Rádio Vaticana

Krize ekonomiky nebo soumrak ideologie?

23.11.2008

O čem vlastně vypovídá nynější finanční krize? Komunismus se prý zhroutil sám od sebe. Co se to nyní děje s tržní ekonomikou? Televizním divákům jsou pravidelně předkládány záběry posmutnělých burzovních makléřů a čísla jakýchsi pokleslých indexů, které běžnému člověku nic neříkají. Možná to má vzbuzovat soucit, ale rozhodně to nic nevysvětluje. A možná, že ani vysvětlovat nechce, ačkoli by to nebylo od věci.

Hroucení tržních zákonů je totiž důsledkem vyčerpanosti bludného kruhu chybných předpokladů, vytvářejících ideologii, jež se prosadila v ekonomice kapitalismu během posledních 10-15 let. Tento čtvrtek to na půdě Katolické univerzity v Milánu řekl u příležitosti zahájení akademického roku (Il Foglio, 20.11.2008) italský ministr financí Giulio Tremonti. ?Myslím si - uvedl mimo jiné ? že bychom měli nedůvěřovat těm, kteří tuto krizi nepředvídali, ale nyní nám vysvětlují, co a jak bude dál.? Slova italského profesora a pravicového politika mají svou zajímavost i pro nás. S údivem přijali posluchači Milánské univerzity také sdělení, že zmíněný kolaps byl předpovězen dokonce ještě před pádem komunismu v přednášce jistého kardinála Josepha Ratzingera, nazvané Tržní ekonomika a etika, s níž tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry v roce 1985 vystoupil na sympoziu věnovaném Dialogu mezi církví a ekonomikou. Velmi přehledně tam podal rozdíly a slabá místa v obou pojetích ekonomiky - marxisticko-leninském a tržním - a ukázal, v čem jsou obě ideologická, tedy nevědecká a tím pro člověka i celou společnost riskantní.

Ekonomika - čteme tam - se neřídí jen ekonomickými zákony, ale je určována také lidmi a jejich svobodou. Tržní a centralizovaná ekonomika stojí proti sobě v přímém protikladu, právě pokud jde o vztah k lidské svobodě. Tržní ekonomika je postavena na svobodném podnikání, ale již od dob jejího novodobého teoretika Adama Smithe z 18.století také tvrdila, že trh je neslučitelný s etikou, protože prý mravní skutky protiřečí tržním zákonům. Marxisticko-leninské pojetí reagovalo na egoistické excesy podnikatelů opačnou krajností, když úplně upřelo lidské svobodě zasahovat do chodu ekonomiky. Obě ekonomické ideologie se přitom mýlí v chápání a hodnocení lidské svobody. Obě nerozumí lidské realitě a paradoxně podléhají slepému determinismu.

Ideologie tržní ekonomiky podléhá determinismu neomezené individuální svobody, která v podnikání údajně nutně vede jenom k pokroku a růstu životní úrovně všech. Na druhé straně centralizovaná, marxisticko-leninská ideologie vyznává tzv. dějinnou nutnost, poznanou předvojem dělnické třídy, tj. komunistickou stranou, která údajně také nutně vede ekonomiku ke světlým zítřkům všech. Obě tedy stojí na (dogmatickém) principu separace ekonomického dění a etického rozměru člověka, a to zvláště, je-li inspirován křesťanstvím. V komunistické ideologii se to projevuje radikálněji, ba přímo zločinecky, ale ani tržní ekonomika zde nemá čisté svědomí. V této souvislosti je pak citován Theodore Roosevelt (1912) a John Rockefeller (1969), kteří v různých dějinných obdobích tvrdili, že přítomnost katolíků v ekonomickém managmentu je brzdou pokroku.

Joseph Ratzinger svou přednášku z roku 1985 uzavírá zjištěním, že ekonomický rozvoj nemůže být zaměřen na dobro určité skupiny lidí, nebo na dobro jednoho státu, nýbrž na obecné dobro celého lidstva, což vyžaduje maximální etickou disciplinu a proto i silnou náboženskou motivaci. Tržní zákony totiž fungují pouze tehdy, když existuje morální konsensus, který je nese. Bude-li se nedostávat etické disciplíny, zákony trhu se zhroutí.

A přesně to se nyní děje. Nejde přitom jenom o krizi finančního sektoru. Kdyby se totiž týkala pouze hrstky burzovních spekulantů, nebylo by třeba to medializovat, a už vůbec ne nad tím smutnit. Krize je globální a týká se celé ekonomiky. Globální je nejen v tom, že má celosvětové rozměry - tvrdí prof. Tremonti - ale především proto, že samotná globalizace je kořenem této krize. Techniky finančního trhu totiž umožnily jednotlivcům podnikat mimo právní rámec kteréhokoli státu, obchodovat s legislativami, prodávat vlastní rizika, zadlužovat druhé a vydělávat na ztrátách anonymních jednotlivců i celých společností. Takováto ekonomika zkrátka ztratila kontakt s realitou a s etickou dimenzí, která umožňuje její fungování a tím i každodenní život běžných občanů.

Nezbývá proto než radikálně změnit postoj a perspektivu, nemá-li ekonomický vývoj - kromě recese, která přichází - upadnout do přerušení své kontinuity, do jakéhosi zastavení pokroku či všeobecného kolapsu. To je pro mnohé dnešní lidi určitě nepředstavitelné. Možná podobně jako bylo pro skalní komunisty u nás v roce 1989 zcela šokující a k neuvěření, když museli sledovat, jak rychle se rozpadla vedoucí úloha jejich strany ve společnosti. Ušetřit si sobě a zejména budoucím generacím tento zkoprnělý údiv lze jedině tak, že nikoli trh a tržní zákony, ale individuální a kolektivní svědomí bude moci skutečně vládnout a rozhodovat.

Milan Glaser