Nový portál Vatikánského rozhlasu

Aparecida. Posledním bodem a zároveň vyvrcholením apoštolské návštěvy Benedikta XVI. bylo zahájení V. plenární konference episkopátů Latinské Ameriky a Karibiku. První zasedání začalo nešporami v dolní části baziliky v Aparecidě. Právě ve velkém sále pod bazilikou bude celé zasedání probíhat. Po příjezdu Papeže byl v procesí přinesen evangeliář, jako znamení, v jakém duchu má setkání biskupů probíhat. Benedikta XVI. přivítal kard. Francisco Javier Errázuris Ossa, předseda CELAM ? Rady episkopátů Latinské Ameriky ? a zároveň jeden ze tří předsedajících zahájené konference.

?Chceme přijmout s novým zápalem misijní poslání šířit Krista, hlásat radostnou zvěst chudým, slepým a uvězněným jako zvěst osvobozující od hříchu a jeho vážných následků a jako příslib života, radosti, pokoje a naděje. Chceme být pastýři podle srdce Kristova, aby se otevíraly srdce i rozum, radost i naděje, plány i kultury před Tím, který je Cesta, Pravda a Život pro naše národy i pro celý svět.? ? uvedl kardinál Errazuris.

Shromáždění zazpívalo Veni Creator, hymnus vzývající Ducha svatého, a žalmy nedělních nešpor. Bohoslužbu zakončilo papežské požehnání více dvěma stům delegátům zastupujících 22 zemí Latinské Ameriky a Karibiku, kteří se sjeli na V. plenární konferenci.?
V následující promluvě k nim Benedikt XVI. připomněl, že preference chudých je obsažena už v samotné víře v Boha, který se v Kristu stal chudý, aby nás svou chudobou obohatil. Poukázal také na roli křesťanské víry, zakořeněné v Latinské Americe více než pět století:

?Ze setkání této víry a původních etnik se zrodila bohatá křesťanská kultura tohoto kontinentu, vyjádřená v umění, hudbě, literatuře a zejména v náboženských tradicích a životním stylu jeho národů, které sjednoceny toutéž historií a tímtéž krédem a daly vznik velkolepé harmonii různých kultur a jazyků. Tato víra musí v současné době čelit novým výzvám, protože je ve hře harmonický rozvoj společnosti i katolické identity těchto národů.?

Papež poukázal na to, že hlásání Ježíšova jména a Jeho evangelia nikdy nevedlo k odcizování předkolumbovských kultur, ani ke vnucování jim kultur jiných. Opravdové kultury totiž nejsou uzavřeny do sebe samých, ani nejsou zkamenělinami určitého historického období, nýbrž jsou otevřeny, ba dokonce samy jdou vstříc jiným kulturám v naději, že dosáhnou univerzality v setkání a v dialogu s jinými formami života a s prvky, které mohou vést k nové syntéze, v níž je vždy respektována různost výrazů a jejich konkrétní kulturní realizace.

?V posledku lze říci, že jedině pravda sjednocuje a jejím důkazem je láska. Z tohoto důvodu Kristus, který je skutečně vtěleným Logem, ?láskou až do konce?, není cizí žádné kultuře, ani osobě. Naopak. Odpověď, kterou ve svém nitru kultury očekávají, dává jim samotným definitivní identitu, takže spojením lidství a současně respektováním bohatství různosti otevírá všechny k růstu v opravdové humanizaci, v autentickém pokroku. Slovo Boha, které se stalo tělem v Ježíši Kristu, se stalo také dějinami a kulturami. Utopický návrat a oživování předkolumbovských náboženství odtržených od Krista a univerzální Církve, by nebyl pokrok, nýbrž návrat zpět. Moudrost původních populací vedla ke šťastné syntéze jejich kultur a křesťanské víry, kterou jim misionáři nabízeli. Zde se zrodila bohatá a hluboká lidová religiozita, v níž s projevuje duše latinsko amerického lidu.?

Hutnost myšlenek i délka promluvy přiměly Svatého otce, aby po půl hodině požádal o přestávku v podobě varhaní vsuvky, což posluchači přijali s úsměvem. Obsahově bohatá promluva pronášená střídavě portugalsky a španělsky byla mnohokrát přerušována potleskem, který rozhodně nebyl formální. Benedikt XVI. se mimo jiných témat věnoval také globalizaci a připomněl, že i tento proces stejně jako každá jiná lidská činnost musí být podřízena etice. Připomněl pokroky latinské Ameriky i jiných regionů v oblasti demokracie, ale nezamlčel ani ?důvody k obavám z určitých forem vlád, jež jsou autoritativní nebo poplatné jistým ideologiím, které jsou pokládány za překonané a odporují křesťanské vizi člověka a společnosti. Na námitku, kterou lze stále slýchat v podobě otázky, zda priorita víry v Krista není jen útěkem od reality, pak papež řekl:

?Na tuto otázku můžeme nejprve odpovědět jinou otázkou: Co je to ona ?realita?? Jsou ?realitou? pouze materiální hodnoty, sociální, ekonomické a politické problémy? Právě v tom spočívá velký omyl oněch tendencí dominujících minulému století - ničitelských tendencí ? jak ukazují výsledky ať marxistických či kapitalistických systémů. Falšují pojem reality tím, že amputují základní a proto rozhodující realitu, kterou je Bůh. Kdo vylučuje Boha ze svého horizontu, falšuje pojem ?reality? a v důsledku toho se může vydat jen špatnou cestou a s ničitelskými recepty. Pouze ten, kdo zná Boha, zná skutečnost, a může na ni adekvátně, skutečně lidsky odpovědět. Pravdu tohoto tvrzení jasně potvrzují neúspěchy všech systémů, které dávají Boha do závorky.?

V souvislosti s tím pak řekl, že hovoří-li se o kontinentu pokřtěných, bylo by záhodno odstranit jejich poměrně značnou absenci v oblasti politiky, médií a univerzit. Papež přitom také zdůraznil, že politická práce není v přímé kompetenci Církve, která respektuje zdravou laicitu, včetně plurality politických pozic.
V závěru promluvy Svatý otec věnoval pozornost prioritním oblastem církevního společenství: rodině, kněžím, řeholníkům a osobám zasvěceného života, laikům a nakonec mladým lidem, kteří tvoří většinu populace latinské Ameriky:

?Musíme připomenout, že jsou povoláni být Kristovými přáteli, jeho učedníky. Mladí se nebojí obětí, nýbrž života, který by neměl smysl. Jsou citliví na volání Krista, který je zve k tomu, aby jej následovali. Mohou odpovědět na toto povolání jako kněží, jako osoby zasvěceného života anebo jako otcové a matky rodin, zcela oddaní sloužit svým bližním svým časem, schopnostmi a celým životem.?

Závěrečnou část promluvy tvořily přímluvné modlitby, jejichž tématem byly všechny papežem zmíněné problematiky s použitím slov, která adresovali emauzští učedníci neznámému pocestnému: ?Zůstaň s námi, neboť se připozdívá, a den se už nachýlil.? V samotném závěru se Kristův náměstek obrátil k Matce Boží, k Madoně z Aparecidy:

?Jí svěřuji Boží lid v této etapě třetího křesťanského milénia. Ji také prosím, aby vedla práce a reflexe této generální konference a obdařila drahé národy tohoto kontinentu hojnými dary!?

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(mig)