24.10.2010 

Homilie Benedikta XVI. na závěr synody pro Blízký východ, bazilka sv. Petra

Drazí bratři v biskupské službě,
Vážení pánové a vážené dámy,
Drazí bratři a sestry!

Po dvou týdnech od zahajovací slavnosti jsme se sešli znovu v den Páně kolem oltáře Konfese v bazilice sv. Petra, abychom uzavřeli zvláštní zasedání biskupské synody pro Blízký východ. V našich srdcích dlí hluboká vděčnost Bohu, který daroval tuto opravdu mimořádnou zkušenost nejenom nám, ale i dobru celé církve, Božího lidu, který žije v zemích mezi Středozemím a Mezopotámií. Jako biskup Říma bych rád sdílel tuto vděčnost spolu s vámi, ctihodní synodální otcové: kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové. Děkuji zvláště generálnímu sekretáři, čtyřem předsedům delegací, generálnímu relátorovi, zvláštnímu sekretáři a všem spolupracovníkům, kteří v těchto dnech neúnavně pracovali.

Dnes dopoledne jsme opustili synodní aulu a přišli jsme do ?chrámu se modlit?. Proto se nás přímo týká podobenství o farizeovi a publikánovi, vyprávěné Ježíšem a podané evangelistou svatým Lukášem (srov. 18,9-14). Také bychom mohli být pokoušeni jako farizeus a připomínat Bohu naše zásluhy, třeba s myšlenkou na úsilí uplynulých dní. Aby však modlitba mohla vystoupit k nebi, musí vyjít ze srdce pokorného a chudého. A proto také my na závěr této církevní události chceme především vzdávat díky Bohu nikoli za naše zásluhy, ale za dar, který nám poskytnul On. Uznáváme, že jsme nepatrní a potřebujeme spásu a milosrdenství; uznáváme, že všechno pochází od Něho a že pouze s jeho Milostí se uskuteční to, co nám sdělil Duch svatý. Jenom tak se budeme moci ?vrátit domů? opravdu obohaceni, ospravedlněni a schopni kráčet po stezkách Páně.

První čtení a responsoriální žalm kladou důraz na téma modlitby, přičemž podtrhávají, že má u Božího srdce tím větší moc, čím více je ten, kdo se modlí, ve stavu nouze a zkroušenosti. ?Modlitba chudého proniká oblaka,? tvrdí Sirachovec (35,21); a žalmista dodává: ?Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje? (34,19). Myslíme na mnohé naše bratry a sestry, kteří žijí v regionu Blízkého východu a ocitli se v obtížných situacích, někdy velmi tíživých jednak v materiální nouzi, jednak kvůli malomyslnosti a situaci napětí, někdy strachu. Boží slovo nám dnes nabízí světlo útěšné naděje tam, kde prezentuje personifikovanou modlitbu, která ?se nevzdálí, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivé a neobnoví právo? (Sir 35,21-22), říká dnešní čtení. Také toto pouto mezi modlitbou a spravedlností nám umožňuje se zamyslet nad mnoha situacemi ve světě, zejména na Blízkém východě. Volání chudého a utlačeného nachází bezprostřední ozvěnu u Boha, který zasahuje, aby dal východisko, aby opět ustanovil budoucnost svobody, horizont naděje.

Tuto důvěru v blízkého Boha, který osvobozuje svoje přátele, dosvědčuje apoštol Pavel v dnešní epištole, vzaté z druhého listu Timoteovi. Pavel, který již vyhlíží blížící se konec pozemského života, podává bilanci: ?Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval? (2 Tim 4,7). Pro každého z nás, drazí bratři v biskupské službě, je to následováníhodný vzor. Kéž nám božská Dobrota dá, abychom došli k podobnému zúčtování! ?Pán ? pokračuje svatý Pavel ? stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů? (2 Tim 4,16-17). Tato slova zaznívají s obzvláštní silou tuto neděli, kdy slavíme Světový den misií! Společenství s ukřižovaným a zmrtvýchvstalým Ježíšem, svědectví jeho lásky. Zkušenost apoštola je paradigmatická pro každého křesťana, zejména pro nás pastýře. Sdíleli jsme silný okamžik církevního společenství. Nyní se rozloučíme, abychom se vrátili každý ke svému vlastnímu poslání, ale víme, že zůstáváme spojeni, zůstáváme v jeho lásce.

Synodální zasedání, které dnes končí mělo neustále na zřeteli podobu prvního křesťanského společenství, jak je popsáno ve Skutcích apoštolů: ?Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši? (Sk 4,32). Tato skutečnost byla zakoušena v uplynulých dnech, kdy jsme sdíleli radosti i bolesti, starosti i naděje křesťanů Blízkého východu. Prožívali jsme jednotu církve v rozmanitosti církví přítomných v onom regionu. Vedeni Duchem svatým jsme se stali ?jedním srdcem a jednou duší? ve víře, v naději a v lásce, zejména během slavení eucharistie, zdroje a vrcholu církevního společenství, jakož i při liturgii hodin, slavených každé ráno v jednom ze sedmi ritů Blízkého východu. Zhodnotili jsme tak liturgické, duchovní a teologické bohatství katolických církvích východního obřadu, jakož i latinské církve. Šlo o výměnu cenných darů, z níž měli užitek všichni synodální otcové. Bylo by žádoucí, aby se tato pozitivní zkušenost opakovala také v jednotlivých komunitách Blízkého východu podporou účasti věřících na liturgickém slavení ostatních katolických ritů a tak došlo k otevření vůči dimenzi všeobecné církve.

Společná modlitba nám pomohla také čelit výzvám katolické církve na Blízkém východě. Jednou z nich je společenství v rámci každé církve sui iuris, jakož i ve vztazích mezi katolickými církvemi různých tradic. Jak nám připomněl dnešní úryvek z evangelia (srov. Lk 18,9-14), máme zapotřebí pokory, abychom uznali svá omezení, svá pochybení a opomenutí, abychom mohli opravdu tvořit ?jedno srdce a jednu duši?. Úplnější společenství v rámci katolické církve usnadňuje také ekumenický dialog s ostatními církvemi a církevními společenstvími. Katolická církev zdůraznila i na tomto synodálním zasedání svoje hluboké přesvědčení o nezbytnosti pokračovat v tomto dialogu, aby se plně uskutečnila modlitba Pána Ježíše, ?aby všichni byli jedno? (Jan 17,21).

Na křesťany Blízkého východu lze vztahovat slova Pána Ježíše: ?Nebojte se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království? (Lk 12,32). Ačkoli nejsou početní, přesto jsou nositeli Dobré zvěsti lásky Boží k člověku, lásky, která se zjevila právě ve Svaté zemi v osobě Ježíše Krista. Toto Slovo spásy, posílené svátostnou milostí, zní obzvláště účinně na místech, ve kterých bylo božskou Prozřetelností napsáno a je jediným Slovem schopným prolomit bludný kruh pomsty, nenávisti a násilí. Z očištěného srdce, jež je v pokoji s Bohem i s bližním, mohou vzejít náměty a iniciativy pokoje na místní, národní i mezinárodní úrovni. V tomto díle, k jehož realizaci je povoláno celé mezinárodní společenství, mohou a mají křesťané jako plnohodnotní občané poskytnout svůj přínos duchem blahoslavenství a stát se tvůrci pokoje a apoštoly smíření ku prospěchu celé společnosti. Příliš dlouho trvají na Blízkém východě konflikty, války, násilí a terorismus. Pokoj, který je darem Boha, je také výsledkem úsilí lidí dobré vůle, národních a mezinárodních institucí, zejména států, které se nejvíce snaží nalézt řešení konfliktů. Nikdy není třeba rezignovat před absencí pokoje. Mír je možný. Mír je naléhavý. Mír je neodmyslitelnou podmínkou života hodného lidské osoby a společnosti. Mír je také nejlepším lékem na zastavení emigrace z Blízkého východu. ?Vyprošujte Jeruzalému pokoj? ? říká nám Žalm (122,6). Modleme se za pokoj ve Svaté zemi. Modleme se za pokoj na Blízkém východě a usilujme o to, aby se tento dar Boží nabídnutý lidem dobré vůle šířil do celého světa.

Dalším přínosem, který křesťané mohou přinést společnosti je prosazení autentické svobody náboženství a svědomí, jednoho ze základních práv lidské osoby, které by mělo být vždycky respektováno každým státem. V mnoha zemích Blízkého východu již existuje svoboda kultu, zatímco prostor svobody náboženství je nezřídka značně omezen. Rozšíření tohoto prostoru svobody je požadavkem, jehož splnění zaručí všem členům různých náboženských komunit pravou svobodu žít a vyznávat vlastní víru. Tento argument by se mohl stát předmětem dialogu mezi křesťany a muslimy, dialogu jehož naléhavost a užitečnost zdůraznili synodální otcové.

Během synodálních prací byla často podtržena nezbytnost opětovně předkládat evangelium lidem, kteří ho znají málo nebo se dokonce od církve vzdálili. Nezřídka bylo upozorňováno na naléhavou potřebu nové evangelizace také na Blízkém východě. Jde o téma značně rozšířené především v zemích se starobylou křesťanskou tradicí. Také nedávné vytvoření Papežské rady pro novou evangelizaci odpovídá na tento hluboký požadavek. Proto jsem po konzultaci s episkopáty celého světa a řádnou radou generálního sekretariátu biskupské synody rozhodl, aby se příští všeobecné zasedání biskupské synody konalo v roce 2012 na téma: ?Nova evangelizatio ad christianam fidem tradendam ? Nová evangelizace pro předávání křesťanské víry?.

Drazí bratři a sestry Blízkého východu! Zkušenost těchto dní kéž vás ujistí, že nikdy nejste sami, že vás vždy provází Svatý stolec a celá církev, která se zrodila v Jeruzalémě, rozšířila na Blízkém východě a potom do celého světa. Svěřme uplatnění výsledků tohoto zvláštního zasedání pro Blízký východ, jakož i přípravu všeobecného zasedání blahoslavené Panně Marii, Matce církve a Královně pokoje. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.