Rádio Vaticana

Benedikt XVI.: Obraťme se k pravdě

20.12.2010

Obraz loďky církve zmítané ve vlnách se vrací v obsáhlé promluvě Benedikta XVI. ke členům římské kurie. Ježíš, kterého se apoštolové pokoušejí budit, říká: to ve vás spala víra. A totéž chce říci i nám.

Předvánoční setkání papeže s jeho nejbližšími spolupracovníky je tradičně příležitostí k rekapitulaci uplynulého roku. Jako motto vybral adventní invokaci ?Pane, probuď svou sílu a přijď!?, historicky sahající do nejisté doby pozdní antiky a neméně platnou dnes, kdy se navzdory všem vymoženostem naší doby rozplývá morální konsensus, bez něhož právní a politické struktury nefungují a pokusy o jejich záchranu se za této situace zdají odsouzeny k neúspěchu, podotýká papež v úvodní části svého poselství.
Prvním tématem, u něhož se obšírně zastavuje, je Kněžský rok:

?Znovu jsme si uvědomili, jak je úžasné, že lidské bytosti jsou autorizovány vyslovovat Božím jménem a plnou mocí slova odpuštění a jsou tak schopny proměňovat svět, život; jak úžasné je, že lidské bytosti jsou autorizovány vyslovovat slova konsekrace, v nichž Pán vtahuje do sebe kus světa, a tím jej proměňuje v jeho podstatě, jak krásné je stát nablízku lidem v jejich radostech a utrpeních, v důležitých i temných hodinách existence...?

Tím horší byly skandály sexuálního zneužívání dětí, které jak řekl papež, vyšly najevo ?v pro nás nepředstavitelných dimenzích? a které ?převracejí svátost v její opak: pod rouškou posvátnosti hluboce zraňují člověka v jeho dětství a poškozují ho na celý život.?
Benedikt XVI. ilustruje situaci dnešní církve viděním sv. Hildegardy z Bingen (z roku 1170).

?Ve vizi sv. Hildegardy tvář Církve pokrývá prach... Její šat je rozedrán ? vinou kněží. Tak jak to ona spatřila a vyjádřila, tak jsme to letos prožili. Musíme přijmout toto pokoření jako povzbuzení k pravdě a volání k obnově. Jedině pravda zachraňuje. Musíme se ptát, co můžeme udělat, abychom napravili co nejvíce na nespravedlnosti, k níž došlo. Musíme se ptát, co pochybeného bylo v našem hlásání, ve způsobu být křesťany, že se mohlo stát něco takového.?

Papež vybízí k nové rozhodnosti ve víře a v konání dobra, povzbuzuje k pokání a k důkladné kněžské formaci, aby se něco podobného nemohlo opakovat. Zároveň se s díkem obrací ke všem, kdo pomáhají obětem zneužívání a pomáhají jim k návratu důvěry k církvi a jejímu poselství, a ke všem kněžím, kteří věrně slouží Pánu.

?Jsme si vědomi obzvláštní závažnosti hříchu spáchaného kněžími a naší z toho plynoucí odpovědnosti. Nesmíme ale mlčet ani o kontextu naší doby, v němž k těmto věcem dochází,?
pokračuje Benedikt XVI. Především jde o šíření dětské pornografie, považované stále častěji za cosi normálního. Biskupové Třetího světa referují o sexuální turistice, snižující člověka na předmět obchodu a ohrožující celou generaci mladých lidí. Papež dále jmenuje také problém obchodu s narkotiky, který se stává celosvětovým fenoménem.

Benedikt XVI. se zastavuje také u ideologických základů fenoménu pedofilie. V jeho základu vidí koncept, pěstovaný i v prostředí katolické teologie, který v 70. letech minulého převrátil dosavadní chápání mravního ethosu, tím že popřel existenci zla nebo dobra o sobě. Všechno pak závisí jenom na okolnostech a účelu. ?Morálka byla nahrazena kalkulem konsekvencí a tím samým přestává existovat?. Papež v té souvislosti upozorňuje na platnost encykliky Jana Pavla II. Veritatis splendor (1993), která poukazuje na velkou tradici křesťanského ethosu, a proto by měla i nadále sloužit jako na základ při výchově svědomí.

Druhým tématem papežovy roční bilance v promluvě k římské kurii je Synod blízkovýchodních církví. Benedikt XVI. připomíná srdečné vztahy s pravoslavnou církví, jak se projevily během cesty na Kypr: ?Ačkoliv nám ještě nebyla dána plná jednota, konstatovali jsme nicméně, že základní forma antické církve nás hluboce spojuje.? Patří do ní služba biskupa, jako nositele apoštolské tradice, chápání Písma svatého a jeho výklad ve světle Božího zjevení a víra v centrální místo eucharistie v životě Církve, vypočítává papež.
Benedikt XVI. zmínil pozitivně vystoupení představitele muslimského náboženství na tomto synodu, konkrétně poradce velkého muftího Libanonské republiky, který ve Vatikánu rozhodně odsoudil násilí na křesťanech. Bohužel, dodal papež, tyto a podobné hlasy rozumu, za něž jsme vděčni, jsou stále ještě příliš slabé.

Ze čtyř letošních apoštolských cest zmínil Benedikt XVI. podrobněji ?nezapomenutelnou? návštěvu ve Velké Británii. Nejprve se věnoval setkání s politickou a kulturní elitou ve Westminster Hall, kde za velkého zájmu hovořil o základním morálním konsensu, který umožňuje fungování demokracie:

?Jedině existuje-li tento konsenzus o tom, co je podstatné, může fungovat ústava a právo. Tento základní konsensus, který vychází z křesťanského odkazu, je v nebezpečí tam, kde na jeho místo, na místo mravního rozumu nastupuje účelová racionalita, o níž jsem před chvílí mluvil a která ve skutečnosti zaslepuje rozumu vůči tomu, co je podstatné. Bojovat proti tomuto zaslepení rozumu a uchovávat schopnost vidět podstatné, vidět Boha a člověka, to co je dobré a co je zlé, je společný zájem, který má spojovat všechny lidi dobré vůle. Ve hře je budoucnost světa.?

Papež pak připomněl beatifikaci kard. Newmana, z jehož tří konverzí si má každý vzít ponaučení. Věnoval se pak první z nich, tedy konverzi k víře v živého Boha. Newman zpočátku myslel stejně jako většina lidí jeho doby i většina lidí dneška, kteří neodmítají existenci Boha, ale pokládají ji za něco nejistého, co nemá v životě podstatnou roli.

?Za skutečně reálné považoval on sám, stejně jako lidé jeho a naší doby, jenom to empirické, to co je materiálně uchopitelné. To je směrodatná ?realita?. ?Realita? je to, co je uchopitelné, jsou to věci, které lze spočítat a vzít do ruky. Ve své konverzi však Newman rozpoznává, že věci se mají právě naopak, že Bůh a duše, samotné bytí člověka na duchovní rovině, jsou tím, co je opravdu reálné a na čem záleží. Jsou mnohem reálnější než uchopitelné předměty. Toto je koperníkovský obrat. To co se doposud zdálo nereálné a druhotné, se ukazuje jako opravdu rozhodující. Kde nastává tato konverze, nedochází ke změně pouhé teorie, nýbrž k zásadní změně života. Toto obrácení máme všichni stále znovu zapotřebí. Pak jsme na správné cestě.?

Potom papež přiblížil Newmanovu koncepci svědomí, jež bylo hnací silou Newmanovy konverze. V moderním myšlení je slovo svědomí chápáno jako poslední instance rozhodnutí lidského jedince, kde neplatí objektivní důvody. V tomto pojetí všechno podléhá rozhodnutí jednotlivce na základě jeho subjektivních zkušeností a tušení.

?Newmanova koncepce svědomí je diametrálně opačná. Pro něho je svědomí lidskou schopností pravdy, schopností rozeznat v rozhodujících oblastech svojí existence ? jako je náboženství a morálka ? pravdu, pravdu s velkým P. Svědomí, schopnost člověka rozpoznat pravdu, zároveň ukládá povinnost vydat se za pravdou, hledat ji a podrobit se jí tam, kde se s ní člověk setká. Svědomí je schopnost pravdy a poslušnosti ve vztahu k pravdě, která se ukazuje člověku, jenž ji hledá s otevřeným srdcem. Cesta Newmanových konverzí je pouť svědomí, nikoli pouť subjektivity, která potvrzuje sebe samu, nýbrž naopak: cestou poslušnosti k pravdě, která se postupně otevírá.?

Potom papež připomněl známý Newmanův citát z jednoho dopisu, ve kterém obrazně připíjí nejprve na svědomí a potom na papeže a který je obvykle uváděn jako důkaz totožnosti Newmanova pojetí svědomí a moderního subjektivního chápání svědomí.

?V tomto výroku však pojem svědomí nevyjadřuje poslední povinnost vůči subjektivnímu tušení. Je to výraz pro dosažitelnost a závaznou moc pravdy. A ta má primát. Papeži tedy může být věnován druhý přípitek, protože úkolem papeže je vznášet požadavek poslušnosti vůči pravdě.?

V závěru své více než půlhodinové předvánoční promluvy ke členům římské kurie se pak Benedikt XVI. vrátil k úvodní invokaci Excita, Domine, potentiam tuam, et veni a dodal, že otevřeme-li oči a ohlédneme-li se za končícím rokem, lze zaznamenat rozmanitou přítomnost moci a dobroty Boží také dnes. Máme tak všichni důvod děkovat Bohu.

Česká sekce RV