoláků z celé České republiky a bylo to setkání pouze evropské na rozdíl od tohoto setkávání učitelů,které je teď již celosvětové. Tehdy pro nás bylo přínosem poznat realitu studentů i v ostatních zemích, jako v Albánii, Rusku a podobně.

Na co byl letošní ročník zaměřen a kolik se vás tam sešlo?

JS: Letošní rok byl zajímavý tím, že tam byli skutečně profesoři z celého světa- rektor Palestinské univerzity, zástupci z Mexika, Ugandy; a všichni tito lidé se zabývali myšlenkou, jakým způsobem má univerzita fungovat - jestli univerzita je místem, kde se předávají informace, nebo místem, kde se formuje člověk; místem, kde se pouze vyučuje, či kde se předkládají ty nejlepší myšlenky, které do té doby byly stvořeny, a o nich se diskutuje. Celé setkání bylo rozděleno do čtyř pilířů – krása, dobro, spravedlnost, pravda. Ten křesťanský vhled byl dán vůbec možností setkání všech těchto lidí a možností uvažovat o tak základních věcech - co to je univerzita apod.. Dále bylo poukázáno na skutečnost, že chybí formace. Katolické školství zdůrazňuje, že musíme na člověka pohlížet komplexně, nemůžeme pominout jeho náboženskost, rodinu, schopnosti. Člověk je bytost celostní – cokoliv opomineme, projeví se v důsledku tím, že není schopen vykonávat dobře svou profesi. Dalším tematem, které se na těchto konferencích již objevilo opakovaně, je fragmentace vědění. Dnes jsme úzce zaměřeni a specializováni, ale postrádáme širší kontexty, do kterých bychom své specifické vědění dokázali zařadit. Výsledkem je opět ochuzení. To, co můžeme nabídnout Evropě jako křesťané, je interdisciplinarita. Vždy je potřeba člověka pojímat v kontextu. Ukazuje se, že lidé, kteří jsou na pohraničí dvou různých oborů, přinášejí největší výsledky ve vědě.

Jak dlouho se věnujete pastoraci vysokoškoláků a jak byste zhodnotil uplynulých dvacet let naší svobodné společnosti?

JS:Po roce 1990 biskupové dbají o tuto oblast, protože ustanovili kaplany pro vysokoškoláky všude tam, kde společenství již existovala. Na začátku devadesátých let chtěli být studenti samostatní – projevilo se to tím, že si vytvořili nezávisle na biskupech občanská sdružení, dnes Vysokoškolské katolické hnutí, v Ostravě, Olomouci, Brně, Praze a dalších městech. Do pastorace vysokoškoláků jsem přišel před necelými sedmi lety, na podzim roku 2004. Bylo zajímavé pozorovat, že Diecézní centra mládeže ovlivnily mládež v tom smyslu, že najednou bylo pro vysokoškoláky důležité, co říká biskup, co říká Církev. Už nechtěli objevovat něco sami ve zmatku a revoltě, ale DCMka je zformovala. Je možné pozorovat, že tito mladí lidé jsou daleko konzervativnější a chtějí skutečné hodnoty. Nestačí jim povšechné informace, ale chtějí hluboké duchovní vedení, chtějí přednášky na úrovni, jsou daleko náročnější. Nicméně na tuto náročnost navazuje, že jsou ochotni pro věc víc dělat.

Za rozhovor poděkovala Jana Gruberová.

Česká sekce RV