23.2.2009
V sobotu se skončilo plenární zasedání Papežské akademie Pro život na téma ?Nové hranice genetiky a nebezpečí eugeniky?. O jednotlivých aspektech tématu zasedání hovořili pro Vatikánský rozhlas předseda zmíněné Papežské rady arcibiskup Fisichella a profesor genetiky z univerzity La Sapienza z Říma Bruno Dallapiccola.
?Prvním účelem zasedání bylo poukázat na pozitivní aspekty, které má tato vědní disciplina, k níž je třeba chovat důvěru, tj. genetická bádání v jeho různých formách. Druhým účelem bylo zjistit, kde konkrétně toto bádání degeneruje a pokusit se ? nakolik je to možné ? odstranit reálné riziko, že se stane eugenikou. Třetím cílem, který mi připadá nejdůležitější, je poukázat na antropologický a kulturní řád, tj. ukázat že žádný člověk, muž čin žena nemohou být nikdy redukováni na pouhou buňku a nemohou být nikdy redukováni na čistě somatickou dimenzi. Člověk je mnohem více, je také duchem a jedině v jednotě těla i ducha lze reálně pochopit jeho smysluplnost, jeho rovnost a jeho důstojnost.?
Říká arcibiskup Rino Fisichella.
O nebezpečí ?úchylky genetické vědy? hovoří dále Bruno Dallapiccola, profesor genetiky na římské univerzitě La Sapienza:
?Před časem jsem předpověděl, že v blízké budoucnosti, čímž mám na mysli 4 až 5 let, se medicína transformuje do té míry, že z lékaře se stane ?genomista?. Jinými slovy, že se lékař stane vykladačem výsledků analýzy genomu. Z této analýzy vyplynou všechny defekty, které nosíme ve své genetické výbavě. Všichni ji máme nedokonalou. A poněvadž všichni máme v genetické výbavě vady, je zřejmé, že člověk bude postaven před neznámé skutečnosti. Říkám, že všechno to, co lze učinit na rovině diagnostiky má smysl, pokud z toho plyne informace, která je užitečná za účelem řešení problému. Avšak bude-li se tak dít pouze za účelem popisu toho, jak asi genom vypadá, nepovede to k větší prevenci, ale bude to mít spíše zastrašující účinky. Lékař se stane genomistou, který bude muset interpretovat. Občan, jenž obdrží informaci, ji nemusí pochopit správně, protože je obtížné rozlišit pojem náklonnosti či dispozice od přímého vztahu příčiny a účinku. Občan je tak vystaven riziku stát se imaginárním pacientem, nešťastnou osobou, která bude trávit svůj čas zdravotními kontrolami. Stane se zkrátka terorizovaným občanem. Lze se skutečně obávat komerčního nátlaku a mánie neúměrného užívání těchto technologií, které mohou z občanů namísto šťastných lidí učinit osoby pronásledované a sklíčené. Pokroky v genetice by však měly vést k většímu štěstí.?
Těžkost tedy spočívá v tom, že dispozice, jak říkáte na rozdíl od určité patologie neznamená, že osoba, která má určité dispozice či náklonnost na 100% onemocní?
?Přesně tak. Celý problém lze shrnout zjištěním, že všichni máme k sklon k mnoha komplikovaným nemocem. Všichni jsme tedy nedokonalí a pokud podstoupíme zmíněné analýzy, dozvíme se nemilá překvapení. Vzhledem k nevelkému poznání, která o těchto genetických sklonech k různým nemocem máme, je úplně zbytečné tyto analýzy podstupovat. I kdybych totiž odhalil svůj sklon např. k nějaké neurodegenerativní nemoci, nemohl bych dnes podniknout vůbec nic pro to, aby zabránil tomu, že se tato dispozice či sklon za 50, 30 či 20 let stane skutečností.?
Říká prof. Dallapiccola na okraj v sobotu skončené konference Papežské akademie Pro život o Nových hranicích genetiky.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.