7.11.2009 

Papežská kolej Nepomucenum si v těchto dnech připomněla 125 let existence České koleje v Římě a z toho 80 let Papežské koleje Nepomucenum. Toto výročí kolej připomněla na konci září konferencí s názvem ?Česká kultura a kněžská formace v kontextu národnostních střetů a koexistence?.
K obsahu konference se dnes vracíme rozhovorem s Jaroslavem Šebkem Ph.D. z Historického ústavu Akademie Věd ČR, který se ve svém příspěvku věnoval období druhé poloviny 20.let a tomu, jak se v té době vyvíjely politické a církevní poměry:

?Tehdy všechny tyto věci byly dost úzce provázány, sami posluchači jistě vědí, jak složitá situace byla pro katolickou církev po vzniku republiky, kdy se de facto ocitla na periferii veřejného vlivu, byla zesměšňována v médiích... V podstatě do jisté míry, pokud použijeme paralelu, prožívala věci, které prožívá zase v jiných podmínkách současná katolická církev v České republice v důsledku nárůstu sekulárních tendencí. To bych chtěl na začátek předeslat.
Je ovšem velmi zajímavé, že ty nepříznivé podmínky vnějšího působení církve vedly k tomu, že církev či někteří její představitelé se soustředili na její vnitřní obrodu, na to, aby dokázala vychovat a formovat elitu v tom nejlepším slova smyslu, která jednak bude zakotvená ve své katolické křesťanské identitě, jež bude schopná komunikovat srozumitelně a jasně i s moderním světem a poselství evangelia tomuto světu přinášet. Já bych řekl, že tato obroda přinesla velké úspěchy, které se pak projevily hlavně ve 30.letech, kdy lidé, kteří se podíleli na tomto duchovním probuzení českého katolicismu, začínají hrát významnou úlohu v církevním životě a dá se říci, že s těmito osobnostmi se pak setkáváme i v době komunismu. A také díky těmto lidem, už zformovaným v době meziválečného Československa, církev obstála se ctí a více než se ctí dobu pronásledování jak za nacismu tak za komunismu.

Tato spirituální obroda s sebou samozřejmě přinášela i efekt nárůstu duchovních povolání, kdy se zvyšuje počet studentů teologie v Praze, v Olomouci, v jednotlivých diecézních učilištích a seminářích. V tomto kontextu nárůstu zájmu o duchovní povolání je třeba vnímat vznik Papežské koleje Nepomucenum v Římě, vysvěcené 23.dubna 1929 na svátek svatého Vojtěcha. Mezi těmito zdmi, jak jsem zmínil, se formovala ona nová elita, kněžská elita, která byla schopná jak autenticky hovořit o Ježíšově poselství, tak současně komunikovat s moderní společností. Řekl bych, že to je jeden z hlavních významů této koleje.

Také bych zmínil, třebaže to už nebyla součást mého referátu, ale spíše moje imprese, totiž můj dojem z celé této konference, že je moc dobře, že se toto téma, které dlouhá léta leželo na okraji a v pozadí, zvedlo a - biblicky řečeno - postavilo na svícen, postavilo se na paškál, aby zasvítilo i pro další odborníky, nejenom pro teology a historiky, ale třeba pro i vědce z kulturní sféry.
Řekl bych možná ještě jednu myšlenku, která mi rezonuje v hlavě bezprostředně po návštěvě papeže Benedikta XVI. v České republice. Papež při několika příležitostech hovořil o důležitosti dialogu mezi vírou a vědou, jako určité skutečnosti, která může pomoci civilizačním problémům a té ? já se nebojím říci ? civilizační krize, kterou v současné době jistě nejenom Evropa prožívá. A já bych řekl, že právě toto sympozium na půdě Papežské koleje Nepomucenum ukazuje plodnost i schopnost tohoto dialogu a ukazuje jeho konkrétní plody. Skutečně to velmi osobně vnímám tak trošku jako pokračování slov a výzev Benedikta XVI. a jeho návštěvy v České republice před několika dny, jakoby toto naše setkání na této vědecké konferenci bylo plodem této návštěvy.?

Markéta Šindelářová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.