8.5.2011 

Benedikt XVI. na návštěvě Benátek. Neopakovatelný půvab tohoto „města na vodách“ doprovázelo také výjimečně srdečné přijetí, jaké Petrovu nástupci připravili obyvatelé i početní turisté, kteří k tomuto městu neodmyslitelně patří. Intenzivní program papežské návštěvy ve městě, hlásícímu se ke svatému Markovi, jehož ostatky spočívají ve stejnojmenné bazilice, začal v neděli dopoledne eucharistickou bohoslužbou, která se konala na prostranství parku svatého Giuliana v Mestre, tedy nikoli přímo v Benátkách, kde je méně vhodného prostoru, ale na pevnině, těsně přiléhající k benátskému souostroví. Svatý otec využil k přepravě typického prostředku tohoto jedinečného města, totiž lodě. Nejprve se ovšem ze sídla benátského patriarchy při bazilice sv. Marka vydal pěšky přes náměstí sv. Marka na nábřeží, kde nastoupil na motorový člun, který jej do Mestre přepravil.
Na prostranství v parku svatého Giuliana přišlo na papežskou bohoslužbu přibližně 300 tisíc lidí. Benedikt XVI. tady ve své homilii mimo jiné řekl:

„Žijete v kontextu, ve kterém se křesťanství prezentuje jako víra, která během staletí provází mnohé národy i v pronásledováních a těžkých zkouškách. Výmluvnými výrazy této víry jsou rozmanitá a všude rozšířená svědectví: kostely, umělecká díla, nemocnice, knihovny, školy; samotné prostředí vašich měst stejně jako venkova i horských oblastí je poseto odkazy ke Kristu. Přesto však dnes hrozí, že existence Krista bude vyprázdněna ze své pravdy a ze svého nejhlubšího obsahu; hrozí, že se stane horizontem, který objímá život jenom povrchně a spíše jen v kulturních a sociálních aspektech; hrozí, že bude redukována na křesťanství, ve kterém zkušenost víry v ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše už nebude osvěcovat existenciální pouť podobně jako jsme to slyšeli v dnešním evangeliu o dvou Emauzských učednících, kteří se po Ježíšově ukřižování vraceli domů, ponořeni do pochybností, smutku a zklamání. Tento postoj se, bohužel, šíří také ve vašem kraji a děje se to tehdy, vzdalují-li se dnešní učedníci od Jeruzaléma jakožto dějiště Ukřižování a Zmrtvýchvstání, tedy nevěří-li už v moc a živou přítomnost Pánovu. Problém zla, bolesti a utrpení, problém nespravedlnosti a soužení, strach před druhými, před cizinci, kteří přicházejí do našich krajin zdaleka a jakoby útočí proti tomu, čím jsme my, vedou dnešní křesťany k tomu, že si smutně říkají: my jsme doufali, že Pán nás osvobodí od zla, bolesti, utrpení, strachu, nespravedlnosti.

Je tedy pro každého z nás nezbytné, abychom se jako oba Emauzští učedníci nechali poučit od Ježíše nejprve nasloucháním a láskou k Božímu Slovu, čtenému ve světle Velikonočního tajemství, aby tak rozehřál naše srdce, osvítil naši mysl a pomohl nám interpretovat životní dění a dávat mu smysl. Potom je zapotřebí usednout ke stolu s Pánem, stát se jeho hosty, aby nám Jeho skromná přítomnost ve svátosti Jeho Těla a Jeho Krve vrátila pohled víry a dívali jsme se na všechno a na všechny očima Boha, ve světle Jeho lásky. Zůstávat s Ježíšem, který zůstal s námi, osvojit si Jeho darovaný životní styl, zvolit spolu s ním logiku společenství, solidaritu a sdílení mezi sebou. Eucharistie je maximální výraz daru, kterým Ježíš dává sebe sama, i ustavičnou pozvánkou, abychom svoji existenci žili v eucharistické logice jako darování se Bohu i lidem.
…
Nicméně, také lid tradičně katolický může v negativním smyslu zaznamenat nebo téměř podvědomě asimilovat nepříznivé dopady kultury, jež podsouvá takový způsob myšlení, kterým je poselství evangelia otevřeně odmítáno nebo skrytě blokováno. Vím, jak velká byla a nadále je vaše snaha hájit nepomíjivé hodnoty křesťanské víry. Povzbuzuji vás, abyste nikdy nepodlehli opakovaným pokušením hédonistické kultury a vábením materialistického konzumismu. Přijměte výzvu apoštola Petra, obsaženou v druhém dnešním čtení, a „žijte v bázni po dobu svého vyhnanství“ (1

Petr 1,17); výzvu, která se konkretizuje v životě intenzivně žitém na cestách našeho světa spolu s vědomím cíle, ke kterému spějeme: jednotě s Bohem v Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém. Naše víra a naše naděje směřují k Bohu (srov. 1 Petr 1,21), směřují k Bohu, protože v Něm koření, založeny na jeho lásce a jeho věrnosti.“

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

Na dopolední mši svatou pak hned navazovala pravidelná papežova promluva a mariánská polední modlitba Regina caeli.

PLNÉ ZNĚNÍ PROMLUVY Benedikta XVI. je ZDE

Po mši svaté se Benedikt XVI. vydal z Mestre zpět do Benátek stejným způsobem, tedy motorovým člunem v doprovodu desítek dalších lodí a plavidel tak typických pro toto místo. V sídle benátského patriarchy se potom konal oběd s biskupy zdejšího regionu Triveneto. Odpoledne pak následoval další program přímo v bazilice sv. Marka, kde se Benedikt XVI. účastnil všeobecného diecézního shromáždění, konaného u příležitosti zakončení pastorační vizitace, která probíhala v uplynulých šesti letech z iniciativy benátského patriarchy kardinála Angela Scoly. Benedikt XVI. zde mimo jiné řekl:

„Drazí přátelé, misijní poslání církve přináší plody, protože Kristus je mezi vámi skutečně přítomen, zejména v posvátné eucharistii. Jeho přítomnost je dynamická, uchvacuje nás, přisvojuje si a asimiluje nás v Sobě. Kristus nás přitahuje k Sobě, dává nám vyjít z nás samotných, aby nás všechny spojil v jedno se Sebou. Tímto způsobem nás zapojuje také do společenství bratří. Společenství s Pánem je vždycky také společenstvím s druhými. Proto náš duchovní život závisí podstatně na eucharistii. Bez ní se víra a naděje ztrácejí, a láska se ochlazuje. Vybízím vás proto, aby stále více pečovali o kvalitní slavení eucharistie, zvláště v neděli, aby den Páně byl plně žit a osvěcoval dění i aktivity všech dnů. Z eucharistie, nevyčerpatelného zdroje Boží lásky, budete moci čerpat energii nezbytnou k tomu, abyste mohli přinášet Krista druhým, přivádět druhé ke Kristu, být denně svědky lásky a solidarity a spolu s bratry, kteří postrádají i to potřebné, sdílet dobra, kterými vás zahrnuje Prozřetelnost.“

PLNÉ ZNĚNÍ PROMLUVY Benedikta XVI. v bazilice sv. Marka je ZDE

Benedikt XVI. se pak pozdravil osobně s jednotlivými osobnostmi benátského církevního života. A potom již následovala další, možná turisticky nejatraktivnější část programu papežské návštěvy, totiž projížďka papeže gondolou. Místní média podala, že mezi více než čtyřmi sty benátskými gondoliéry prý propukl úporný spor o to, kdo bude smět papeži posloužit. V každém případě Benedikt XVI. nastoupil na bílou gondolu proto, aby se za doprovodu desítek dalších vydal ke známému baroknímu chrámu Madonna della Salute, tedy k bazilice Panny Marie, Uzdravení nemocných, zbudované roku 1630 na poděkování za vysvobození od morové nákazy. Zde se konalo poslední setkání s Petrovým nástupcem, které bylo určeno benátským představitelům světa kultury a ekonomiky. Svatý otec mimo jiné řekl:

„Unde origo, inde salus“ - Kde je původ, tam je zdraví, praví nápis vytesaný ve středu největší kopule této baziliky. Tato věta poukazuje na těsné spojení mezi Matkou Boží a původem města Benátky, založeného podle tradice 25. března 421, tedy v den Zvěstování. Právě na přímluvu Panny Marie přichází zdraví, záchrana před morem. Zamyslíme-li se nad tímto nápisem, můžeme zachytit význam ještě hlubší a širší. Z Panny Marie pochází Ten, který nám dává „Uzdravení“. „Zdraví“ je všezahrnující, integrální pojem. Sahá od „dobré pohody“, která nám umožňuje prožít klidně den studia a práce, nebo prázdnin, až k salus animae – zdraví duše, na níž závisí náš věčný úděl. Bůh pečuje o všechno, aniž by něco vylučoval. Pečuje o naše zdraví v plném smyslu. Dokazuje to Ježíš v evangeliu. Uzdravoval všechny nemocné a vysvobozoval všechny posedlé, odpouštěl hříchy, křísil mrtvé. Ježíš zjevil, že Bůh miluje život a chce jej vysvobodit od každé negace, včetně té radikální, kterou je duchovní zlo, hřích, jedovatý kořen, který infikuje všechno. Proto je Ježíš nositelem jména „lidské Zdraví“: Salus nostra Dominus Jesus. Ježíš zachraňuje člověka tím, že jej opět uvádí do vztahu s Otcem v milosti Ducha svatého; ponořuje ho do tohoto čirého a oživujícího proudění, které rozvazuje člověka z jeho fyzické, psychické a duchovní „paralýzy“, uzdravuje tvrdost srdce, egocentrickou uzavřenost a dává mu okusit možnost opravdu nalézt sebe samého tím, že ztratí sám sebe z lásky k Bohu a k bližnímu. Unde origo, inde salus. Toto motto má mnoho rozmanitých souvislostí, ale omezím se pouze na jednu, totiž na proslulou větu svatého Ireneje: „Gloria Dei vivens homo, vita autem hominis visio Dei“ (Adv. Haer. IV, 20, 7). Lze ji parafrázovat takto: sláva Boží je plnost zdraví člověka a označuje přebývání v hlubokém vztahu s Bohem. Můžeme to také říci slovy, která byla drahá novému blahoslavenému Janu Pavlu II.: člověk je cestou církve, a Vykupitelem člověka je Kristus.“

PLNÉ ZNĚNÍ PROMLUVY Benedikta XVI. k benátským představitelům kultury a ekonomiky je ZDE

Po skončení tohoto setkání s představiteli kultury a ekonomiky, papež navštívil krátce také budovu zdejšího semináře, kde požehnal novou knihovnu.

Na zpáteční cestu do Říma se vydal kolem 20hodiny.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.