Rádio Vaticana

Vatikán. Poslání Jana Křtitele a nutnost stálých Letnic pro církev ? to byla klíčová slova druhého adventního kázání P. Raniera Cantalamessy pro Benedikta XVI. a členy římské kurie:
?Zamýšlet se nad Ježíšem a Janem Křtitelem je nejlepší způsob, jak se dostat do shody s adventní liturgií. Mezi posláním Jana Křtitele a Ježíše došlo k něčemu tak rozhodujícímu, že to tvoří milník dvou epoch. Těžiště dějin se přesunulo: nejdůležitější věcí už není více méně nadcházející budoucnost, nýbrž ?zde a nyní? v království, které již působí v osobě Krista. S Ježíšem nadešla rozhodující hodina dějin, před Ním se musí člověk rozhodnout a na tom závisí jeho spása. Na druhé straně nový a vzrušující prvek pochází právě od Ježíše. Ve víře a ve společenství ? v církvi, je to rozvinuto, ale ne vytvářeno. Vždyť toto společenství by se ani nevzniklo, a nepřežilo by, kdyby mu nepředcházela mimořádná skutečnost. Jan Křtitel upozornil, že nehlásá budoucí spásu, nýbrž ukazuje na toho, který je přítomen: ?Uprostřed vás je Ten, kterého neznáte (Jan 1, 26). Předchůdce Páně zahájil nové proroctví doby církve, jež spočívá v tom, že nehlásá budoucí vzdálenou spásu, nýbrž odhaluje, skrytou přítomnost Krista Mesiáše ve světě.

V době Jana pohoršení pocházelo z fyzického těla Ježíše, tolik podobného našemu, kromě hříchu. Také dnes jeho tělo činí potíže a pohoršuje: Jeho mystické tělo je tak podobné zbývajícímu lidstvu, nevyjímaje, bohužel i hřích.
Ježíš je ohniskem času, neboť jeho příchod rozdělil dějiny na dvě části. Dnes se v silně sekularizované společnosti stalo praxí, opustit tradiční datování událostí dějin ?před Kristem? a ?po Kristu?. Je to snaha nedotýkat se citlivosti národů jiných náboženství, které užívají křesťanskou chronologii a v tomto smyslu je to třeba respektovat.Ale pro křesťany zůstává neoddiskutovatelná úloha příchodu Krista pro náboženské dějiny lidstva.
Jan Křtitel učí, že není zapotřebí velké učenosti, aby se člověk stal prorokem. Není velkým teologem, má chudou a elementární kristologii a přesto velmi prostými obrazy dokáže dát pocítit velikost a jedinečnost Krista.?

Nato se P. Cantalamessa zaměřil na srovnání Jana Křtitele a Ježíše:

?Toto srovnání se krystalizuje v Novém zákonu srovnáním mezi křtem vodou a křtem Duchem svatým. Výraz křtít Duchem Svatým definuje podstatné dílo Mesiáše, zaměřené na velké a všeobecné vylití Božího Ducha.?

To dalo kazateli příležitost připomenout 40. výročí zrození Charismatické obnovy katolické církve. Uvedl svědectví jednoho z účastníků prvního setkání v roce 1967:

?Naše víra okřála, stala se živou vírou, byl to jistý druh poznání. Náhle se nadpřirozené stalo skutečnější než přirozené. Krátce: Ježíš je osoba, žije mezi námi. A takové věci, takové skutečnosti potřebuje dnes církev, aby hlásala evangelium světu, který odmítá víru a nadpřirozenost. Jsme povoláni, abychom nezůstávali mimo tento proud milosti, která protéká církví po koncilu. Jan XXIII. mluvil o nových Letnicích; Pavel VI. šel dál, mluvil o stálých Letnicích. ?Církev potřebuje trvalé Letnice,? tvrdíval. A Duch svatý je specialistou na nemoci manželství a rodiny, které jsou velkými pacienty současnosti. Je mnoho případů manželství, jež byla mrtvá, ale vzkříšená k novému životu působením Ducha. Kam přijde Duch svatý, tam se znovuzrodí schopnost dávat se darem a s ním radost a krása žít spolu jako manželé. Boží láska, kterou vylévá do našich srdcí, oživuje každý výraz lásky a především manželské lásky.

(jok)