Rádio Vaticana

Benediktu XVI. by měli udělit Nobelovu cenu za ekonomii

11.7.2009

říká Ettore Gotti Tedeschi

Jak přijal encykliku Caritas in veritate komentátor Osservatore Romano, ekonom a reprezentant jednoho z největších sdružení bank na světě, Ettore Gotti Tedeschi?

?Přijal jsem ji profesionálně jako ekonom, nejen jako katolík více méně moralista. Myslím, že není pouze příležitostí revidovat pravidla a problémy řízení, nýbrž právě schopnost ekonomického nástroje uskutečnit větší cíle, a to: užívat zdroje, které jsou k dispozici v přírodě s větší pečlivostí a účinností; zajistit vhodnější a vyrovnanější ekonomický růst, který by umožnilo opravdový globální blahobyt pro člověka; zajišťovat rozdělování tohoto blahobytu všem lidem. Bylo dosaženo těchto tří cílů? Nemyslím si. Mnoho zdrojů bylo promrháno, ekonomický růst se ukázal z větší části předstíraný a iluzorní, blahobyt nebyl rozšířen na všechny, i když byly možnosti to učinit. Zdá se mi zřejmé, že nadešla chvíle ptát se, zda místo vymýšlení nových prostředků a triků nebo studia nových faktur nestojí za to se zamýšlet, jak nás k tomu vybízí papež. Nikdo nevysvětlil jako on, co musí ekonomický člověk udělat pro ekonomii: aplikovat zákony ekonomie a ne je obcházet. Víte, co mě napadlo? Benediktu XVI. by měli udělit Nobelovu cenu za ekonomii.?

Jaké jsou rozdíly v názorech Benedikta XVI a analytiků na finanční krizi?

?Rozdíl je podstatný. Většina analytiků, velmi vážených a dobrých, čelila krizi tím, že analyzovala důsledky pravé příčiny a jejich špatnou správu (management). Jistě došlo k přehnané peněžní expanzi, k expanzi úvěrů, k růstu spotřeby na dluh, k vytváření finančních podnětů. Ale proč? Jakému problému se mělo čelit? Mohli bychom klást tisíce otázek, jako je tahle, a dojít vždycky k jedinému původnímu principu: musel se tisíci způsoby nahradit nedostatečný ekonomický růst způsobený prudkým poklesem porodnosti ve vyvinutých zemích (i když odlišným způsobem ve Spojených státech a v Evropě a jejích následků), nárůst stanovených výdajů, růst daní, zmenšování šetření a finančních úprav... Ale mnoho analytiků raději nešlo až k prapůvodnímu kořenu krize. Dotknout se tématu porodnosti je tabu, je to jedna forma negocianismu (popírání faktu). Je to téma s morálními rysy, a proto prý není vědecké, nýbrž hloupé a jen pro náboženské fanatiky. Tak bylo to téma ignorováno. Uvidíte, jak brzo toto téma vybuchne. Ne že by nefungoval finanční systém, nebyla to jen chtivost peněz několika jedinců, co vyvolalo tuto krizi, tak složitou a mající své počátky tak daleko. Bezuzdná chtivost několika jedinců, jak se zdá, dokonce byla ústupkem s cílem vydat se také tou cestou, aby se produkoval ekonomický růst stále obtížněji únosný.?

Deregulace práce (to je snaha o omezení zásahů státu do hospodářské činnosti soukromého sektoru) přináší riziko, že povede osoby k lidskému úpadku, říká papež.

?V globálním světě se člověk z různých důvodů postupně stal z ekonomického hlediska prostředkem ekonomického růstu, jako dělník, jako spotřebitel, jako ten kdo šetří. A jsou-li tyto tři dimenze ve vzájemném konfliktu a když tento konflikt vybuchne, ve chvílích menšího ekonomického růstu, člověk riskuje to, co je v encyklice definováno jako ?lidský úpadek?. Rozměr (dimenze) pracujícího člověka, který díky své práci spotřebovává a investuje své úspory, je odsouzen k neúspěchu. Pozor! Právě tím, co spotřebovává a do čeho vkládá své úspory. Paradoxně tím, že hledá vlastní zájmy spotřebitele, může konzumovat i dobra (věci), jež konkurují těm, které mu dávají práci, a může investovat do podniků, jež konkurují těm, které mu dávají práci. To je globální trh, který ukládá kapitálům investovat tam, kde přinášejí větší zisky, který ukládá spotřebovávat to, co je vhodnější, jít hledat práci tam, kde se vytváří pracovní příležitosti. A zde vzniká problém. Kde se budou vytvářet pracovní příležitosti v globálním světě? Institucionalizované stěhování, rozčleněné podle povolání a zeměpisných oblastí, to se zdá zřejmý výhled do budoucnosti, ale je to také ?dobro člověka??

Pro encykliku trh nefunguje bez pravidel solidarity a důvěry. Je to také vaše zkušenost?

?Důvěra je nejvzácnější pramen v přírodě a je také nejcennější, protože by zajistila jedinečné výhody na všech trzích. Avšak důvěra se nezíská nebo nenabude studiemi trhu nebo etickými kodexy, seznamy pravidel vyvěšenými u vchodu, získává se chováním, které je vždycky individuální, a ne kolektivní, ani podle zákona, ani podle směrnic. Etika sama je také individuální, nelze ji vnutit zákonem, nenaučí se jí na univerzitách, žije se a uplatňuje se pouze tehdy, když v ni člověk věří, a věří v ni jenom tehdy, když si myslí, že je užitečná a že je to dobro. Etické chování produkuje proslulou důvěru. Tato encyklika se zakládá na stejných zásadách jako jiné - jako Rerum novarum Lva XIII., jako Qudragesimo anno Pia XI., jako Populorum progressio Pavla VI., jako Centesimus Annus Jana Pavla II. a má stejné učení jako encyklika, která bude napsána v roce 2100 o globální ekonomii, ovládané Asií.?

(Z Osservatore Romano přeložil Josef Koláček.)

Česká sekce RV