18.4.2010 

Homilie Benedikta XVI. při mši, Malta - Floriana

Drazí bratři a sestry v Ježíši Kristu,
moji milí synové a dcery (maltsky),

jsem velice rád, že jsem dnes s vámi zde před krásným kostelem svatého Publia, abych slavil velké tajemství Boží lásky, která se projevila ve svaté eucharistii. V tomto čase je naše srdce naplněno radostí velikonočního období, protože slavíme vítězství Krista, vítězství života nad hříchem a smrtí. Právě tato radost mění naše životy a naplňuje nás nadějí na dovršení Božích příslibů. Kristus vstal z mrtvých, aleluja!

Zdravím prezidenta republiky a jeho manželku, veřejné činitele tohoto milovaného národa a veškerý lid Malty a Goza. Děkuji arcibiskupovi Cremonovi za jeho laskavá slova a zdravím také přítomné biskupy a kněze, všechny věřící křesťany církve na Maltě a v Gozo. Již od svého příjezdu včera večer vnímám totéž vřelé přijetí, jaké vaši předkové prokázali apoštolu Pavlovi v roce 60.

V průběhu dějin se zde vylodili mnozí cestovatelé. Bohatství a rozmanitost maltské kultury je znamením, že váš národ měl velký užitek z výměny darů a pohostinnosti vůči těm, kteří sem připluli. A je příznačné, že jste z toho, co vám nabízeli, dokázali rozlišit a rozpoznat to nejlepší.

Vybízím vás, abyste v tom pokračovali. Ne všechno z toho, co svět dnes nabízí, si zaslouží, aby to Malťané přijali. Mnohé hlasy se nás snaží přesvědčit, abychom odložili stranou svou víru v Boha a jeho církev a sami si zvolili jiné životní hodnoty a přesvědčení. Říkají nám, že Boha ani církev nepotřebujeme. Máme-li pokušení jim uvěřit, měli bychom si připomenout příběh z dnešního evangelia, kdy se učedníci ? všichni zkušení rybáři ? celou noc namáhali, ale nedokázali ulovit ani jedinou rybu. Když se pak na břehu objevil Ježíš a ukázal jim, kde lovit, chytili takové množství ryb, že je jenom stěží dokázali vytáhnout. Když byli ponecháni sami sobě, jejich námaha byla neplodná. Jakmile se ale vedle nich objevil Ježíš, chytili obrovské množství ryb. Moji drazí bratři a sestry, pokud vkládáme svou důvěru v Pána a následujeme jeho učení, obdržíme vždy velké plody.

Vím, že první čtení dnešní mše patří k těm, kterým rádi nasloucháte. Je to vyprávění o ztroskotání Pavla u břehů Malty a o vřelém přijetí, kterého se mu dostalo od obyvatel těchto ostrovů. Všimněte si, že posádka lodě, pokud chtěla přežít, musela shodit do moře náklad, vybavení lodě a dokonce i pšenici, která byla jejich jedinou potravou. Když se loď otřásala pod náporem vln, Pavel je vybízel, aby důvěřovali pouze Bohu. Také my musíme důvěřovat pouze Bohu. Máme pokušení se domnívat, že dnešní pokročilá technologie dokáže uspokojit každé naše přání a zachránit nás před nebezpečím a riziky, která na nás doléhají. Ale není tomu tak. V každém okamžiku svého života zcela závisíme na Bohu, ve kterém žijeme, pohybujeme se a jsme. Pouze on nás může ochránit před zlem, pouze on nás může vést bouřemi života a jedině on nás může přivést do bezpečného přístavu, jak to učinil s Pavlem a jeho druhy u břehů Malty. Udělali to, co jim radil Pavel, ?a tak se podařilo všem, aby se zachránili na souš? (Sk 27,44).

Více než jakýkoli náklad, který si můžeme vzít s sebou ? naše lidské seberealizace, majetek, technologie ? je náš vztah k Pánu, který nám dává klíč k našemu štěstí a k naší lidské realizaci. On nás povolává ke vztahu lásky. Pozorně si všimněte, jakou otázku Pán třikrát klade Petrovi na břehu jezera: ?Šimone, synu Janův, miluješ mne?? Na základě Petrovy kladné odpovědi mu Ježíš svěřuje úkol pást jeho stádce. Tady vidíme základ každé pastorační služby v církvi. Právě naše láska k Pánu má utvářet každý aspekt našeho hlásání a učení, slavení svátostí i naší péče o Boží lid. Právě naše láska k Pánu nás nutí, abychom milovali ty, které miluje on, a ochotně přijímali úkol předávat jeho lásku těm, kterým sloužíme. Když Pán trpěl, Petr jej třikrát zapřel. Nyní po vzkříšení Ježíš Petra třikrát vyzývá, aby vyznal svou lásku. Nabízí mu tak spásu i odpuštění a současně mu svěřuje jeho poslání. Zázračný rybolov měl zdůraznit závislost apoštolů na Bohu, pokud jde o úspěch jejich pozemských plánů. Dialog mezi Petrem a Ježíšem zdůraznil potřebu božského milosrdenství k uzdravení jejich duchovních zranění, ran hříchu. V každé oblasti svého života potřebujeme milost od Boha. S ním můžeme dokázat všechno, bez něho nemůžeme činit nic.

Z evangelia svatého Marka známe znamení, jež provázejí ty, kteří svou víru vložili v Ježíše: budou brát do rukou jedovaté hady a neuškodí jim; budou vkládat ruce na nemocné a uzdraví je (srov. Mk 16,18). Tato znamení záhy rozpoznali vaši předkové, když mezi ně přišel Pavel. Zmije se ovinula okolo jeho ruky, ale on ji jednoduše setřásl a hodil do ohně, aniž se mu něco stalo. Pavla přivedli na návštěvu k Publiovu otci, který byl ?staršinou? ostrova, a poté, co se pomodlil a vložil na něho ruce, uzdravil jej z horečky. Největší ze všech darů, které v průběhu dějin vašeho lidu dorazily k těmto břehům, byl dar Pavlův, a je vaší zásluhou, že jste jej ihned přijali a uchovali. (maltsky:) Uchovejte si víru a hodnoty, které jste dostali od vašeho otce, apoštola svatého Pavla. Nadále rozvíjejte bohatství a hloubku Pavlova daru a snažte se ho předávat nejen svým dětem, ale všem, které dnes potkáváte. Každý návštěvník Malty by měl být osloven zbožností jejího lidu, živou vírou projevovanou slavením svátků, krásou zdejších kostelů a svatyň. Tento dar však potřebuje, aby se sdílel s druhými, aby se projevil. Mojžíš učil lid Izraele přikázáním Hospodina takto: ?Ať zůstanou v tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když budeš ležet i stát.? (Dt 6,6-7). Správně to pochopil první kanonizovaný světec Malty Dun Gorg Preca. Jeho neúnavná katechetická činnost, která láskou ke křesťanskému učení a hlubokou zbožností k vtělenému Slovu inspirovala mladé i staré, se stala příkladem, k jehož následování vás vybízím. Vězte, že výměna dober mezi těmito ostrovy a zbytkem světa je obousměrný proces. Pečlivě posuzujte to, co dostáváte, a co hodnotného máte, snažte se sdílet s ostatními.

Rád bych se v tomto roce věnovaném oslavám velkého daru kněžství obrátil několika slovy ke zde přítomným kněžím. Dun Gorg byl mimořádně pokorný, vlídný, mírný a velkorysý kněz, byl hluboce oddán modlitbě a s nadšením předával pravdy evangelia. Ať je pro vás vzorem a inspirací, když plníte poslání, které jste dostali, abyste pásli Pánovo stádce. Připomínejte si také otázku, kterou vzkříšený Pán třikrát položil Petrovi: ?Miluješ mne?? Tuto otázku klade každému z vás. Milujete jej? Toužíte mu sloužit darem celého svého života? Toužíte přivádět druhé k tomu, aby jej poznávali a milovali? Mějte odvahu odpovědět spolu s Petrem: ?Ano, Pane, ty víš, že tě miluji,? a s vděčností v srdci přijměte velkolepé poslání, které vám odevzdal. Poslání, které je svěřeno kněžím, je opravdu službou radosti, Boží radosti, která touží proniknout do světa (srov. Homilie 24.dubna 2005).

Když se nyní dívám kolem sebe na obrovský zástup, který se zde shromáždil ve Florianě ke slavení eucharistie, vybavuje se mi v mysli scéna popisovaná v dnešním druhém čtení, ve kterém miliony a stamiliony spojují své hlasy ve velkém hymnu chval: ?Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věky věků? (Zj 5,13). Zpívejte nadále tento hymnus vzkříšenému Pánu jako díkůvzdání za jeho hojné dary. Slovy svatého Pavla, apoštola Malty, ukončím své dnešní dopolední povzbuzení: (maltsky:) ?Moje láska je s vámi se všemi v Kristu Ježíši!? (1 Kor 16,24)
Pochválen buď Ježíš Kristus!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.