1.1.2009 

Homilie Benedikta XVI. při mši na Nový rok, baz. sv.Petra

Drazí bratři,
páni velvyslanci,
drazí bratři a sestry!

První den v roce nás Boží Prozřetelnost shromažďuje ke slavnosti, jež nás bohatstvím a krásou svých projevů pokaždé dojímá: Nový občanský rok se setkává s vyvrcholením Vánočního oktávu, kdy se slaví Mariino Božské mateřství, a moment tohoto setkání nachází příhodnou syntézu ve Světovém dni míru. Je mi potěšením, že mohu v záři Kristova Narození, vyjádřit každému z vás své blahopřání u příležitosti právě započatého nového roku. Jmenovitě tak činím kardinálu Renato Raffaelovi Martinovi a jeho spolupracovníkům z Papežské rady Iustitia et Pax spolu se zvláštním uznáním za jejich cennou službu. Skládám jej rovněž státnímu sekretáři kardinálovi Tarcisio Bertonemu a celému státnímu sekretariátu; a s velkou vroucností také pánům velvyslancům, kteří přišli v tak velkém počtu. Moje přání je ozvěnou toho, které nám před chvílí v bohoslužbě slova adresoval Pán. Slovo, které, počínaje událostí v Betlémě, jak ji v její historické konkrétnosti evokovalo Lukášovo evangelium (2,16-21) a v celém jejím spásonosném významu vyložil apoštol Pavel (Gal 4,4-7), stává se požehnáním pro Boží lid a pro celé lidstvo.

Je tím tak dovršena starobylá židovská tradice požehnání (Nm 6,22-27). Kněží Izraele žehnali lid tak, že ?na něj vkládali jméno? Páně. Trojitou formulí, jak ji podává první čtení, bylo vzýváno svaté Jméno, aby spočinulo na věřících jako příslib milosti a pokoje. Tento starodávný zvyk nás přivádí k podstatné skutečnosti: abychom mohli kráčet po cestě míru, potřebují být lidé a národy osvíceni ?tváří? Boha a požehnáni jeho ?jménem?. Právě to definitivně nastalo Vtělením: příchod Božího Syna v našem těle do našich dějin přinesl neodvolatelné požehnání, nehasnoucí světlo, které dává věřícím a lidem dobré vůle možnost budovat civilizaci lásky a pokoje.

2.Vatikánský koncil v této souvislosti prohlásil, že ?svým vtělením se jistým způsobem spojil s každým člověkem, on sám, Boží Syn? (Gaudium et spes, 22). Toto spojení tak potvrzuje původní záměr s lidstvem stvořeným ?k obrazu a podobě? Boha. Vtělené Slovo je ve skutečnosti jediným dokonalým a soupodstatným obrazem neviditelného Boha. Ježíš Kristus je dokonalý člověk, ?protože lidská přirozenost, kterou přijal,... byla tím i v nás pozdvižena k vznešené důstojnosti? (ibid.). Pozemská Ježíšova historie, jež vyvrcholila ve velikonočním tajemství, je počátkem nového světa, protože je skutečným počátkem nového lidstva, je schopna vždy a jedině skrze Kristovu milost způsobit mírovou ?revoluci?. Revoluci nikoli ideologickou, ale duchovní, nikoli utopickou, ale skutečnou, a proto potřebuje nekonečnou trpělivost a někdy dlouhou dobu, je třeba se přitom vyhýbat zkratkám a postupovat tou nejobtížnější cestou: cestou zrání odpovědnosti v lidských svědomích.

Drazí přátelé, toto je evangelní cesta k pokoji, cesta, kterou je také římský biskup povolán neustále navrhovat pokaždé, když připravuje výroční Poselství ke Světovému dni míru. Vydáme-li se touto cestou, je zapotřebí se někdy vrátit k aspektům a problematikám, které již byly probrány, ale jsou natolik důležité, že vyžadují stále novou pozornost. A to je případ tématu, které jsem zvolil pro letošní poselství: ?Vytvářet mír bojem proti chudobě?. Téma se nabízí k úvaze ve dvojím smyslu, což mohu nyní jenom stručně naznačit. Z jedné strany je to chudoba Ježíšem zvolená a nabídnutá, z druhé strany chudoba, kterou je třeba odstraňovat, aby se svět stal lepším a solidárnějším.

První aspekt nachází svůj ideální kontext v těchto dnech Vánoční doby. Ježíšovo narození v Betlémě nám zjevuje, že Bůh si pro sebe vybral chudobu, když mezi nás přišel. Jevištěm, které jako první viděli pastýři a které potvrdilo zvěst, přinesenou anděly, je chlév, kde Maria a Josef nalezli útočiště, a jesle, do nichž Panna uložila Novorozeně zavinuté v plénkách (srov. Lk 2,7.12.16). Tuto chudobu si zvolil Bůh. Takto se chtěl narodit. Vzápětí bychom však mohli dodat, že takto chtěl také žít a zemřít. Proč? Lidovými obraty to vysvětluje svatý Alfons Maria z Liguori v jedné vánoční koledě, kterou v Itálii všichni znají: ?Tobě, který jsi Stvořitelem světa, nedostává se oděvu a tepla, můj Pane. Moje drahé pachole, čím více tě pro tvou chudobu miluji, tím chudším se z lásky stáváš?. To je odpověď: láska k nám vedla Ježíše nejen k tomu, aby se stal člověkem, ale také aby se stal chudým. V téže souvislosti lze citovat slova svatého Pavla z druhého listu Korinťanům: ?Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby? (8,9). Příkladným svědkem této chudoby zvolené z lásky je svatý František z Assisi. Františkánství v dějinách církve a křesťanské civilizace představuje široký proud evangelní chudoby, která přinesla a stále přináší mnoho dobra pro církev a pro lidskou rodinu. Vrátíme-li se k nádherné syntéze svatého Pavla o Ježíšovi, je příznačné i pro naši dnešní reflexi, že inspirovala apoštola právě ve chvíli, kdy vybízel křesťany z Korintu, aby byli velkodušní při sbírce na potřeby chudých. Vysvětluje: ?Nejde o to, abyste jiným ulehčili v tísni a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání.? (8,13).

To je rozhodující bod, který nám umožňuje přejít ke druhému aspektu: existuje chudoba, nouze, kterou Bůh nechce a proti níž je třeba ?bojovat? - jak říká téma dnešního Světového dne míru; chudoba, která brání lidem a rodinám žít důstojně; chudoba, která uráží spravedlnost a rovnost a která jako taková ohrožuje mírové soužití. Součástí tohoto negativního akcentu jsou také formy nemateriální chudoby, které se vyskytují i v bohatých a rozvinutých společnostech: marginalizace, zubožené morální a duchovní vztahy (srov. Poselství ke Světovému dni míru 2008,2). Ve svém Poselství jsem se po vzoru svých předchůdců chtěl pozorně zamyslet nad složitým fenoménem globalizace a vyhodnotit tak v širším měřítku jeho souvislost s chudobou. Tváří v tvář rozšířeným pohromám pandemických nemocí (ivi, 4), dětské chudoby (ivi, 5) a potravinové krize (ivi, 7) jsem musel, bohužel, znovu poukázat na nepřijatelný růst výdajů na zbrojení. Na jedné straně se oslavuje Všeobecná deklarace práv člověka a na druhé se zvyšují vojenské výdaje a porušuje se tak samotná Charta Spojených národů, která zavazuje k jejich snižování na minimum (srov. čl.26). Kromě toho globalizace odstraňuje určité bariéry, ale zároveň může i vytvářet nové (Poselství, 8). Je proto třeba, aby mezinárodní společenství a jednotlivé státy neustále bděly; je zapotřebí, aby nikdy neztrácely ze zřetele nebezpečí konfliktu a naopak se snažily udržovat vysokou úroveň solidarity. Současnou globální ekonomickou krizi je třeba v tomto smyslu nahlížet jako určitou zkoušku: jsme připraveni vidět ji v její složitosti jako výzvu pro budoucnost a nejenom jako nouzový stav, který potřebuje krátkodobé řešení? Jsme připraveni podniknout společně hlubokou revizi dominantního modelu rozvoje, abychom ho souladně a prozíravě poopravili? Mnohem více než bezprostřední finanční těžkosti to ve skutečnosti vyžaduje ekologické zdraví planety a zejména kulturní a morální krize, jejíž příznaky jsou ve všech částech světa již dlouho patrné.

Je zapotřebí snažit se zavést jakýsi ?smysluplný oběh? mezi chudobou, kterou je ?třeba volit?, a tou, kterou ?je třeba potírat?. Tady se otevře cesta, která bude bohatá na plody pro přítomnost i budoucnost lidstva a kterou by bylo možno shrnout takto: k boji proti zhoubné chudobě, která sužuje množství mužů a žen a ohrožuje mír všech, je třeba znovu objevit střídmost a solidaritu jako hodnoty zároveň evangelní a univerzální. Konkrétněji: není možné účinně bojovat proti bídě, pokud se nečiní to, o čem píše svatý Pavel Korinťanům, tzn. pokud se neusiluje o ?rovnost? omezováním nerovnosti mezi těmi, kteří lehkomyslně plýtvají, a těmi, kteří nemají ani to nezbytné. To znamená volit spravedlnost a střídmost, přijímat opatření, která jsou vymáhána prozíravým spravováním omezených surovinových zdrojů. Když svatý Pavel tvrdí, že Ježíš Kristus nás obohatil ?svou chudobou?, podává tak důležitou směrnici nejen z teologického, ale také ze sociologického hlediska. Ne v tom smyslu jakoby chudoba byla sama o sobě hodnotou, ale proto, že je podmínkou uskutečňování solidarity. Když se svatý František z Assisi zříká svého majetku, rozhoduje se vydat svědectví, jež je bezprostředně inspirováno Bohem, ale současně všem ukazuje cestu důvěry v Prozřetelnost. V církvi je slib chudoby pro některé závazkem, ale všem připomíná požadavek odstupu od materiálních dober a primát duchovního bohatství. Dnes toto poselství můžeme shrnout takto: chudoba Kristova narození v Betlémě je pro křesťany předmětem klanění, ale pro každého člověka je také školou života. Učí nás, že bojem proti materiální i duchovní chudobě je třeba nastoupit cestu solidarity, která Ježíše vedla k tomu, aby s námi sdílel podmínky našeho lidství.

Drazí bratři a sestry, myslím si, že Panna Maria si nejednou kladla otázku: proč se Ježíš chtěl narodit tak obyčejné a bezvýznamné dívce jako jsem já? A také, proč se chtěl narodit ve stáji a jako první návštěvníky přijmout Betlémské pastýře? Úplné odpovědi se Marii dostalo až na konci, když ukládala do hrobu mrtvé Ježíšovo tělo, ?zavinuté do lněného plátna? (srov. Lk 23,53). Tehdy plně pochopila tajemství chudoby Boha. Pochopila, že Bůh se stal chudým pro nás, aby nás obohatil svou chudobou, plnou lásky, pobídnul nás, abychom ovládali nenasytnou chtivost, která působí hádky a rozdělení, vyzval nás, abychom mírnili nezřízenou vášeň po vlastnictví a tak si osvojili ochotu ke sdílení a vzájemnému přijetí. Obraťme se s důvěrou k Marii, Matce Božího Syna, jenž se stal naším bratrem, aby nám pomohla kráčet v jeho šlépějích, bojovat proti chudobě a přemáhat ji, budovat pravý mír, který je opus iustitiae. Svěřme jí hlubokou touhu po životě v pokoji, která vychází ze srdcí velké většiny izraelského i palestinského obyvatelstva, jež je znovu vydáno masivnímu násilí, které propuklo v pásmu Gaza jako odpověď na jiné násilí. Násilí, nenávist a nedůvěra jsou také formy chudoby a možná té nejúděsnější, ?proti níž je třeba bojovat?. Kéž nezískají převahu! V tomto smyslu se v těchto smutných dnech vyslovili také pastýři tamějších církví. Spolu s nimi a jejich drahými věřícími, zejména těmi z malé, ale horlivé farnosti v Gaze, položme k Mariiným nohám naše starosti o přítomnost i obavy o budoucnost, ale stejně tak i opodstatněnou naději, že moudrým a prozíravým vkladem všech nebude nemožné se vyslechnout, vyjít si vstříc a dát konkrétní odpovědi na rozsáhlé očekávání života v míru, v bezpečí a důstojnosti. Obraťme se k Marii: provázej nás nebeská Matko Vykupitele během celého roku, který dnes začíná, a vyprošuj nám od Boha dar pokoje pro Svatou zemi a pro celé lidstvo. Svatá Matko Boží, přimlouvej se za nás. Amen.

přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.