16.9.2010 

Promluva Benedikta XVI. na uvítanou, Edinburg

Vaše Veličenstvo,
děkuji za Vaše laskavé pozvání k oficiální návštěvě Spojeného království a za Vaše srdečná slova na uvítanou pronesená jménem britského lidu. Dovolte mi, abych spolu s poděkováním Vašemu Veličenstvu pozdravil také celý lid Spojeného království a každému na znamení přátelství podal ruku.

Je mi velkým potěšením, že mohu zahájit svou cestu setkáním se členy královské rodiny. Děkuji zvláště vévodovi z Edinburghu za jeho laskavé přivítání na edinburgském letišti. Svou vděčnost vyslovuji nynější i předchozí vládě Vašeho Veličenstva a těm, kteří spolupracovali spolu s nimi na uskutečnění této návštěvy, zvláště Lordu Pattenovi a minulému ministrovi pro Evropu Murphymu. Chtěl bych také říci, že si hluboce vážím práce, kterou vykonala skupina ?All Parliamentary Group on the Holy See?, která nesmírně přispěla k posílení přátelských vztahů, které existují mezi Svatým stolcem a Spojeným královstvím.

Při zahájení návštěvy Spojeného království v historické metropoli Skotska zdravím zejména premiéra Salmonda a představitele skotského parlamentu. Kéž může být i skotský parlament ? tak jako zákonodárná shromáždění Walesu a severního Irska ? stále více výrazem ušlechtilých tradic a charakteristické skotské kultury a sloužit jejich zájmům v duchu solidarity a péče ve vztahu k obecnému dobru. Jméno Holyroodhouse, oficiální sídlo Vašeho Veličenstva ve Skotsku, připomíná ?Svatý kříž? a obrací pohled k hlubokým křesťanským kořenům, které jsou dosud přítomny ve všech rovinách britského života. Monarchové Anglie a Skotska byli již od ranných dob křesťané a patří mezi ně i mimořádní světci jako Eduard Vyznavač a Markéta Skotská. Jak je známo, mnozí z nich vědomě plnili své poslání vládců ve světle evangelia a vedli tak národ k dobru na té nejhlubší rovině. Proto se křesťanské poselství stalo integrální součástí jazyka, myšlení a kultury národů těchto ostrovů již před více než tisíci lety. Úcta vašich předků k pravdě, spravedlnosti, laskavosti a dobročinnosti přechází na vás z víry, jež zůstává mocnou silou dobra ve vašem království k nemalému prospěchu křesťanů i nekřesťanů.

V dějinách Velké Británie nacházíme mnohé příklady této síly dobra. I v dobách relativně málo vzdálených jako např. v postavách Williama Wilberforce a Davida Livingstona se Velká Británie přímo zasadila o zrušení mezinárodního obchodu s otroky. Ženy jako Florence Nightingale, inspirované vírou, sloužily chudým a nemocným a vytvořily nové normy zdravotní péče, které byly později všude převzaty. John Henry Newman, jehož beatifikaci budeme zanedlouho slavit, byl jedním z mnoha britských křesťanů své doby, jehož dobrota, výmluvnost i působení si získaly kredit u jeho spoluobčanů a spoluobčanek. Tito a mnozí jiní byli pohnuti hlubokou vírou, jež se zrodila a vyrostla na těchto ostrovech.

I v naší době si můžeme připomenout, jak se Velká Británie a její představitelé postavili proti nacistické tyranii, která se snažila vymýtit Boha ze společnosti a mnohým upírala naše společné lidství, zejména Židům, kteří byli považováni za nehodné života. Rád bych také připomněl postoj tohoto režimu vůči křesťanským pastorům a věřícím, kteří hlásali pravdu v lásce, postavili se proti nacistům a za svůj odpor zaplatili vlastním životem. Zamýšlíme-li se nad hrozbami ateistického extremismu dvacátého století, nemůžeme opomenout, že vylučování Boha, náboženství a ctností z veřejného života vede nakonec k znetvořenému pohledu na člověka i společnost, a tedy k ?omezené vizi člověka a jeho údělu? (Caritas in veritate, 29).

Je tomu již šedesát pět let, kdy Velká Británie sehrála podstatnou roli při utváření mezinárodní poválečné shody, která usnadnila založení Organizace spojených národů a zahájila období míru a prosperity, které Evropa dosud nepoznala. V nedávné době mezinárodní společenství zblízka sledovalo události v Severním Irsku, které vedly k podepsání Smlouvy z Velkého Pátku a k vytvoření zákonodárného sboru Severního Irska. Vláda Vašeho Veličenstva spolu s Irskou vládou spolu s politickými, náboženskými a občanskými představiteli Severního Irska podpořila vznik mírového řešení místního konfliktu. Povzbuzuji všechny zúčastněné, aby odvážně pokračovali ve společné cestě směřující k úplnému a trvalému míru.

Právě vláda a národ utvářejí myšlenky, jež mají dodnes vliv daleko za hranicemi britských ostrovů. To jim ukládá zvláštní povinnost moudře usilovat o obecné blaho. Podobně britská média mají větší odpovědnost než jiná média, protože se jejich názorům dostává široké pozornosti a mají i větší možnost prosazovat mír mezi národy i celkový rozvoj národů a šířit autentická lidská práva. Kéž mohou všichni Britové nadále žít z hodnot, jako jsou čest, respekt a rovnováha, které jim vydobyly úctu a obdiv mnohých. Spojené království se dnes snaží být moderní a multikulturní společností. Kéž si při tom podnětném úkolu uchová úctu k oněm tradičním hodnotám a kulturním výrazům, kterých si agresivnější formy sekularismu neváží a ani je netolerují. Ať nepřipustí zatemnění křesťanského základu, na kterém stojí jeho svoboda, a kéž tento poklad, který vždy dobře sloužil blahu národa, může neustále utvářet příklad jeho vlády a jeho lidu ve vztahu k dvěma miliardám obyvatel Commonwealthu i velké rodině anglofonních národů celého světa.

Bůh žehnej Vašemu Veličenstvu a všem lidem Vašeho království.
Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.