Rádio Vaticana

Ježíš není pro Pavla postavou minulosti

8.10.2008

Katecheze Benedikta XVI. při generální audienci na Náměstí sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
v předchozích katechezích o sv. Pavlu jsem mluvil o jeho setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, které hluboce proměnilo jeho život, o jeho vztahu k dvanácti apoštolům povolaným Ježíšem, zejména k Jakubovi, Kéfovi a Janovi ? a o jeho vztahu k Jeruzalémské církvi. Zbývá nám tedy otázka po tom, co sv. Pavel věděl o Ježíšově pozemském životě, o jeho učení a umučení. Dříve než se budeme touto otázkou zabývat, je dobré si uvědomit, že sv. Pavel rozlišuje dva způsoby poznání Ježíše a dva způsoby poznávání člověka vůbec. V Druhém listu Korinťanům píše: ?Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle těla. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle těla, teď už to neděláme.? (5,16) Poznávat ?podle těla?, tělesným způsobem, znamená poznávat pouze z vnějšku, stavět pouze vnější kritéria. Mohli jsme někoho vidět mnohokrát, a znát tedy jeho fyziognomii a různé detaily jeho chování, jak mluví, jak se pohybuje apod. Nicméně i když někoho známe tímto způsobem, ve skutečnosti je nám neznámý, neznáme jádro jeho bytosti. Člověka skutečně poznáváme jedině srdcem. Farizeové a saduceové vskutku poznali Ježíše jen povrchně, seznámili se s jeho učením, věděli o něm řadu podrobností, ale nepoznali ho v jeho pravdě. Podobnou distinkci najdeme také v Ježíšových slovech. Po Proměnění se ptá apoštolů: ?Za koho mne lidé pokládají?? a ?Za koho mne pokládáte vy?? Lidé ho znají, ale povrchně; vědí o něm řadu věcí, ale ve skutečnosti ho nepoznali. Oproti tomu Dvanáct, díky přátelství, jež je záležitostí srdce, pochopilo to základní a začalo poznávat, kým Ježíš je. Tyto různé způsoby poznání platí i dnes. Jsou lidé učení, kteří znají mnoho podrobností o Ježíšovi a lidé prostí, kteří je neznají, ale poznali ho v jeho pravdě: ?srdce promlouvá k srdci.? Pavel chce v podstatě sdělit, že zná Ježíše takto, srdcem, a že tímto způsobem poznává člověka v tom hlavním, v jeho pravdě ? a teprve pak, v druhé fázi, poznává další jednotlivosti.

Přesto stále zůstává otázka, co věděl sv. Pavel o Ježíšově konkrétním životě, o jeho slovech, umučení a zázracích? Zdá se jisté, že za jeho pozemského života se s ním nesetkal. Podrobnosti o Ježíšově pozemském životě poznával jistě prostřednictvím Apoštolů a rodící se církve. V jeho Dopisech najdeme tři formy odkazu na před-velikonočního Ježíše. V první řadě jde o jasné a přímé odkazy. Pavel mluví o Ježíšově davidovském původu (srov. Řm 1,3), ví o existenci jeho ?bratří? či příbuzných (1 Kor 9,5; Gal 1,19), zná průběh Poslední večeře (srov. 1 Kor 11,23), zná i jiná Ježíšova slova, například o nerozlučnosti manželství (srov. 1 Kor 7,10 s Mk 10,11-12), o tom, že kdo hlásá evangelium, má být živen komunitou, protože dělník má právo na svou mzdu (srov. 1 Kor 9,14 s Lk 10,7); Pavel zná Ježíšova slova při Poslední večeři (srov. 1 Kor 11, 24,24-25 s Lk 22,19-20) a ví také o Ježíšově kříži. To jsou přímé odkazy na slova a skutky Ježíšova života.

Na druhém místě lze rozpoznat v některých větách Pavlových dopisů nejrůznější nepřímé odkazy na tradici zaznamenanou v synoptických evangeliích. Například slova, která čteme v Prvním listu Soluňanům, kde říká, že ?den Páně přijde jako zloděj v noci? (5,2), nelze vysvětlit odkazem na starozákonní proroctví, protože přirovnání o zloději v noci najdeme pouze v Matoušově a Lukášově evangeliu. Pavel tedy čerpá právě ze synoptické tradice. Stejně tak když čteme, že ?Bůh si vyvolil ty, které svět pokládá za pošetilé?? (1 Kor 1,27-28), slyšíme věrné echo Ježíšova učení o prostých a chudých lidech (srov. Mt 5,3; 11,25; 19,30). Pak jsou tu věty, které Ježíš vyslovil v mesiánském jásotu: ?Dobrořečím ti, Otče, Pane nebe a země, neboť jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a zjevil jsi je maličkým.? Pavel ze své misijní zkušenosti ví, jak pravdivá jsou to slova, totiž že právě prostí lidé mají srdce otevřené pro poznání Ježíše. Také narážka na Ježíšovu poslušnost ?až k smrti?, jak čteme v Listu Filipanům (2,8), připomíná naprostou připravenost pozemského Ježíše plnit vůli Otce (srov. Mk 3,35; Jan 4, 34). Pavel tedy ví o Ježíšově umučení, o jeho kříži, o tom, jak prožíval poslední okamžiky svého života. Ježíšův kříž a to, co tradice o této události kříže předává, je v centru Pavlova Kerygmatu. Dalším pilířem Ježíšova života, který sv. Pavel zná, je Kázání na hoře, z něhož cituje místy cituje téměř doslovně ? jak je tomu když píše Římanům: ?Milujte se navzájem? Žehnejte těm, kdo vás pronásledují? Žijte v pokoji se všemi? Přemáhej zlo dobrem??. V Pavlových Listech je tedy věrný obraz Horského kázání (srov. Mt 5-7).

Nakonec je možné bezpečně zjistit třetí způsob přítomnosti Ježíšových slov v Pavlových listech: a to když transponuje předvelikonoční tradice do situace po Velikonocích. Typickým příkladem je téma Božího království. To bezpečně stojí ve středu kázání historického Ježíše (srov. Mt 3, 2; Mk 1, 15; Lk 4, 43). U Pavla je možné zjistit přenesení této tématiky, protože po zmrtvýchvstání je zřejmé, že Božím královstvím je Ježíš, Zmrtvýchvstalý, osobně. Království tedy přichází tam, kam přichází Ježíš. A tak se nutně téma Božího království, v němž se předjímalo Ježíšovo tajemství, přemění na kristologii. Nicméně tytéž dispozice které požaduje Ježíš pro vstup do Božího království, platí přesně pro Pavla vzhledem k ospravedlnění skrze víru: jak vstup do Božího království tak ospravedlnění vyžadují postoj velké pokory a disponibility, zbavený domýšlivosti, aby člověk mohl přijmout Boží milost. Například podobenství o farizejovi a celníkovi (srov. Lk 18, 9-14) přináší stejné poučení, jaké se nachází úplně u Pavla, když trvá na nutném vyloučení jakékoliv pýchy vůči Bohu. Také Ježíšovy věty o celnících a prostitutkách, ochotnějších než farizejové přijmout evangelium (srov. Mt 21, 31; Lk 7, 36.-50) a jeho volba sdílet s nimi stůl (srov. Mt 9, 10-13; Lk 15, 1-2) nacházejí plnou odpověď v Pavlově učení o milosrdné Boží lásce k hříšníkům (srov. Řm 5, 8-10; a Ef 2, 3-5). Téma Božího království je tak znovu předkládáno v nové formě, ale vždy v plné věrnosti k tradici historického Ježíše.

Další příklad věrné transformace Ježíšovy nauky lze vidět v ?titulech?, jež se na něho vztahují. Před Paschou (velikonocemi). On sám sebe označuje za Syna člověka; po velikonocích se stává zřejmé, že Syn člověka je také Boží Syn. Titul, jemuž Pavel dává přednost, když označuje Ježíše je Kyrios ?Pán? (srov. Fil 2, 9-11), který označuje Ježíšovo božství. Pán Ježíš, s tímto titulem se objevuje v plném světle vzkříšení. Na Olivové hoře, ve chvíli Ježíšovy smrtelné úzkosti (srov. Mk 14,36) slyšeli učedníci, než usnuli, že hovořil s Otcem a nazýval ho ?Abba ? Otče?. Je to velmi důvěrné slovo odpovídající našemu tatínku, které užívají děti při rozhovoru se svým otcem. Až do toho okamžiku bylo nemyslitelné, aby žid použil podobné slovo, když se obracel na Boha; avšak Ježíš, protože byl pravým synem tak v této hodině intimity mluví a říká ?Abba, Otče?. V listech svatého Pavla Římanům a Galaťanům se toto slovo ?Abba? překvapivě objeví na rtech pokřtěných (srov. Řm 8, 15; Gal 4, 6), protože dostali Synova Ducha a nyní v sobě tohoto Ducha nosí a mohou mluvit jako Ježíš a s Ježíšem, jakožto opravdoví synové jejich Otce mohou říkat ?Abba?, protože se stali syny Syna.

A nakonec bych se rád dotkl spásonosného rozměru Ježíšovy smrti, jaký nacházíme v evangelním výroku, podle něhož ?Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny? (Mk 10, 45; Mt 20,28). Věrný odlesk tohoto Ježíšova slova se objevuje v učení apoštola Pavla o Ježíšově smrti jako o výkupném (srov. 1 Kor 6, 20), o vykoupení (srov. Řím 3,24), o osvobození (srov. Gal 5,1) a jako o smíření (srov. Řm 5,10; 1 Kor 5, 18-20). Zde je střed teologie apoštola Pavla, která se zakládá na tomto Ježíšově slově.

Sv. Pavel nakonec nehalí Ježíše do historického hávu jako osobu minulosti. Jistěže zná velkou tradici o Ježíšově životě, jeho slovech, smrti a vzkříšení, ale nepojednává o tom všem jako o něčem minulém; předkládá skutečnost živého Ježíše. Ježíšova slova a činy nejsou pro Pavla minulostí. Ježíš žije nyní a nyní s námi mluví a žije pro nás. To je pravý způsob, jak poznat Ježíše a přijmout tradici o něm. Také my se musíme naučit poznávat Ježíše ne podle těla, jako osobnost minulosti, nýbrž jako našeho Pána a Bratra, který je dnes s námi a ukazuje nám jak žít a jak umírat.

Přeložili Johana Bronková a Josef Koláček

Česká sekce RV