8.5.2011 

Promluva Benedikta XVI. na diecézním shromáždění, baz. sv. Marka v Benátkách

„Magnificat anima mea Dominum“

Drazí bratři a sestry! Slovy Panny Marie chci spolu s vámi pozvednout zpěv chvály a díky Pánu za dar této diecézní vizitace, kterou zahájil benátský patriarcha roku 2005 a která se končí dnes tímto všeobecným shromážděním. Bohu, Dárci veškerého dobra, adresujme svoji chválu za to, že podpořil vaše duchovní záměry a apoštolské snahy během pastorační vizitace, kterou konal váš pastýř, kardinál Angelo Scola, jehož tímto zdravím a děkuji mu za jeho úvodní slova. Spolu s ním zdravím pomocného biskupa a voleného biskupa Vicenzy, biskupské vikáře a všechny, kteří jsou mu ku pomoci v tomto rozsáhlém a členitém pastoračním nasazení, uprostřed dění milosti a silné církevní zkušenosti, ve které celý křesťanský lid obnovil svoji víru a s novým elánem se zapojil do misijního poslání. Zdravím zvláště vás, drazí kněží, řeholníci, věřící laici, a upřímně si vážím vaší služby, včetně úsilí vynaloženého na pořádání těchto církevních setkání. S radostí zdravím arménskou komunitu Benátek spolu s opatem a mechitarskými mnichy. Myslím také na řeckého pravoslavného metropolitu Itálie Genádia a biskupa ruské pravoslavné církve Nestora, jakož i na představitele luteránského a anglikánského společenství.

Vděčnost a radost jsou charakteristickými pocity tohoto našeho setkání, které se koná v posvátném prostoru baziliky svatého Marka, oplývající uměleckými památkami, kde víra a lidská tvořivost daly zrod působivé katechezi prostřednictvím obrazů. Boží služebník Albino Luciani, který byl vaším nezapomenutelným patriarchou, popsal jako mladý kněz svou první návštěvu v této bazilice takto: „Ocitl jsem se v proudu světla… Konečně jsem mohl vidět a svým zrakem se těšit z veškeré nádhery světa umění, jedinečné a neopakovatelné krásy, jejíž půvab tě cele proniká“ (Io sono il ragazzo del mio Signore, Venezia-Quarto d´Altino, 1998). Tento chrám je obrazem a symbolem církve postavené z živých kamenů, kterými jste vy, křesťané Benátek.

„Dnes musím zůstat v tvém domě. On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal“ (Lk 19,5-6). Kolikrát jen jste během pastorační vizitace slyšeli tato slova, kterými se Ježíš obrátil na Zachea, a rozjímali o nich! Jsou průvodním motivem vašich komunitních setkání a nabízejí vám účinný podnět k přijetí Zmrtvýchvstalého Ježíše, bezpečné cesty vedoucí k plnosti života a štěstí. Autentická realizace člověka a jeho pravého štěstí nespočívá v moci, úspěchu a penězích, nýbrž jedině v Bohu, kterého nám Ježíš Kristus dává poznat a přibližuje nám Ho. Taková je zkušenost Zachea. Podle běžné mentality má všechno: moc i peníze. Může si říci, že je „úspěšným mužem“, udělal kariéru, dosáhl, čeho chtěl a mohl by jako pošetilý boháč z evangelního podobenství říci: „Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!“ (Lk 12,19). Proto jeho touha spatřit Ježíše překvapuje. Co jej vede k tomu, aby usiloval o setkání s Ním? Zacheus si uvědomuje, že to co má, mu nestačí, a cítí potřebu jít dále. A v tom prochází jeho městem Ježíš, Nazaretský prorok. Doneslo se mu pár jeho nezvyklých slov: blahoslavení chudí, tiší, plačící, hladovějící po spravedlnosti. Ta slova mu zněla cize, ale možná právě proto na něho zapůsobila. Byla nová. Zatoužil Ježíše spatřit. A třebaže je bohatý a mocný je Zacheus malého vzrůstu. Proto běží napřed, vylézá na strom, na fíkovník. Nevadí mu, že se vystaví posměchu. Našel způsob, jak dosáhnout setkání. A Ježíš přichází, pozvedne oči k němu a oslovuje ho jménem: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě“ (Lk 19,5). U Boha není nic nemožného! Z tohoto setkání se Zacheovi zrodí nový život: s radostí Ježíše přijímá a konečně nalézá realitu, která může jeho život opravdu a zcela naplnit. Dotknul se rukama spásy. Už není, čím byl dříve, a na znamení konverze se zavazuje rozdat polovinu svého majetku chudým a vrátit čtyřnásobně tomu, koho okradl. Nalezl opravdový poklad, protože Poklad, kterým je Ježíš, nalezl jeho!

Milovaná církvi, která jsi v Benátkách! Napodobuj příklad Zachea a jdi dále! Překonej dnešního člověka a pomoz mu překonat překážky individualismu a relativismu, nenech se stahovat dolů nedostatky, které mohou poznamenávat i křesťanská společenství. Snaž se spatřit zblízka osobu Krista, který řekl: „Já jsem cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Jako nástupce apoštola Petra, který v těchto dnech navštívil váš kraj, opakuji každému z vás: nemějte strach jít proti proudu, abyste se setkali s Ježíšem, a pohlédnout vzhůru, abyste se střetli s jeho pohledem. V logu této mojí návštěvy je znázorněna scéna, převzatá z jedné mozaiky v této bazilice, na níž Marek předává Petrovi evangelium. Dnes přicházím symbolicky předat evangelium vám, duchovním synům svatého Marka, abych vás utvrdil ve víře a povzbudil vás tvář v tvář výzvám nynější doby. S důvěrou pokračujte po stezce nové evangelizace, v charitativní službě chudým a v odvážném svědectví v rámci rozmanitých sociálních oblastí. Buďte si vědomi, že jste nositeli poselství, které je pro každého člověka a pro celého člověka, poselství víry, naděje a lásky.

Toto pozvání je na prvním místě pro vás, drazí kněží, připodobnění kněžským svěcením Kristu „Hlavě a Pastýři“ a poslaní vést jeho lid. S velkodušností a oddaností pokračuje ve své službě, vědomi se nezměrnosti obdrženého daru, a hledejte oporu jak v kněžském bratrství, prožívaném ve společné zodpovědnosti a spolupráci, tak v intenzivní modlitbě a v prohloubeném teologickém a pastorálním aggiornamentu. Zvlášť myslím na nemocné a staré kněze, zasvěcené osoby: jste cenným duchovním zdrojem pro celý křesťanský lid a svými řeholním sliby ukazujete zejména význam a možnost naprostého sebedarování Bohu. Tato výzva patří také vám všem, věřící laici. Vždy a všude se snažte podávat důvody svojí naděje (srov. 1 Petr 3,15). Církev potřebuje vaše dary a vaše nadšení. Dokažte říkat „ano“ Kristu, který vás volá, abyste byli jeho učedníky, abyste byli svatými. Chtěl bych znovu připomenout, že „svatost“ nespočívá v uskutečňování mimořádných věcí, ale v každodenním následovaní svého vlastního povolání za pomoci modlitby, Božího Slova, svátostí a denní snahy o koherenci. Ano, je zapotřebí věřících laiků, uchvácených ideálem „svatosti“, aby bylo možné vytvořit společnost hodnou člověka, civilizaci lásky.

Během pastorační vizitace jste věnovali zvláštní péči svědectví, které jsou povolány vydávat vaše křesťanská společenství, počínaje těmi uvědomělejšími a motivovanějšími věřícími. V této souvislosti se právem snažíte rozvíjet evangelizaci a katechezi dospělých a nových generací, počínaje malými komunitami dospělých a rodičů, které jsou jakýmisi domácími večeřadly a žijí logikou křesťanské události zejména dosvědčováním společenství a lásky. Vybízím vás, abyste při zvěstování evangelia a křesťanské výchově nešetřili energií a prosazovali jak katechezi na každé úrovni, tak ony kulturní a formační iniciativy, které podávají vaše nemalé duchovní bohatství. Kéž dovedete pečovat zejména o křesťanskou formaci dětí, dospívajících a mladých, kteří potřebují hodnotné opěrné body. Buďte jim příkladem lidské a křesťanské důslednosti. V průběhu pastorační vizitace vyšla najevo také potřeba stále většího charitativního nasazení jakožto zkušenosti štědrého a nezištného sebedarování, jakož i požadavek jasně ukazovat misijní tvář farnosti a vytvářet i takové pastorační aktivity, které budou mít apoštolský rozlet a přitom se nezřeknou drobných skutků.

Drazí přátelé, misijní poslání církve přináší plody, protože Kristus je mezi vámi skutečně přítomen, zejména v posvátné eucharistii. Jeho přítomnost je dynamická, uchvacuje nás, přisvojuje si a asimiluje nás v Sobě. Kristus nás přitahuje k Sobě, dává nám vyjít z nás samotných, aby nás všechny spojil v jedno se Sebou. Tímto způsobem nás zapojuje také do společenství bratří. Společenství s Pánem je vždycky také společenstvím s druhými. Proto náš duchovní život závisí podstatně na eucharistii. Bez ní se víra a naděje ztrácejí, a láska se ochlazuje. Vybízím vás proto, aby stále více pečovali o kvalitní slavení eucharistie, zvláště v neděli, aby den Páně byl plně žit a osvěcoval dění i aktivity všech dnů. Z eucharistie, nevyčerpatelného zdroje Boží lásky, budete moci čerpat energii nezbytnou k tomu, abyste mohli přinášet Krista druhým, přivádět druhé ke Kristu, být denně svědky lásky a solidarity a spolu s bratry, kteří postrádají i to potřebné, sdílet dobra, kterými vás zahrnuje Prozřetelnost.

Drazí přátelé, ujišťuji vás svojí modlitbou za to, aby náročná cestu růstu ve společenství, kterou jste prošli v těchto letech pastorační vizitace, obnovila život víry celé vaší místní církve a zároveň vzbuzovala stále velkodušnější odevzdanost ve službě Bohu a bratřím. Nejsvětější Panno Maria, kterou ctíte pod jménem Panna Nicopeja, jejíž sugestivní obraz září v této bazilice, ať vám a celému vašemu diecéznímu společenství vymůže dar naprosté věrnosti Kristu. Cestu, na kterou se vydáváte, svěřuji přímluvě nebeské Matky Vykupitele, svatých a blahoslavených vašeho kraje, a uděluji zvláštní apoštolské požehnání vám a celé církvi svatého Marka, jakož i nemocným, vězněným a všem, kdo strádají na těle i na duchu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.