Nový portál Vatikánského rozhlasu

Velevážený pane presidente,
nejdůstojnější pane arcibiskupe Kothgassere,
milé dobrovolnice a ctěné spolupracovnice a spolupracovníci různých pomocných služeb v Rakousku
velevážené dámy a pánové,
ale především moji milí mladí přátelé!

Na toto setkání s vámi dnes, na závěr své návštěvy Rakouska, jsem se obzvláště těšil. Přistupuje k tomu přirozeně také radost z toho, že jsem si mohl nejen vyslechnout nádherně provedeného Mozarta, nýbrž směl jsem i neočekávaně slyšet ?Wiener Sängerknaben?. Velmi srdečný dík! Je to krásné setkat se s lidmi, kteří se v dnešní společnosti snaží dávat tvář poselství evangelia; vidět starší i mladší, kteří dávají konkrétně pocítit církvi i společnosti onu lásku, která nás jako křesťany uchvátila: Je to láska k Bohu, která nám dává poznat spoluobčana jako bližního, jako bratra nebo sestru! Naplňuje mne vděčností a obdivem, že se tolik lidí různého věku v této zemi velkodušně a dobrovolně angažuje; jim všem a čestným funkcionářům v Rakousku bych dnes rád projevil zvláštním způsobem svou úctu. Vám, ctěný pane presidente a vám milý pane arcibiskupe ze Salzburgu, jakož i všem vám, mladým zástupcům dobrovolníků v Rakousku, velmi srdečně děkuji za krásná a hluboká slova, která jste mi právě řekli.

Díky Bohu, je to pro mnoho lidí věc cti dobrovolně se angažovat pro druhé, pro sdružení, pro nějaký spolek nebo pro určitou potřebu společného dobra. Taková angažovanost je nejprve příležitostí rozvinout svou osobnost a aktivně a odpovědně se zařadit do společenského života. Přesto jsou důvodem tohoto konání někdy velmi rozdílné motivy. Často stojí na počátku zcela prostě vůle vykonat něco smysluplného a užitečného a otevřít oblast nových zkušeností. Mladým lidem jde přirozeně a právem o radost a krásné zážitky, o zkušenost pravého kamarádství při společné, smysluplné akci. Často se spojují vlastní ideje a iniciativy s účinnou blíženskou láskou; jednotlivec se přitom zapojuje do nosného společenství. Rád bych na tomto místě vyjádřil svůj zcela osobní dík za tuto vyhraněnou ?kulturu dobrovolnosti? v Rakousku. Rád bych poděkoval každé ženě, každému muži, všem mladým a všem dětem ? dobrovolná angažovanost dětí je stále na vzestupu - pomysleme jen na akci ?Sternsinger? o vánocích? - Vy jste se už, pane arcibiskupe, o ní zmínil. Rád bych také přitom poděkoval především za ony malé i velké námahy a služby, které nejsou vždycky vidět. Děkuji a ?Pán Bůh zaplať? za váš přínos k vybudování civilizace lásky, která slouží všem a vytváří domov. K blíženské lásce nelze nikoho delegovat; Stát a politika ? Vy, pane presidente jste to řekl ? ji totiž nemohou nahradit přes veškeré potřebné úsilí o sociální stát. Ona vždycky vyžaduje osobní dobrovolné nasazení, pro které však stát má a musí vytvořit příznivé podmínky. Díky tomuto nasazení si pomoc uchovává svou lidskou dimenzi a nestává se odosobněnou. A právě proto nejste vy dobrovolníci žádnou výplní mezer v sociální síti, nýbrž přispíváte k tomu, aby naše společnost měla lidskou a křesťanskou tvář.

Právě mladí lidé touží po tom, aby jejich schopnosti a talenty byly ?probuzeny a objeveny?. Dobrovolníci chtějí, aby byli požádáni a osobně osloveni. ?Potřebuji tě!? ?Ty to dokážeš?. Jak nám dělá dobře takové oslovení. Právě ve své lidské prostotě odkazuje na Boha, který každého z nás chtěl, každému dal jeho úkol, ano každého z nás potřebuje a čeká na naše nasazení. Tak Ježíš povolal lidi a dal jim odvahu k velkému (dílu), na které by se sami neodvážili. Dát se oslovit, rozhodnout se a pak se bez obvyklé otázky po užitečnosti a zisku vydat na cestu ? tento postoj zanechává uzdravující stopy. Svatí tuto cestu naznačili svým životem. Je to zajímavá a napínavá, velkodušná a právě dnes aktuální cesta. Ano ke svobodné a solidární angažovanosti je rozhodnutí, které činí člověka svobodným a otevřeným k potřebám druhého, k požadavkům spravedlnosti, ochrany života a uchovávání stvoření. V úkolech dobrovolné služby jde o klíčovou dimenzi křesťanského obrazu Boha a člověka: o lásku k Bohu a bližnímu.

Milí dobrovolníci, milé dámy a pánové, angažovat se jako dobrovolníci je ohlasem vděčnosti a zároveň předávání lásky, kterou jsme sami zakusili. ?Deus vult condiligentes - Bůh chce ty, kteří milují s Ním? řekl teolog Duns Scotus v 13. století (Opus OxonienseIII.,d.32 q. 1 n.6). Viděno takto, má dobrovolné nasazení mnoho co do činění s milostí. Kultura, která chce všechno vyúčtovat a také všechno zaplatit, která chce společenský život vtěsnat do svíravého korzetu práv a povinností, zakouší skrze nesčetné dobrovolně angažované spoluobčany, že sám život je nezasloužený dar. I když mohou být důvody a cesty dobrovolného angažování rozdílné, mnohostranné a také protichůdné, jejich základem je koneckonců pospolitost, jež je ?zadarmo?. Zadarmo jsme dostali život od našeho Stvořitele, zadarmo jsme byli osvobozeni ze slepé uličky hříchu a zla, zadarmo nám byl darován Duch s jeho rozmanitými dary. Ve své encyklice jsem napsal: ?Láska je zadarmo, neprojevuje se proto, aby dosáhla nějakého účelu.?Kdo je v pozici pomáhajícího, poznává, že právě tímto způsobem je pomáháno také jemu; není to je jeho zásluhou ani důvodem ke chlubení. Tento úkol je milostí (srov. Deus caritas est,31c.35). Zdarma dáváme dále, co jsme dostali, skrze naše angažování, skrze naši dobrovolnou funkci. Tato logika ?bezplatnosti? přesahuje pouhou morální povinnost či nárok.

Bez dobrovolnického nasazení nemohly, nemohou a nebudou moci trvat společné dobro i společnost . Dobrovolná ochota žije a osvědčuje se za hranicemi vypočítavosti a očekáváne protislužby; rozbíjí pravidla ekonomie a trhu. Vždyť člověk je mnohem více než pouze ekonomicky jednající faktor, s nímž se podle toho zachází. Stálý rozvoj a důstojnost společnosti vždy znovu závisí právě na oněch lidech, kteří konají více, než je jejich povinností.

Milé dámy a pánové! Dobrovolnické nasazení je služba důstojnosti člověka, která se zakládá na jeho podobnosti Bohu. Irenej z Lyonu říká: ?Boží slávou je žijící člověk. Život člověka je však patření na Boha?(Adversus haereses IV, 20,7). Mikuláš Kusánský rozvíjel tento názor ve svém díle o patření na Boha takto: ?A protože oko je tam, kde pobývá láska, zakouším, že Ty mě miluješ... Tvé patření, Pane je láska... Když se na mne díváš, dáváš se, skrytý Bože, zahlédnout i ode mne... když se díváš, oživuješ... Tvé patření je působení.?(De visione Dei/Die Gottesschau, v: Philosophisch-theologische Schriften, vydal a uvedl Leo Gabriel, přeložil Dietlind a Wilhelm Dupre, Wien 1967, sv. III,105-111). Pohled Boha ? Ježíšův pohled nás zažíhá láskou. Pohledy mohou jít doprázdna nebo dokonce pohrdat. A pohledy mohou dávat vážnost a vypovídat o lásce. Osoby nasazené dobrovolně dodávají lidem vážnost, připomínají důstojnost člověka , vzbuzují životní radost a naději. Představitelé dobrovolnictví jsou strážci a advokáti lidských práv a lidské důstojnosti.

S Ježíšovým pohledem je spojena ještě jiná forma dívání. ?Viděl a přešel kolem?, tak to stojí v evangeliu o knězi a levitovi, kteří viděli ležet na okraji cesty polomrtvého, ale nazasáhli (Lk 10, 31.32). Lidé vidí a přehlédnou, mají nouzi před očima, a přesto se jich to nedoktne. To patří k onomu studenému proudění současnosti. V pohledu druhého, právě onoho druhého, který potřebuje naši pomoc, zakoušíme konkrétní požadavek křesťanské lásky. Ježíš Kristus nás neučí mystice zavřených očí, nýbrž mystice otevřeného pohledu a tím bezpodmínečné povinnosti být vnímaví pro situaci druhého, pro situaci, v níž se nachází člověk, který je podle evangelia naším bližním. Ježíšův pohled, škola Ježíšovýh očí vede k lidské blízkosti, k solidaritě, ke schopnosti dělit se o čas, dělit se o nadání a také o hmotná dobra. Proto musí být ?pro všechny, kteří jsou činní v charitativních organizacích církve, příznačné, že nekonají jen vytříbeným způsobem to, co se má udělat ? což je důležité ? nýbrž, že prokazují pozornost se srdce.... Toto srdce vidí, kde je zapotřebí lásky a jedná podle toho?(Deus caritas est, 31a.31b). Ano ?musím se stát milující osobou, jejíž srdce je otevřeno pro nouzi druhého. Pak naleznu svého bližního nebo lépe: pak jím budu nalezen?. Přikázání milovat Boha a svého bližního (Mt 22, 37-40; Lk 10, 27) nám nakonec připomíná, že my křesťané cestou lásky k bližnímu prokazujeme čest Bohu ? to už říkal arcibiskup Kothgasser, když citoval Ježíšova slova: ?Co jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili (Mt 25, 40). Je-li Ježíš přítomný v konkrétním člověku, s nímž se setkám, pak činnost konaná dobrovolně se může stát zkušeností Boha. Účast na situacích a strastech lidí vede k ?nové pospolitosti? a působí, že člověk nachází smysl. Tak může dobrovolnická služba napomoci osobám, aby vyšly z izolace a zapojili se do společenství.

Nakonec bych rád poukázal na sílu a význam modlitby pro ty, kteří jsou činní v charitativní práci. Modlitba k Bohu je východisko z  ideologie nebo rezignace tváří v tvář tomu, že člověk zakouší, jak je bída bezmezná. ?Křesťané nadále věří navzdory veškeré nepochopitelnosti a zmatkům svého okolí ?na dobrotu Boha a jeho lásku k lidem? (Tit 3, 4). I když jsou ponořeni jako ostatní lidé do dramatické složitosti historických událostí, zůstáváji utvrzeni v naději, že Bůh je Otec a miluje nás, i když jeho mlčení zůstává nepochopitelné.

Milé dobrovolné a ctěné spolupracovnice a spolupracovníci pomocných služeb Rakouska. Milé a velevážené dámy a pánové! Kdo neplní jen svou povinnost v rodině a v povolání - a dělat to dobřě už vyžaduje sílu a velkou lásku ? kdo se nadto dobrovolně angažuje a dává svůj cenný volný čas do služeb člověka a jeho důstojnosti, jeho srdce se rozšiřuje. Dobrovolníci nechápou pojem bližního v úzkém smyslu slova, ale i v lidech, kteří stojí daleko, poznávají bližního, kterého Bůh přijal a k němuž musí s naší pomocí dospět dílo vykoupení, které dovršil Kristus. Druhý, bližní ve smyslu Kristova evangelia se stává pro nás privilegovaným partnerem tváří v tvář tlakům a naléhání světa, v němž žijeme. Kdo respektuje ?prioritu bližního?, žije a jedná podle evangelia a podílí se na poslání církve, která neustále dbá na celého člověka, jemuž chce dát zakusit Boží lásku. Církev plně podporuje tuto vaši cennou službu. Jsem přesvědčen, že od dobrovolníků Rakouska vzejde v budoucnosti mnoho požehnání a doprovázím vás všechny svou modlitbou. Vám všem vyprošuji radost z Boha, která je naší silou (srov. Neh 8, 10). Ať je vám stále nablízku dobrotivý Bůh a ať vás vždy vede přispěním své milosti.

Přeložil Josef Koláček

Další články z podrubriky Promluvy