23.8.2009 

Benedikt XVI. před Angelus, Castel Gandolfo

Drazí bratři a sestry,
Po několik nedělí nám liturgie podává k zamyšlení šestou kapitolu Janova evangelia, ve kterém se Ježíš prezentuje jako ?chléb, který sestoupil z nebe? a dodává: ?Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa? (Jan 6,51). Židům, kteří se mezi sebou přeli a ptali se: ?Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?? (v.52), a světu, který nadále diskutuje, Ježíš v každé době odpovídá: ?Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život? (v.53). I pro nás je to důvod zamyslet se nad tím, zda jsme skutečně toto poselství pochopili. Dnes, 21. neděli v mezidobí, tedy rozjímáme závěrečnou část této kapitoly, v níž čtvrtý Evangelista referuje o reakci lidí i samotných učedníků, kteří se pohoršovali nad Pánovými slovy až do té míry, že mnozí, kteří jej až doposud následovali, prohlašují: ?To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?? (v.60). A od té chvíle ?mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili? (v.66). A totéž se děje stále znovu v různých obdobích dějin. Mohlo by se očekávat, že Ježíš bude usilovat o kompromis, aby byl lépe pochopen, ale Ježíš nezmírňuje svá tvrzení, ba dokonce se zpříma obrací na Dvanáct apoštolů slovy: ?I vy chcete odejít?? (v.67).

Tato provokativní otázka nemíří pouze na tehdejší posluchače, ale týká se věřících a lidí každé doby. Také dnes je nemálo těch, kteří jsou ?pohoršeni? paradoxem křesťanské víry. Ježíšovo učení se zdá ?tvrdým?, příliš obtížným než aby bylo přijato a praktikováno. Jsou tedy takoví, kteří jej odmítají a Krista opouštějí; jsou takoví, kteří se snaží ?přizpůsobit? jeho slova dobovým módám a zbavují je smyslu a hodnoty. ?I vy chcete odejít?? Tato zneklidňující provokace nám zní v srdci a očekává od každého osobní odpověď. Je to otázka pro každého z nás. Ježíš se totiž nespokojuje s povrchní a formální příslušností, nestačí mu první a nadšené přilnutí; je naopak třeba podílet se celým životem ?na jeho myšlení a jeho chtění?. Následovat Ho, naplňuje srdce radostí a dává plný smysl našemu bytí, ale přináší těžkosti a odříkání, protože se velmi často musí jít proti proudu.

?I vy chcete odejít?? Na Ježíšovu otázku odpovídá Petr jménem apoštolů a věřících všech dob: ?Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!? (vv.68-69). Drazí bratři a sestry, také my můžeme a chceme opakovat v tuto chvíli Petrovu odpověď. Zajisté i s vědomím naší lidské křehkosti, našich problémů a těžkostí, ale v důvěře v moc Ducha svatého, která se vyjadřuje a projevuje ve společenství s Ježíšem. Víra je dar Boží člověku a je zároveň svobodným a naprostým odevzdáním se člověka Bohu; víra je chápavým nasloucháním Pánova slova, které je ?svítilnou? našim krokům a ?světlem? na naší cestě (srov. Žl 119, 105). Pokud s důvěrou otevřeme srdce Kristu, pokud se Jím necháme uchvátit, můžeme zakoušet i my, podobně jako například svatý farář Arský, že ?naším jediným štěstím na této zemi je milovat Boha a vědět, že On miluje nás?. Prosme Pannu Marii, aby v nás stále uchovávala naživu tuto víru, prostoupenou láskou, jež Ji, pokornou dívku z Nazareta, učinila Matkou Boží a matkou a vzorem všech věřících.

přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.