Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Sv. Augustin ve svém velkém díle „O Boží obci“ říká, že celé lidské dějiny a dějiny světa jsou bojem mezi dvěma láskami: láskou k Bohu, která vede až ke ztrátě sebe samého, k sebedarování a láskou k sobě, která vede až k pohrdání Bohem, k nenávisti k druhým. Tato interpretace dějin jako boje mezi dvěma láskami, mezi láskou a sobectvím vysvítá také ze čtení z knihy Zjevení, které jsme dnes slyšeli. Tady se tyto dvě lásky ukazují ve dvou velkých postavách. Nejprve je tu mocný rudý drak, impozantní a zneklidňující moc bez milosti a lásky - absolutní sobectví, hrůza a násilí.

V době, kdy sv.Jan psal knihu Zjevení, byl pro něho drak uskutečněn v moci antikřesťanských římských císařů, od Nerona až po Domiciána. Neomezená, vojenská, politická, propagandistická moc římského císařství byla taková, že se před ní víra jevila jako bezbranná žena bez šance na přežití a tím méně pak na vítězství. Kdo se mohl postavit této všudypřítomné moci, která si - jak se zdá - může dělat cokoliv? A přesto víme, že nakonec zvítězila bezbranná žena, zvítězilo nikoli sobectví, nikoli nenávist, ale zvítězila láska Boží a římské císařství se otevřelo křesťanské víře.

Slova Písma svatého vždycky překračují dějinný okamžik. A tak tento drak ukazuje nejen na antikřesťanskou moc pronásledovatelů církve té doby, ale na materialistické antikřesťanské diktatury minulého století. Diktatura nacismu a diktatura Stalina měly veškerou moc a pronikaly do všech zákoutí. Zdálo se nemožné, že by víra mohla dlouho odolat a přežít před zraky tak silného draka, který chtěl pohltit Boha, který se stal dítětem, i onu ženu, církev. Ve skutečnosti se však i v tomto případě nakonec ukázala láska jako silnější než nenávist.

Také dnes existuje drak novými, různými způsoby. Existuje ve formě materialistických ideologií, které nám tvrdí: Je nesmysl myslet na Boha, je nesmysl zachovávat Boží přikázání, to jsou věci doby minulé. Pouze žít svůj vlastní život má cenu. Vzít si během této krátké chvíle svého života všechno, co si lze vzít. Cenu má jen konzum, sobectví, zábava. Toto je život. Tak máme žít, přičemž se znovu zdá nesmyslným vzpírat se této dominující mentalitě a jejímu mediálnímu, propagandistickému tlaku. Zdá se nemožné myslet dnes na Boha, který stvořil člověka a který se stal člověkem a je pravým vládcem světa. I tento drak se zdá nepřemožitelný, ale i dnes platí, že Bůh je silnější než drak, že vítězí láska a nikoli sobectví.

Uvažovali jsme o různých historických proměnách draka, ale podívejme se nyní na jiný obraz: ženu oděnou sluncem s měsícem pod nohama a mající kolem hlavy dvanáct hvězd; tzn. dvanáct kmenů Izraele, celý Boží lid, veškeré společenství svatých, a u nohou měsíc, obraz smrti a smrtelnosti. Maria nechala smrt za sebou, a je zcela oděna životem, je přijata s tělem i duší do slávy Boha a po vítězství nad smrtí a po svém oslavení nám říká: Odvahu, nakonec zvítězí láska! Můj život říká: Jsem služebnice Páně. Můj život byl sebedarováním se Bohu a bližnímu. A tento život služby nyní dospěl k pravému životu. Mějte důvěru, mějte odvahu takto žít, navzdory všem hrozbám draka. Toto je první význam ženy, kterou byla Maria. Žena oděná slunce je velké znamení vítězství lásky, vítězství dobra, vítězství Boha. Velké znamení útěchy.

A potom je tu žena, která trpí, která musí utéci, která rodí s bolestným křikem - a to je i církev, církev putující všemi dobami. V každé generaci musí rodit Krista, přivést jej na svět s velkou bolestí do tohoto trpícího světa. V každé době žije jako na poušti a je pronásledována drakem. V každé době však církev, Boží lid žije také ve světle Boha a Bůh ji živí, jak říká evangelium, živí ji sám v sobě chlebem svaté eucharistie. A v celém tomto soužení ve všech nejrůznějších situacích v různých částech světa církev vítězí právě tím, že trpí. A je to přítomnost, záruka lásky Boží proti všem ideologiím nenávisti a sobectví. Zajisté vidíme, že i dnes chce drak pohltit Boha, který se stal dítětem.

Nebojte se proto Boha. Boj je již dokonán. I dnes je tento slabý Bůh silný: je pravou silou. A slavnost Nanebevzetí je tak pozváním k tomu, abychom měli důvěru v Boha, a také pozváním napodobovat Marii, jak sama řekla: Jsem služebnice Páně, dávám se do služeb Pánu. Takové je ponaučení: vydat se její cestou, život dávat a nikoli brát. Právě tak budeme na cestě lásky, která je ztrátou, ale ztrátou, která je ve skutečnosti jedinou cestou k opravdovému nalezení se, k nalezení pravého života.

Hleďme na Pannu Marii Nanebevzatou. Nechme se povzbudit k víře a k radostnému slavení: Bůh vítězí. Zdánlivě slabá víra je ve světě pravou mocí. Láska je silnější než nenávist. A s Alžbětou řekněme: Požehnaná jsi mezi všemi ženami. S celou církví tě prosíme: Svatá Maria pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie