Nový portál Vatikánského rozhlasu

Benedikt XVI. v Rakousku - 2.den 1. Benedikt XVI. a vídeňská mládež
2. Poutní mše svatá před bazilikou v Mariazell, český pozdrav Svatého otce
3. Nešpory v bazilice Narození Panny Marie v Mariazell

Ad 1. Bouřlivě přivítali v pátek vpodvečer mladí Vídeňáci před papežskou nunciaturou Benedikta XVI., když vyšel na balkon. Jeden mladík pak papeže za všechny oslovil:

?Svatý otče, máme šílenou radost, že jste přišel k nám, do Rakouska. A dovolíte-li mi, rád bych krátce řekl, že Vás konec konců jakožto rodilého Bavořana vlastně pokládáme za polovičního Rakušáka a jsme ohromně šťastní, že jste tady!?

Benedikt XVI.
?Drazí přátelé, jsem rád, že vás tady teď potkávám. Přestalo pršet, abychom tady spolu mohli chvíli pobýt. Cítím ve vás radost víry, a to mi umožňuje cítit se mladým. Bůh vám to oplať!? (potlesk)

Kard. Schönborn komentoval papežovu návštěvu pro Vatikánský rozhlas:

?Doufám, že návštěva přinese, byť možná ne okamžitý okázalý návrat k náboženské praxi a účasti na nedělní mši svaté, ale snad větší vnímavost a příležitost k zamyšlení. Intelektuály snad povzbudí k opětovné reflexi o víře a všem možná ukáže, že opomíjení náboženského praktikování víry do života zas tolik štěstí a radosti nepřináší.?

Ad 2. Benedikt XVI. dnes navštívil rakouské poutní místo Mariazell, kde sloužil mši svatou z dnešní liturgické slavnosti Narození Panny Marie.
Vesnička Mariazell, s úhlenými růžovými domky a jen třemi cestami, patří do diecéze Graz-Seckau. Pochází z 12. století. Podnětem pro založení místního kostela byl zázrak, který se tu na přímluvu Panny Marie udál. Benediktín Magnus za San Lamberto byl do tohoto kraje poslán hlásat evangelium. Vzal s sebou sošku Madony z lipového dřeva. Na místě, kde dnes bazilika stojí našel cestu zatarasenou balvanem. S důvěrou prosil Pannu Marii o pomoc a balvan se rozdělil ve dví. Na místě zázraku vznikla malá komůrka (zell), kde bylo možné sošku umístit. Svatost benediktýna Magnuse a zpráva o zázraku se rychle rozšířily a začaly na místo přitahovat poutníky z celého světa. Ve 13. stol zde byl postaven původně románský kostel, posléze přestavěný na gotický a barokní. V roce 1907 byl povýšen na baziliku Minor.
Mezi poutníky do Mariazell byli v minulosti také papežové: blahoslavený Jan XXIII. a Jan Pavel II.

Benedikt XVI. byl vzhledem k nepříznivému počasí nucen překonat 90 km vzdálenost z Vídně do Mariazell namísto původně plánovaného vrtulníku vozem. Na místo dorazil před desátou hodinou dopolední. Ještě před bohoslužbou se pomodlil v kapli, kde je uchovávána milostná soška Panny Marie s dítětem Ježíšem v náručí.

Před pódiem, které bylo umístěno vedle baziliky, kde Svatý otec krátce po půl jedenácté začal sloužit eucharistickou bohoslužbu, bylo shromážděno okolo 10 tisíc lidí, dalších 15 tisíc věřících sledovalo mši na velkoplošných obrazovkách na prostranství kolem baziliky. Dohromady tu bylo nejméně 30 tisíc poutníků. I druhý den papežovy návštěvy Rakouska provázel vytrvalý déšť. Účastníci bohoslužby, včetně prezidenta Heinze Fischera a jeho doprovodu, byli proto oblečeni do pláštěnek a tvořili tak pestrobarevný zástup.
Čtení z proroka Micheáše, z listu Římanům a Matoušova evangelia zazněla chorvatsky, slovinsky a německy a přímluvy polsky, německy, slovensky, česky a rumunsky.

Na začátku bohoslužby Svatého otce pozdravil biskup zdejší diecéze, mons. Egon Kapellari. Přivítal také všechny přítomé poutníky, veřejné činitele i zástupce křesťanské ekumeny. V promluvě řekl mimo jiné:

?Zvláštní geografická pozice baziliky v Mariazell omezuje počet účastníků slavnosti. Ale tito poutníci představují všechny farnosti a církevní společenství v Rakousku a zároveň vytvářejí barevné spektrum katolické církve v Rakousku a celé univerzální církve. (...) Milióny věřících a lidí hledajících víru zakusily na přímluvu Panny Marie, že Mariazell je pramenem Božího milosrdenství. Tento pramen zde vyvěrá i dnes. Ode dávna je tu Marie nazývána ?Magna Mater Austriae?, ?Magna Domina Hungarorum? i ?Alma Mater Gentium Slavorum.?

V homílii z dnešní eucharistické bohoslužby řekl Benedikt XVI. mimo jiné:

?Církev pohanských národů mohla vzniknout proto, že jak v oblasti Středozemí, tak v Malé a střední Asii, kam přišli poslové Ježíše Krista, existovaly osoby plné očekávání, které se nespokojovaly s tím, co dělali a mysleli druzí, ale hledaly hvězdu, která by jim ukázala cestu k samotné Pravdě, k živému Bohu.
Toto nepokojné a otevřené srdce potřebujeme. Je jádrem našeho putování. Také dnes v určitém smyslu nestačí být a myslet jako všichni ostatní. Projekt našeho života sahá dále. Potřebujeme Boha, onoho Boha, který nám ukázal svou tvář a otevřel své srdce: Ježíše Krista (srov. Jan 1,18), jenom On nám ze svého nitra mohl zjevit Boha a zjevit nám rovněž, kdo jsme my, odkud pocházíme a kam jdeme. V dějinách najdeme zajisté mnoho velkých osobností se svými lidskými omezeními. Avšak pouze On je Bůh a proto je pouze On mostem, který uvádí do přímého kontaktu Boha i člověka. Pokud jej tedy nazýváme jediným Prostředníkem spásy všech, která platí pro všechny, která zajímá všechny a kterou mají koneckonců všichni zapotřebí, pak to vůbec neznamená pohrdat jinými náboženstvími, ani pyšně absolutizovat naše myšlení, nýbrž být získáni Tím, který se nás v nitru dotknul a obdaroval, abychom my mohli také obdarovávat druhé. Naše víra se rozhodně staví na odpor rezignaci, jež pokládá člověka za neschopného pravdy, jako by pro něho byla příliš velká. Tato rezignace na pravdu je jádrem krize Západu, Evropy. Pokud totiž pro člověka neexistuje pravda, nemůže pak rozlišovat ani dobro od zla. Potom se velké a podivuhodné výdobytky vědy stávají dvojsečnými: mohou otevírat nové důležité obzory pro dobro, pro spásu člověka, ale také ? jak vidíme ? mohou se stát úděsnou hrozbou zničení člověka i světa. My potřebujeme pravdu. Máme zajisté v důsledku svých dějin strach z toho, že víra v pravdu s sebou nese intoleranci. Pokud nás zachvacuje tento strach, který má své dobré historické důvody, je zapotřebí hledět na Ježíše takového, jak jej vidíme tady ve svatyni Mariazell. Vidíme jej ve dvou podobách: jako dítě v Matčině náruči a na hlavním oltáři baziliky jako Ukřižovaného. Tyto dvě podoby nám říkají: pravda se neprosazuje vnější mocí, ale je pokorná a dává se člověku pouze prostřednictvím vnitřní moci své vlastní existence. Pravda dokazuje sebe samu v lásce. Nikdy není naším vlastnictvím, naším produktem, stejně jako nelze produkovat lásku, nýbrž pouze obdržet a předávat jako dar. Této vnitřní moci pravdy máme zapotřebí. V tuto moc pravdy my křesťané důvěřujeme. Jejími svědky jsme. Musíme ji předávat jako dar, stejně tak jako jsme ji přijali.?

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Na konci dopolední bohoslužby Svatý otec pozdravil poutníky v několika jazycích. Nechyběla ani čeština:

?Srdečně zdravím též poutníky z České republiky. Svěřuji vás všechny do mateřské ochrany Panny Marie. Chvála Kristu!?

Po mši svaté Benedikt XVI. poobědval s Rakouskými biskupy, arcibiskupy a kardinály v přilehlém benediktinském klášteře.
Kuriozitou dnešního setkání rakouských biskupů se Svatým otcem na společném obědě byl speciální dárek, který mu pro tuto příležitost připravili. Benedikt XVI. totiž dostal darem CD s nahrávkou mariánských písní nazpívaných samotnými biskupy.

Přímo z dějiště komentuje dopolední mši v Mariazell ředitel Vatiánského rozhlasu o.Federico Lombardi:

?První věc, která zarazí, je fakt, že tato krásná slavnost proběhla v tak hrozném počasí. To samozřejmě věci zkomplikovalo. Kdyby svítilo slunce, byla by atmosféra jistě radostnější. Ani to však není bez významu. Pouť není nějaká oddychovka a lidé, kteří vážili cestu sem do Mariazell a vydrželi tu i za tak nepříznivých podmínek, dokazáli svůj ryzí zájem, když se tak hluboce a usebraně účastnili této události, a dokazali tak, jaký je pravý smysl této pouti.?

Ad 3. V 16:30 se Svatý otec rozloučil s benediktínskou komunitou v Mariazell a poté se přesunul do baziliky, kde se v 16:45 modlil nešpory spolu s kněžími, řeholníky, jáhny a seminaristy. V Rakousku se ke katolické církvi hlásí téměř 6 milionů obyvatel z celkového počtu 8,2 miliónů, tedy 72 % obyvatel. Působí tu celkem 4 323 kněží. Na jednoho kněze tak připadá 1 901 obyvatel, z toho skoro 1 382 katolíků. Na kněžství se v Rakouských seminářích připravuje celkem 315 mužů.
Benedikt XVI. se ve své promluvě zaměřil pozornost na tři ?evangelní rady?, které dávají obsah životu radikálního následování Krista: chudobu, čistotu a poslušnost. O posledně jmenované evangelní radě Benedikt XVI. vyprávěl v souvislosti se známým německým teologem:

?Romano Guardini vypráví ve své autobiografii, jak mu v jistém krizovém okamžiku jeho cesty, kdy se víra jeho dětství stala nejistou, bylo dáno obrácení, celoživotně nosné rozhodnutí v setkání s Ježíšovým slovem, podle něhož sebe samého nalézá jen ten, kdo se ztratí. Bez odevzdanosti, bez ztráty sebe sama nemůže dojít k nalezení sebe samého, k seberealizaci. V jakém smyslu je však dovoleno se ztratit? Komu se lze odevzdat? Stalo se mu zřejmým, že se můžeme odevzdat kompletně pouze tehdy, když se tím ocitneme v rukou Božích. Pouze v Něm se nakonec můžeme ztratit a pouze v Něm můžeme nalézt sebe. Ale potom si položil otázku: Kdo je Bůh? Kde je Bůh? A pochopil, že Bůh, kterému se můžeme oddat může být pouze Bůh, který se stal konkrétním a bližním v Ježíši Kristu. A ptal se dále: Kde najdu Krista? Jak se mohu opravdu dát Jemu? Odpověď, kterou Guardini při svém usilovném hledání nalezl, zní: Ježíš je pro nás konkrétně přítomen pouze ve svém těle, Církvi. Proto poslušnost vůli Boží, poslušnost Ježíši Kristu musí být v praxi velmi konkrétní poslušností k církvi. Také v tomto ohledu bychom si měli stále konat hluboké zpytování svědomí. Všechno shrnuje modlitba sv. Ignáce z Loyoly, modlitbě, která se mi vždy jeví jako příliš velká, až do té míry, že se ji skoro neodvažuji pronést, ale kterou bychom si měli stále připomínat: ?Vezmi si Pane Ježíši, celou moji svobodu, paměť, můj rozum, celou mou vůli, všechno co mám a vlastním. Tys mi to Pane dal, tobě Pane to zase vracím, nalož s tím zcela podle své vůle. Dej mi jen tvou lásku a milost a budu mít všechno, nic jiného nežádám?.?

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Mezi těmi, kdo se nešpor účastnili nechyběl ani bratr Svatého otce Georg Ratzinger a tři biskupové z České republiky: českobudějovický biskup Jiří Paďour, pomocný biskup brněnský Petr Esterka a olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Po skončení nešpor se Benedik XVI. vrátil na papežskou nunciaturu ve Vídni.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)