Rádio Vaticana

K debatě o pohlavním zneužívání

9.3.2010

Již několik měsíců řeší církev a společnost v Irsku závažnou otázku pohlavního zneužívání nezletilých osobami, kterým byla v církvi svěřena odpovědnost, zvláště kněžími v různých církevních institucích. Svatý otec dal nedávno dvěma setkáními najevo svůj zájem na řešení, když přijal nejprve představitele irského episkopátu a pak všechny jeho biskupy, a připravuje zvláštní list na toto téma určený církvi v Irsku.

V posledních týdnech se však debata o pohlavním zneužívání nezletilých dotýká církve i některých dalších zemích Evropy (Německo, Rakousko, Holandsko). K tomuto vývoji budiž podáno několik jednoduchých poznámek.

Hlavní církevní instituce, kterých se to týká (provincie německých jezuitů, která se jako první dotkl případ v Canisiově koleji v Berlíně, Německá biskupská konference, Rakouská biskupská konference, Holandská biskupská konference?), se ihned a rázně postavily k řešení problému. Prokázaly svou transparentnost a v jistém smyslu akcelerovaly vynoření problému, když vyzvaly oběti, aby promluvily, i kdyby se jednalo o případy velmi dávné. Vyrovnaly se s těmito otázkami přímočaře, protože správným východiskem je uznat to, co se stalo, a postarat se o oběti a důsledky skutků, které na nich byly spáchány. Mimo jiné přitom vzaly do úvahy již existují ?směrnice? anebo přijaly nová účinná opatření, aby soustředily pozornost také na prevenci a učinily tak všechno proto, aby se podobné závažné skutky v budoucnosti nemohly opakovat.

Tyto skutečnosti vedou církev k vypracování náležitých odpovědí a je třeba je zasadit do širšího kontextu a problematiky, které se týkají ochrany dětí a mládeže před pohlavním zneužíváním ve společnosti. Omyly, kterých se dopustily instituce a zodpovědní církevní představitelé jsou zajisté obzvláště politováníhodné vzhledem k výchovné a morální odpovědnosti církve. Všechny informované osoby, kterých se to týká, vědí, že otázka je mnohem širší, takže soustřeďovat se při obviňování jenom na církev, vede ke zkreslování perspektivy. Jen namátkou jeden příklad: údaje, které nedávno poskytly kompetentní úřady v Rakousku, tvrdí, že ve stejném časovém období bylo v institucích, které spravuje církev, zaznamenáno 17 případů, zatímco na jiných místech to bylo 510 případů. Bylo by dobré zabývat se také jimi.

V Německu je nyní ministerstvem pro rodinu správně navrhováno svolat ?kulatý stůl? různých výchovných a sociálních institucí, aby tuto otázku řešily v patřičné a celkové perspektivě. Církev je, samozřejmě, připravena se jej účastnit a zapojit se v něm. Její bolestná zkušenost může být pravděpodobně užitečná i pro druhé. Paní kancléřka Merkelová si právem cení vážnosti a konstruktivnosti postoje církve v Německu.

Pro úplnost těchto poznámek je dobré ještě zmínit, že církev žije zasazena do kontextu občanské společnosti, přijímá v ní svou odpovědnost, ale má také svůj zvláštní odlišný řád, tzv. ?kanonický?, který se vztahuje k její duchovní a svátostné povaze a ve kterém mají jinou povahu také soudní a trestní procedury (neukládají se tresty například peněžní či odnětí svobody, ale dochází k propuštění z duchovenského stavu, k odnětí určitých práv na církevním poli atd.). Na kanonické půdě byl zločin pohlavního zneužívání nezletilých vždycky považován za jeden z nejtěžších ze všech a kanonické normy jej vždycky za takový pokládaly, zejména v listě De delictis gravioribus z roku 2001, který je někdy nevhodně zmiňován jako příčina ?postoje zamlčování?. Kdo jej zná a rozumí tomu, o čem pojednává, ví, že byl rozhodujícím signálem upozorňujícím episkopáty na závažnost problému a konkrétním impulsem pro vypracování účinných opatření, jak mu čelit. Závěrem tedy, třebaže nelze popřít vážnost nesnází, kterými církev prochází, netřeba přestávat usilovat všemi možnými způsoby o to, aby se nakonec dospělo také k pozitivním výsledkům, k lepší ochraně dětí a mládeže v církvi a společnosti, a k očištění samotné církve.

Přeložil Milan Glaser

Federico Lombardi