Rádio Vaticana

Nezapírat nic z evangelia a počínat si sympaticky

7.5.2011

Promluva Benedikta XVI. na zasedání biskupů, Akvilejská bazilika

Pane kardinále patriarcho,
ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě,
drazí bratři a sestry!

Ve skvostném interiéru této historické baziliky, která nás tak slavnostně přijímá, co nejsrdečněji zdravím vás všechny, kteří zastupujete patnáct diecézí Triveneta. Velmi mne těší, že se s vámi mohu setkat uprostřed příprav Akvilejského církevního sympozia, které se bude konat příští rok. Srdečně zdravím kardinála a patriarchu Benátek a spolubratry v biskupské službě, zejména arcibiskupa Gorice, kterému děkuji za jeho slova na uvítanou, a arcibiskupa Padovy, který nám představil chystané sympozium. Stejně srdečně zdravím presbytery, řeholníky a řeholnice a početné věřící laiky. Spolu s apoštolem Janem rovněž opakuji: „Milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde“ (Zjev 1,4). Duch svatý mluví skrze „synodální setkání“ k vašim milovaným církvím a ke každému z vás osobně, podporuje vás ve stále zralejším růstu společenství a vzájemné spolupráce. Toto „církevní setkání“ umožňuje všem křesťanským komunitám, které zde zastupujete, sdílet především původní zkušenost křesťanství, totiž osobní setkání s Ježíšem, který každému muži a každé ženě plně zjevuje význam a směr cesty života i dějin.

Příhodně jste chtěli uspořádat své církevní sympozium v mateřské církvi v Akvileji, z níž vyklíčily církve severovýchodní Itálie, ale i Slovinska, Rakouska, a některé církve Chorvatska, Bavorska a dokonce i Maďarska. Setkání v Akvileji je proto příznačným návratem ke „kořenům“, abyste mohli znovu shledat, že jste živými „kameny“ duchovní stavby, jejímž základem je Kristus a jejímž pokračováním jsou nejvýmluvnější svědkové církve v Akvileji: svatí Ermagora a Fortunát, Hilarius a Tacián, Chrysogon, Valerián a Chromácius. Vrátit se do Akvileje znamená především učit se od slavné církve, která vás zrodila, jak se dnes v radikálně změněném světě zapojit do nové evangelizace svých krajů a předat novým generacím vzácný odkaz křesťanské víry.

„Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím“ (Zjev 2,7). Vaši pastýři opakovali toto pozvání všem vašim jednotlivým církvím a různým církevním institucím. Povzbudili vás tak k objevu a „podání“ toho, co Duch svatý způsobil a působí ve vašich společenstvích, abyste nahlíželi očima víry probíhající hluboké proměny, nové výzvy a naléhavé otázky. Jak dnes zvěstovat Ježíše Krista, jak hlásat evangelium a jak vychovávat k víře? Rozhodli jste se v jednotlivých diecézích detailně se připravit na sympozium příštího roku a vyrovnat se také s výzvami, které překračují hranice jednotlivých diecézí v rámci nové evangelizace zakořeněné ve staleté a obnovené víře. Dnešní přítomnost diecézí, zrozených z Akvileje, v této nádherné bazilice, jakoby poukazovala na budoucí poslání Severovýchodu Itálie, které je otevřeno také okolním zemím i těm, s nimiž udržuje z různých důvodů kontakty. Severovýchodní Itálie je svědkem a dědičkou dějin bohatých vírou, kulturou a uměním, jejichž znamení jsou dosud patrná i v dnešní sekularizované společnosti. Křesťanská zkušenost utvořila lid vlídný, pracovitý, houževnatý a solidární, který je i přes pluralitu své kulturní identity do hloubi poznamenán Kristovým evangeliem. Dokazuje to vitalita vašich farních společenství, životnost sdružení i zodpovědné nasazení pastoračních asistentů. Horizont víry a křesťanské motivace daly a nadále nabízejí nové impulsy sociálnímu životu, inspirují záměry a nesou zvyklosti. Zřetelným znamením toho je otevřenost na transcendentní dimenzi života i navzdory rozšířenému materialismu; základní náboženské cítění, které sdílí prakticky veškeré zdejší obyvatelstvo; přilnutí k náboženským tradicím; obnova křesťanské iniciace; rozmanité projevy víry, charity a kultury; projevy lidové zbožnosti, solidární cítění a dobrovolnictví. Buďte hrdí na to, co tyto kraje učinilo a dosud činí velkými!

Prioritní misijní posláním, které vám Pán dnes obnovou osobního setkání s Ním svěřuje, spočívá v dosvědčování lásky Boha k člověku. Jste povolání činit tak především prostřednictvím skutků lásky a životních rozhodnutí ku prospěchu konkrétních osob, počínaje těmi nejslabšími, křehkými, bezbrannými, nesoběstačnými, chudými, starými, nemocnými, nemohoucími, těmi, které svatý Pavel označuje za nejslabší části těla církve (srov. 1 Kor 12,15-27). Ideje a uskutečňování dlouhověkosti, vzácných zdrojů lidských vztahů jsou krásným a novým svědectvím evangelní lásky pojaté v sociální dimenzi. Snažte se klást do středu svojí pozornosti rodinu, kolébku lásky a života, základní buňku společnosti i církevního společenství; toto pastorační nasazení se stává stále naléhavějším ve stále se šířící krizi manželského života a poklesu natality. Veškerá vaše pastorační činnost by měla zahrnovat zvláštní péči o mladé lidi, kteří dnes hledí do budoucnosti s velkou nejistotou, často žijí v neuspokojivé, nezřetelné a křehké situaci, ale nesou si v srdci velký hlad a žízeň po Bohu, jež vyžadují ustavičnou pozornost a odpověď!

Také v tomto vašem kontextu se dnes křesťanská víra musí vyrovnávat s novými výzvami, jakými je nezřídka přehnaná žádost po ekonomickém blahobytu ve fázi tíživé ekonomické a finanční krize, praktický materialismus a vládnoucí subjektivismus. Ve složitosti těchto situací jste pozváni prosazovat křesťanský smysl života výslovným hlásáním evangelia přinášeným s jemnou hrdostí a hlubokou radostí do nejrůznějších oblastí každodenní existence. Z víry odvážně žité pramení dnes stejně jako v minulosti plodná kultura tvořená láskou k životu od jeho početí až jeho přirozenému skonu, podpora důstojnosti osoby, povznášení významu rodiny, založené na manželství, které je věrné a otevřené vůči životu, úsilí o spravedlnost a solidarita. Probíhající kulturní změny po vás žádají, abyste byli přesvědčenými křesťany, „připravenými obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje“ (1 Petr 3,15), schopnými vyrovnávat se s novými kulturními výzvami v uctivé, konstruktivní a uvědomělé konfrontaci se všemi subjekty, žijícími v této společnosti.

Zeměpisná poloha Severovýchodu, která není už jen křižovatkou Východu a Západu Evropy, ale také Severu a Jihu (Jadran přivádí Středomoří k srdci Evropy), masivní fenomén turismu a imigrace, pohyb z místa na místo a proces homologace vyvolaný pronikavým působením massmédií – to vše posílilo kulturní a náboženský pluralismus. V tomto kontextu, jenž je v každém případě darem Prozřetelnosti, je nezbytné, aby křesťané byli neseni „věrohodnou nadějí“ a nabízeli krásu události Ježíše Krista, Cesty, Pravdy a Života, každému muži a každé ženě ve smělém a upřímném vztahu k nepraktikujícím, nevěřícím i věřícím jiných náboženství. Jste povoláni žít s postojem prostoupeným vírou, jak to líčí list Diognetovi: nezapírat nic z evangelia, v něž věříte, ale počínat si mezi ostatními lidmi sympaticky, sdělovat způsobem vlastního života onen humanismus, který koření v křesťanství, a být připraveni vytvářet společně se všemi lidmi dobré vůle lidštější, spravedlivější a solidárnější „obec“.

Jak to dosvědčuje dlouhá tradice katolictví v těchto krajích, vydávejte nadále energické svědectví lásce Boží také prosazováním „obecného dobra“: dobra všech a každého zvlášť. Vaše církevní společenství mají v zásadě pozitivní postoj k občanské společnosti i k různým institucím. Nadále nabízejte svůj přínos humanizaci prostoru občanského soužití. A nakonec doporučuji také vám, stejně jako ostatním církvím, které jsou v Itálii, abyste usilovali o probuzení nové generace mužů a žen schopných brát na sebe přímou odpovědnost v různých oblastech společnosti, zejména v politice. Ta obzvláště potřebuje lidi, zejména mladé, schopné budovat „dobrý život“ ku prospěchu a ve službě všech. Tohoto úsilí se totiž nemohou vzdát křesťané, kteří jsou poutníky ubírajícími se k Nebi, ale pozemským životem už předjímají věčnost.

Drazí bratři a sestry! Děkuji Bohu, který mi dal, abych zde v tuto tak významnou chvíli byl spolu s vámi. Svěřuji vás blahoslavené Panně Marii, Matce církve, a vašim svatým patronům, a ze srdce uděluji apoštolské požehnání vám i vašim drahým.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV