Rádio Vaticana

Autentické setkání s Bohem vede k uznání vlastní ubohosti

7.2.2010

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
Liturgie této páté neděle v mezidobí nám představuje téma Božího povolání. Izaiáš se ve své velkolepé vizi ocitá před Hospodinem třikrát svatým, jat velikou bázní a hlubokým pocitem vlastní nehodnosti. Jeden serafín mu však rozžhaveným kamenem očišťuje rty, smývá jeho hřích, a on pocítí, že je připraven odpovědět na povolání a řekne: ?Zde jsem, mne pošli!? (srov. Iz 6,1-2.3-8). Stejná posloupnost pocitů se vyskytuje v epizodě zázračného rybolovu, o kterém mluví dnešní úryvek evangelia. Šimon Petr a další učedníci byli vyzváni Ježíšem, aby spustili sítě i navzdory tomu, že celou noc lovili bezvýsledně, důvěřovali jeho slovu a jejich úlovek byl nadměrný. Tváří v tvář tomuto divu se Šimon Petr nevrhá na Ježíšovi na hruď, aby mu projevil svou radost nad neočekávaným rybolovem, nýbrž ? jak podává evangelista sv. Lukáš ? padá mu k nohám se slovy: ?Pane odejdi ode mne: jsem člověk hříšný.? Ježíš jej pak znovu ujišťuje: ?Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi? (srov. Lk 5,10); a on zanechal všeho a následoval jej.

Také Pavel při vzpomínce na to, že byl pronásledovatelem církve, vyznává, že není hoden toho, aby byl nazván apoštolem, uznává, že Boží milost v něm způsobila divy a navzdory jeho omezením mu svěřila poslání a čest hlásat evangelium (srov. 1 Kor 15, 8-10). V těchto třech zkušenostech vidíme, jak autentické setkání s Bohem vede člověka k uznání vlastní ubohosti a nehodnosti, vlastních omezení a vlastního hříchu. Pán, bohatý milosrdenstvím a odpuštěním, však i přes tuto křehkost proměňuje život člověka a volá ho, aby jej následoval. Pokora dosvědčená Izaiášem, Petrem a Pavlem, vybízí ty, kteří obdrželi dar Božího povolání, aby se nesoustředili na svá omezení, ale hleděli upřeně na Pána a na jeho překvapující milosrdenství, aby se obrátili v srdci a nadále s radostí ?nechávali všeho? kvůli Němu. On totiž nehledí na to, co je důležité pro člověka: ?Člověk soudí podle zdání, ale Hospodin vidí do srdce? (1 Sam 16,7), a z lidí, kteří jsou ubozí a slabí, ale mají víru v Něho, činí neochvějné apoštoly a hlasatele spásy.

V tomto Kněžské roce prosme Pána žní, aby poslal dělníky na svou žeň a ti, kdo slyší výzvu Pána k následování, aby po nezbytném rozlišování dovedli velkodušně odpovědět nikoli z důvěry ve vlastní síly, ale v otevřenosti pro jeho milost. Vybízím zejména všechny kněze, aby oživili svou velkodušnou ochotu a denně odpovídali na Pánovo volání se stejnou pokorou a vírou jako Izaiáš, Petr a Pavel.

Panně Marii svěřme všechna povolání, zejména ty k řeholnímu a kněžskému životu. Panno Maria vzbuď v každém touhu přitakat Pánu s radostí a naprostou oddaností.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV