Vatikán.
V pondělí večer v lateránské bazilice přednesl Benedikt XVI. u příležitosti každoročního kongresu římské diecéze obsáhlou promluvu na téma výchovy k naději.
?Drazí bratři a sestry, vychovávejme se denně k naději, která zraje v utrpení. Jsme povoláni tak činit především, jsme-li sami stižení těžkou nemocí nebo nějakou těžkou zkouškou. Vyrůstejme však rovněž v naději skrze konkrétní pomoc a každodenní blízkost utrpení našich bližních, protože k ní se blížíme postojem lásky. A znovu se učíme nabízet Bohu, bohatému na milosrdenství, drobné námahy každodenní existence, když je pokorně zařadíme do velkého ?soucitu? Ježíšova, do onoho pokladu soucítění, kterého má lidský rod zapotřebí. Naděje věřících v Krista se však nemůže zastavit v tomto světě, ale je niterně orientována k plnému a věčnému společenství s Pánem. Proto jsem se ke konci své encykliky zastavil u Božího Soudu jako místa chápání a uplatňování naděje. Snažil jsem se tak představit lidstvu i kultuře naší doby blíže a srozumitelněji spásu, která je nám přislíbena po smrti na onom světě, třebaže pravou a vlastní zkušenost onoho světa tady na zemi mít nemůžeme. Abychom vrátili výchově k naději její různé dimenze a její rozhodující motivaci, musíme my všichni, počínaje kněžími a katechisty, postavit do středu nabízené víry tuto velkou pravdu, která má svůj počátek v prvenství Ježíše Krista zmrtvýchvstalého (srov. 1 Kor 15,20-23).?
PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
