Rádio Vaticana

Přítomnost církve ve světě může být jedině misijní

14.5.2010

Homilie Benedikta XVI. při mši sv., Porto

Drazí bratři a sestry,

?Stojí v knize Žalmů: ? jeho úřad ať dostane jiný. Je tedy nutné, aby se ? někdo stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání? (Sk 1,20-22). To řekl Petr při čtení a výkladu Božího slova uprostřed svých bratří shromážděných ve Večeřadle po Ježíšově Nanebevstoupení. Byl vybrán Matěj, který byl svědkem Ježíšova veřejného působení a jeho vítězství nad smrtí a zůstal mu věrný až do smrti, třebaže jej mnozí opustili. ?Disproporce? v rozložení sil, která nás dnes děsí, zarážela již před dvěma tisíci lety ty, kteří viděli a poslouchali Ježíše. Od rozhodujících chvil na březích Galilejského jezera až po Jeruzalémská náměstí byl jenom On, sám nebo téměř sám: On v jednotě s Otcem, On v síle Ducha. A přece nakonec došlo k tomu, že se z téže lásky, která stvořila svět, objevila novinka Království jako malé semínko, které klíčí v zemi, jako světelná jiskra, která proniká temnotami, jako svítání bez západu: Kristus vstal z mrtvých. Ukázal se svým přátelům, ukázal jim, že kříž je nezbytný k dosažení vzkříšení.

Petr v ten den hledal svědka všech těchto událostí. Představeni byli dva a Nebe určilo ?Matěje, který byl přibrán k jedenácti apoštolům? (Sk 1,26). Dnes si připomínáme jeho slavnou památku v tomto ?Nepřemožitelném městě?, které se svátečně odělo, aby přijalo Petrova nástupce. Děkuji Bohu za to, že mne přivedl mezi vás na setkání kolem oltáře. Můj srdečný pozdrav vám, drazí bratři a přátelé z města a diecéze Porto, i těm, kteří přišli z církevní provincie severního Portugalska a z nedalekého Španělska, a všem ostatním, kteří jsou fyzicky nebo duchovně ve společenství s naším liturgickým shromážděním. Zdravím biskupa z Porta, Mons. Manuela Clementa, který si vroucně přál moji návštěvu a který mne velice srdečně přijal a tlumočil mi vaše pocity na začátku této eucharistie. Zdravím vaše předchůdce a další bratry v biskupské službě, kněze, zasvěcené muže a ženy, věřící laiky a zvláště myslím na ty, kteří jsou zapojeni do dynamiky diecézních misií a konkrétněji do přípravy mojí návštěvy. Vím, že bylo možné počítat s výraznou spoluprací primátora města Porto a dalšími veřejnými činiteli. Mnozí z nich mne poctili svou přítomností. Využívám této chvíle, abych je pozdravil a popřál jim i těm, které zastupují a kterým slouží, všechno nejlepší pro dobro všech.

?Je nutné, aby se ? někdo stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání,? řekl Petr. A jeho nynější nástupce opakuje každému z vás: Moji bratři a sestry, je třeba, abyste se stali spolu se mnou svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Pokud nebudete vy jeho svědky ve svém prostředí, kdo jiný by to měl na vašem místě být? Křesťan je v církvi a s církví Kristovým misionářem, poslaným do světa. Toto je neodkladné poslání každého církevního společenství: obdržet od Boha vzkříšeného Krista a nabízet ho světu, aby se každá situace oslabení a smrti stala působením Ducha Svatého možností rozvoje a života. Proto při každém eucharistickém slavení naslouchejme pozorněji Kristovu slovu a vytrvale si važme Chleba jeho přítomnosti. Staneme se tak svědky a navíc nositeli vzkříšeného Ježíše ve světě, takže ho poneseme do různých odvětví společnosti a těm, kteří v nich žijí a pracují, a budeme šířit onen ?život v hojnosti? (srov. Jan 10,10), který pro nás svým křížem a vzkříšením získal a který naplňuje ty nejoprávněnější touhy lidského srdce.

Nic nevnucujeme, ale stále předkládáme, jak nám Petr připomíná v jednom ze svých listů: ?Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje.? (1 Petr 3,15) A všichni se nás na ně nakonec ptají, i ti, kteří působí dojmem, že se neptají. Z osobní i společné zkušenosti dobře víme, že po Ježíši všichni touží. Nejhlubší očekávání světa a největší jistoty evangelia se setkávají v nezvratném poslání, které nám náleží, poněvadž ?bez Boha člověk neví, kam má jít, ani není schopen pochopit, kdo je. Tváří v tvář obrovským problémům rozvoje národů, jež nás odrazují a vedou k malomyslnosti, nám přichází na pomoc slovo Pána Ježíše Krista, který nás učí: ?Beze mne nemůžete dělat nic? (Jan 15,5) a který nás povzbuzuje: ?Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa? (Mt 28,20)? (Caritas in veritate, 78).

I když nás tato jistota utěšuje a uklidňuje, nezbavuje nás toho, abychom šli vstříc druhým. Musíme přemáhat pokušení omezovat se na to své a jisté, co ještě máme, nebo se domníváme, že máme. Znamenalo by to předčasně zemřít, neboť přítomnost církve ve světě může být vlastně jedině misijní díky šířícímu se hnutí Ducha. Již od svých počátků křesťanský lid jasně vnímal, jak je důležité hlásat Ježíšovu dobrou zvěst těm, kteří ji ještě nepoznali. V posledních letech se změnil antropologický, kulturní, sociální a náboženský rámec lidstva. Církev je dnes povolána reagovat na nové výzvy a je připravena vést dialog s různými kulturami a náboženstvími ve snaze vytvářet spolu s každým člověkem dobré vůle pokojné soužití národů. Misijní působení ad gentes je dnes mnohem rozsáhlejší a nelze ho stanovit jen na základě zeměpisných úvah. Čekají nás totiž nejenom nekřesťanské národy a vzdálené země, ale také sociálně-kulturní prostředí a zejména srdce, která jsou těmi pravými adresáty misijní činnosti Božího lidu.

Je to poslání, jehož věrné plnění ?musí jít pod vedením Ducha svatého stejnou cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad kterou Pán zvítězil svým zmrtvýchvstáním? (Ad gentes, 5). Ano! Máme sloužit lidstvu své doby, důvěřovat jedině v Ježíše a nechat se osvěcovat jeho slovem: ?Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek, aby byl trvalý.? (Jan 15,16) Kolik času bylo ztraceno, kolik práce promarněno tím, že se tomu nevěnovala pozornost! Pokud jde o původ a účinnost misijního poslání, všechno vychází z Krista: poslání dostáváme vždycky od Krista, který nás seznámil s tím, co slyšel od svého Otce, a jsme do něho zapojeni skrze Ducha v církvi. Tak jako církev, která je dílem Krista a jeho Ducha, i obnova tváře země vychází od Boha, vždycky a jedině od Boha!

Drazí bratři a sestry, pozvedněte zrak k Té, kterou jste si vybrali za patronku města, k Neposkvrněnému Početí. Anděl při zvěstování pozdravil Marii jako ?milostiplnou?. Toto označení znamená, že její srdce a život byly zcela otevřeny vůči Bohu, a proto zcela proniknuty jeho milostí. Ona ať vám pomůže, abyste sami sebe učinili svobodným a naprostým ?ano? k Boží milosti a mohli být obnoveni a obnovovat lidstvo světlem a radostí Ducha Svatého.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV