Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Velikonoční triduum má ve všech diecézích světa svou výmluvnou předehru už na Zelený čtvrtek dopoledne. Místní biskup se svými kněžími slaví mši svatou, na níž společně obnovují své kněžské sliby, a světí se oleje, které jsou pak během následujícího roku užívány při vysluhování svátostí křtu, biřmování, svěcení a pomazání nemocných.

V bazilice sv. Petra se kolem římského biskupa Benedikta XVI. shromáždilo přibližně kolem 1600 kněží, tedy skoro tolik, kolik jich působí v České republice. Přibližně dvou a půlhodinová liturgie byla slavena v latinském jazyce. Benedikt XVI. ve své promluvě hovořil o kněžské službě, o tom, co znamená být knězem Ježíše Krista, přičemž si vzal podnět z druhé eucharistické modlitby Římského misálu, která používá výrazu z knihy Deuteronomium ?stát před Pánem?, aby vysvětlila podstatu kněžství slovy ?stát před tebou a tobě sloužit?

?Kněz má být tím, kdo bdí. Má stát na stráži před hrozícími silami zla. Má udržovat svět vnímavým vůči Bohu. Má být tím, kdo stojí na nohou a chytře čelí dobovým proudům. Chytře v pravdě. Chytře ve snaze o dobro. Stát před Pánem má vždycky také znamenat, zastávat se lidí před Pánem, který se nás všech zastává u Otce. A má se také zastávat Jeho, Krista, Jeho slova, Jeho pravdy, jeho lásky. Kněz má být přímý, neochvějný a připravený přijmout kvůli Pánu také příkoří, jako to podávají Skutky o apoštolech, že ?odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří?.?

Benedikt XVI. se poté pozastavil také nad vnitřními úskalími kněžské služby:

?Nikdo není tak blízko svému pánu jako sluha, který má přístup k té nejprivátnější dimenzi jeho života. V tomto smyslu ?sloužit? zahrnuje blízkost, vyžaduje důvěrnost. A tato důvěrnost obnáší také určité nebezpečí: totiž že posvátno, se kterým jsme neustále ve styku, stává se pro nás zvykem. Hasne tak uctivá bázeň. Jsme-li zabydleni ve zvycích, nevnímáme už velkou, novou a překvapující skutečnost, že je přítomen On sám, mluví k nám a dává se nám. Proti této návykovosti na mimořádnou skutečnost, proti indiferenci srdce musíme bez přestání bojovat a stále znovu tak uznávat naši vlastní nedostatečnost a milost, spočívající v tom, že On se takto vydává do našich rukou.

Sloužit znamená být nablízku, ale především to znamená být poslušným. O služebníkovi platí slova: ?Ne má vůle ať se stane, ale tvá? (Lk 22,42). Těmito slovy Ježíš v Getsemanské zahradě vyřešil rozhodující boj proti hříchu, proti vzpouře padlého srdce. Adamův hřích spočíval právě v tom, že chtěl uskutečnit svou vůli a nikoli tu Boží. Pokušením lidstva je stále tato vůle být totálně autonomní, následovat pouze vlastní vůli a mít za to, že jenom tak budeme svobodní; že jedině díky takovéto svobodě bez omezení bude člověk zcela člověkem a stane se bohem. Avšak právě takto se stavíme proti pravdě. Poněvadž pravdou je, že my musíme naši svobodu sdílet s druhými a můžeme být svobodní pouze ve společenství s nimi. Tato sdílená svoboda může být pravou svobodou pouze tehdy, vstoupíme-li cele s ní do samotného měřítka svobody, do vůle Boží. Tato základní poslušnost, která je součástí lidské existence, stává se ještě konkrétnější u kněze: my nehlásáme sebe, ale Jeho a Jeho Slovo, které bychom nemohli sami vymyslet. A hlásáme Kristovo Slovo správně jedině tehdy, jsme-li ve společenství s jeho Tělem. Naše poslušnost znamená věřit s církví, myslet a mluvit s církví, sloužit spolu s ní.?

Řekl mimo jiné Benedikt XVI. kněžím během homilie na dnešní dopolední mši svaté, při níž se obnovují kněžské sliby.

Homilie Benedikta XVI. je ZDE

(mig)