7.2.2009 

říká nuncius o blížící se cestě Benedikta XVI.

Ve dnech 17.-23. března má Benedikt XVI. na programu apoštolskou cestu do Kamerunu a Angoly. Alessandro De Carolis proto hovořil s apoštolským nunciem v Angole, arcibiskupem Angelo Becciu:

Při příležitosti ohlášení apoštolské cesty do Angoly jste prohlásil, že papež přijede posílit proces evangelizace. V jaké je nyní fázi?
?Máme ještě oblasti, zejména na severu, do kterých evangelizace dosud nedospěla. Máme diecéze, které jsou skoro tak velké jako Itálie, s málo kněžími a řeholníky. Nedávno byli jmenováni noví mladí biskupové. Jsou nadšeni pro evangelizaci. Myslím, že příjezd Svatého otce bude pro ně, stejně tak jako pro zbytek Angoly, povzbuzením k ještě většímu nasazení a možná pozváním pro další misionářské instituty, aby přišly do Angoly a přiložily ruku k dílu evangelizace.?

Už jen několik málo týdnů vás dělí od setkání s Benediktem XVI. Jaká je atmosféra v zemi a především v katolické komunitě?
?Je tu velké, opravdu velké očekávání. Všichni se na příjezd Svatého Otce přímo třesou. A to je krásné, že v obyčejných lidech žije vědomí: ?Přijde muž Boží. Přijde muž Boží a přinese nám požehnání. Všichni budeme požehnáni.? Papežova návštěva může být historickou událostí, ale má duchovní rozměr a ten se církev snaží akcentovat. Takže přípravy zahrnují konference, modlitební vigilie a katecheze. Návštěva Svatého otce je skvělou příležitostí dát se znovu do pohybu a roznítit naši křesťanskou horlivost a křesťanské svědectví.?

Když použiji váš výraz, Angola se ?dala do pohybu? v roce 2002 ukončením občanské války. Jakou roli dnes církev hraje v procesu vnitřního smíření?
? Jak z politických tak z diplomatických kruhů jsme vždycky slyšeli ocenění, uznání toho, že se církev zasadila o smíření, pomáhala lidem zapomenout na minulost, uzdravit hluboké rány, které vznikly válkou, jež přinesla do každé rodiny zármutek ztrátou syna, bratra či manžela. Snahou všech složek církve, například také ?Radia Ecclesia,? bylo tedy pomoci zapomenout na minulost a žít v prostředí občanské uvědomělosti. A mnozí oceňují dílo církví, které podporovaly a podněcovaly své věřící k harmonickému soužití, aby v dohodě vzešlé z voleb nalezli opravdový smysl demokracie. To je to, čeho církev dosáhla a na čem stále pracuje.?

Jaké konkrétní pastorační cesty sleduje církev v zemi, která má za sebou takové utrpení?
?Spíš než pastorační cesty jsou to setkávání na různých rovinách, okamžiky modlitby, hluboká a detailní katecheze. To se dělá ve všech farnostech a misiích. Lidé jsou ochotni naslouchat poselství církve, protože během války viděli, že je nestranná a pomáhala všem. To je prestiž, kterou si církev získala a která stále trvá. Proto je katechezím našich misionářů a kněží nasloucháno a přinášejí plody, o kterých jsem mluvil.?

Jaké nejnaléhavější sociální problémy existují dnes v Angole?
?V sociální rovině je to především oblast zdravotnictví. Dětská úmrtnost je, bohužel, příliš vysoká. Je tedy třeba více nemocnic a zdravotnických zařízení základní péče. Potom je třeba také více škol, zvýšit úsilí v oblasti vzdělávání, zejména ve vzdálenějších vesnicích. Církev usiluje o růst vnímavosti pro sociální spravedlnost. Samotná vláda je si toho vědoma a přijala to do svého programu.?

Jedním z bodů programu papežova pobytu v Angole bude setkání s biskupy celé jižní Afriky. Jaká je dnes tvář této části kontinentu?
?V této oblasti kontinentu je Angola zemí převážně katolickou, zatímco jih je převážně protestantský. Situace je v různých zemích různá. Tady v Angole má církev pevné postavení a je otevřená také pro misijní činnost v dalších zemích. V jižní části Afriky jsou problémy odlišné. Jak sociální, tak pastorační. Biskupové se snaží spolupracovat , ale není to snadné, protože rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské. Je tu též jazykový problém. V Angole a Mozambiku se nemluví portugalsky, v ostatních zemích anglicky. Koordinace tu je, ale není snadné prosadit nějaké společné pastorační dílo právě vzhledem k těmto rozdílům.?

Přibližně za sedm měsíců po papežské návštěvě se afričtí biskupové sejdou v Římě na své synodě. Jaká jsou očekávání?
?Myslím, že už pracovní text synody Instrumentum laboris tato očekávání ukáže. Zejména se očekávají nové podněty a upevnění toho, co bylo započato. Jsou zde ale i nové výzvy: moderní, které dnes přicházejí i do těchto zemí ? požitkářství a konzumismus. Zvláště ve velkých městech. A také problém sekt, což je podle mne jeden z velkých problémů, se kterým se budou afričtí biskupové muset vyrovnávat na synodě.?

Říká apoštolský nuncius v Angole, arcibiskup Angelo Becciu.

přeložila Markéta Šindelářová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.