25.5.2011 

Benedikt XVI. na závěr společné modlitby růžence, baz. P. Marie Větší

Vážení a drazí spolubratři bratři,
Přišli jste do této nádherné baziliky, v níž se dlouhá staletí snoubí spiritualita a umění, abychom sdíleli intenzivní moment modlitby a svěřili tak mateřské ochraně Marie, Matky jednoty, veškerý italský lid u příležitosti 150. výročí politického sjednocení země. Je příznačné, že podobná setkání se uskutečnila i v jednotlivých diecézích. Také tímto způsobem vyjadřujete snahu církve být nablízku osudům tohoto milovaného národa. Pociťujeme spojení se všemi společenstvími, i těmi nejmenšími, kde se uchovala živá tradice věnovat měsíc květen mariánské zbožnosti. Vyjadřuje se mnoha způsoby: svatyněmi, kostelíky, uměleckými díly a zejména modlitbou růžence, ve které lid Boží děkuje za dobro, které na přímluvu Panny Marie nepřetržitě dostává od Pána a v mnoha svých potřebách se k němu obrací s prosbou. Modlitba, jež má svůj vrchol v liturgii, kterou střeží živá tradice církve, vždycky vytváří prostor pro Boha; umožňuje nám účastnit se dějin spásy. Tento večer jsme v Mariině škole zváni sestoupit spolu s Ježíšem k řece Jordán, aby v nás Duch utvrdil milost křtu; usednout na hostinu v Káni, abychom od Něho přijali slavnostní „dobré víno“; vstoupit do Nazaretské synagogy jako chudí, ke kterým se obrací radostná zvěst Božího království; vystoupit na horu Tábor, abychom prožili kříž ve velikonočním světle a nakonec se ve večeřadle účastnit nové a věčné oběti, která předjímá nová nebesa a novou zemi a obnovuje veškeré stvoření.

Tato bazilika je první, která je na Západě dedikována Matce Boží, Panně Marii. Vybavuje se mi v mysli první den roku 2000, kdy zde blahoslavený Jan Pavel II. otevřel Svatou bránu a svěřil Jubilejní rok Panně Marii, aby bděla nad putováním těch, kteří se považují za poutníky milosti a milosrdenství. Neváháme se dnes cítit stejně, toužíme překročit práh oné nejsvětější „Brány“, kterou je Kristus a chceme prosit Pannu Marii, aby nám byla na cestě oporou a přimlouvala se za nás. Kristus jakožto Boží Syn, je formou člověka; je jeho nejhlubší pravdou, mízou, která oživuje dějiny, jež by jinak byly nenapravitelně zkaženy. Modlitba nám pomáhá rozpoznat střed našeho života v Něm, zůstat v jeho přítomnosti, přizpůsobit svoji vůli té jeho, konat „všechno, co řekne“ (Jan 2,5) a být si jisti Jeho věrností. To je podstatný úkol církve, kterou On korunoval na mystickou nevěstu, jak ji rozjímáme v nádheře apsidální mozaiky. Maria je jejím vzorem, je tou, která nám nastavuje zrcadlo, ve kterém jsme zváni rozpoznat svoji totožnost. Její život je výzvou převést to, co jsme, na naslouchání a přijetí Slova, dokázat ve víře chválit Pána, před nímž se jediná naše možná velikost vyjadřuje poslušností: „Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Maria se svěřila, ona je „požehnaná“ (srov. Lk 1,42), protože uvěřila (srov. Lk 1,45), až se oblékla v Krista natolik, že vstoupila do „sedmého dne“ jako účastnice Božího spočinutí. Dispozice jejího srdce – naslouchání, přijetí, pokora, věrnost, chvála a očekávání – odpovídají vnitřním postojům a gestům, které utvářejí křesťanský život. Jimi se živí církev, vědoma si toho, že vyjadřují to, co od ní očekává Bůh.

V bronzu Svaté brány této baziliky je znázorněno zasedání Efezského koncilu. I jádro samotné stavby sahá do 5.století a váže se k tomuto ekumenickému koncilu, který se konal roku 431. V Efezu církev hájila a potvrdila Marii titul Theotókos, Matka Boží, titul kristologického obsahu, který poukazuje na tajemství vtělení a vyjadřuje jednotu lidské a božské přirozenosti v jejím Synu. Osoba a událost Ježíše Nazaretského ostatně osvěcují Starý zákon i samotnou tvář Panny Marie. V Ní se zjevně zračí jednotící plán, který pojí oba Zákony. V jejím osobním údělu jsou shrnuty dějiny celého lidu a církev je kladena do souvislosti se starozákonním Izraelem. V rámci této perspektivy nabývají smyslu jednotlivé příběhy velkých ženských postav Starého zákona, v jejichž životě je znázorněn ponížený, poražený a deportovaný lid. Tytéž postavy však také zosobňují naději, představují „svatý zbytek“, jsou znamením, že plán Boží nezůstane abstraktní ideou, ale dojde čiré odpovědi ve svobodě, která se odevzdává bezpodmínečným přitakáním, které je plným přijetím a dokonalým darem. Maria je toho nejvznešenějším výrazem. Na tuto pannu sestupuje tvůrčí moc Ducha svatého, téhož, který se „na počátku“ vznášel nad vodami (srov. Gen 1,1) a díky němuž Bůh povolal bytí z ničeho; Duch, který oživuje a utváří stvoření. Maria se otevírá jeho působení, zrodí Syna, přítomnost Boha, který přišel obývat dějiny a otevírá je novému a definitivnímu počátku, kterým je možnost každého člověka zrodit se shůry, žít ve vůli Boha a plně se tak realizovat.

Víra vskutku neodcizuje. Jiné jsou zkušenosti, které zamořují důstojnost člověka a kvalitu sociálního soužití! Setkání se stále novým evangeliem bylo v každém historickém období zdrojem civilizace, budovalo mosty mezi národy a obohatilo tkanivo našich obcí, vyjádřilo se v kultuře, umění a v neposlední řadě v tisícerých formách charity. Itálie může být při oslavách sto padesáti let své politické jednoty právem hrda na přítomnost a působení církve. Církev neusiluje o privilegia, ani nemá v úmyslu chápat se odpovědností politických institucí; ctí legitimní laickost státu a bedlivě podporuje základní práva člověka. Mezi ně patří především etické instance a tedy otevřenost pro transcendentno, jež jsou hodnotami, které předcházejí jakékoli státní právo, poněvadž jsou vepsány do samotné přirozenosti lidské osoby. Církev, naplněná silnou kolegiální reflexí a přímou zkušeností v daném území, nadále v této perspektivě nabízí svůj přínos k vytváření obecného dobra a každého nabádá k povinnosti prosazovat a chránit lidský život ve všech jeho fázích a aktivně fakticky podporovat rodinu. Ta totiž zůstává primární realitou, v níž mohou vyrůstat svobodné a odpovědné osoby, formované oněmi hlubokými hodnotami, které otevírají pro bratrství a umožňují čelit i životním protivenstvím. Nikoli poslední z nich je dnes obtížnost přístupu k plnému a důstojnému zaměstnání. Připojuji se proto k těm, kteří dnes požadují na politice a podnikatelském světě, aby vynaložily veškeré úsilí k překonání rozšířené nepevnosti pracovního poměru, která mladým lidem odnímá perspektivu plánování rodinného života k velké škodě pro autentický a harmonický rozvoj společnosti.

Drazí spolubratři, výročí zakládajícího aktu jednotného státu nás přivedlo k přesnému připomenutí kamínků mozaiky sdílené paměti a k vnímavému poukázání na prvky budoucích perspektiv. Neváhejte podněcovat věřící laiky přemáhat každého ducha uzavřenosti, odcizení a lhostejnosti, aby se v první řadě podíleli na veřejném životě. Povzbuzujte iniciativy formace inspirované sociálním učením církve, aby se každý, kdo je povolán k politické a administrativní odpovědnosti nestal obětí pokušení využívat vlastní pozici k osobním zájmům nebo touze po moci. Podporujte příležitosti k setkávání ve znamení vzájemnosti mezi Severem a Jihem. Pomáhejte Severu opětovně nalézt původní motivace onoho rozsáhlého kooperativního hnutí křesťanské inspirace, které bylo animátorem kultury solidarity a ekonomického rozvoje. Podobně vybízejte také Jih, aby uváděl do oběhu ku prospěchu všech zdroje i kvality, kterými disponuje, jakož i ony rysy pohostinnosti a přívětivosti, které jej charakterizují. Nadále pěstujte ducha upřímné a loajální spolupráce se státem a buďte si vědomi toho, že tento vztah je prospěšný jak církvi, tak celé zemi. Vaše slovo a vaše konání ať povzbuzuje a podněcuje ty, kteří jsou povoláni spravovat složitost, kterou se vyznačuje nynější doba. V době, kdy vystupuje se stále větší naléhavostí potřeba pevných duchovních základů, snažte se všem předkládat to, co je na křesťanské zkušenosti výjimečné: vítězství Boha nad zlem a smrtí jakožto horizont, který přítomnosti poskytuje světlo naděje. Tím že jste přijali téma výchovy za vůdčí linii pastoračního nasazení tohoto desetiletí, chtěli jste vyjádřit jistotu, že právě křesťanská existence – dobrý život evangelia – je důkazem realizovaného života. Na této cestě poskytujete službu nejenom náboženskou či církevní, ale také sociální a přispíváte k budování lidské obce. Odvahu, tedy! Navzdory všem těžkostem, „nic není nemožného u Boha“ (Lk 1,37), u Toho, kdo nadále koná „veliké věci“ (Lk 1,49) prostřednictvím těch, kteří se Mu jako Maria dovedou svěřit s bezpodmínečnou ochotou.

Pod ochranou Mater unitatis svěřujeme italský lid Pánu, aby mu udělil nedocenitelné dary pokoje a bratrství a tím i sociálního rozvoje. Kéž pomáhá i politickým silám žít výročí jednoty jako příležitost k ozdravení národní pospolitosti a k překonání všech domnělých protikladů: různé a legitimní sensibility, zkušenosti a perspektivy lze kombinovat v širším rámci a hledat tak společně to, co opravdu prospívá blahu země. Kéž příklad Marie otevře cestu spravedlivější, zralejší a odpovědnější společnosti schopné znovu objevit hluboké hodnoty lidského srdce. Matka Boží kéž povzbudí mládež, podpoří rodiny, utěší nemocné a všem vyprosí nové vylití Ducha svatého, pomůže nám rozpoznat a následovat i v této době Pána, jenž je pravým dobrem života, neboť je sám životem.
Ze srdce žehnám vám a vašim komunitám.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.