Dnes dopoledne vyšel z vězení Kartal v jedné asijské čtvrti Istanbulu hubený prošedivělý 48 letý muž. Obklopen byl kordonem strážců, kteří jej bránili před tlačícím se davem novinářů, kteří jej zasypávali různými otázkami. ? Mohl by to být dobrý začátek detektivního příběhu, který je často psán metodou, kdy zvýšený dramatický účinek vytváří hned na začátku nikoli popis kriminálního činu, ale retrospektivní sled událostí, reálně se odehrávajících už v jiné době a s jinými aktéry příběhu.
Je těžké uvažovat o tom, zda po pětadvaceti letech strávených ve vězení vychází na svobodu někdo jiný než ten, kdo do něj kdysi vstoupil jako mladý snědý turecký občan Mehmet Ali Agca, o kterém mluvil celý svět jako o pachateli atentátu na papeže Jana Pavla II., k němuž došlo při generální audienci na náměstí Svatého Petra 13. května 1981.
Lidé se prožitými životními zkušenostmi mění, mění se i doba. Kdyby nějaký turecký občan provedl pokus o atentát dnes, automaticky by byl obviněn jako vyslanec teroristické islámské organizace Al Kaida a hledaly by se všechny důkazy o tomto spojení. V roce 1981 byl atentátník okamžitě podezříván ze spojení s východoevropskými komunistickými tajnými službami. Ani jedna ze stop, které vyšetřovatelé sledovali, však nevedla tam, kde by bylo možné jednoznačně ukázat na osobu či instituci, která přišla s plánem zavraždit papeže. Po mnoha dohadech, spekulacích a protichůdných výpovědích, skončila všechna pátraní tam, kde začala, a tedy u střílející ruky Aliho Agcy.
V aktuálním vydání rozhovoru pro deník La repubblica hovoří jeden ze soudců Ilario Martella o mnohých podrobnostech tehdejšího soudního projednávání atentátu. ?Bylo to asi po roce, kdy Agca promluvil, v roce 1982. Přiznal se k vraždě novináře Abdiho Ipekci, k níž došlo v roce 1979 a za níž byl pak znovu odsouzen v roce 2000 v Turecku, tedy poté, co mu vypršel 19-ti letý trest v Itálii, trest, který byl snížený z původního doživotního žaláře na přímluvu samotné oběti atentátu, Jana Pavla II. Agca však nikdy nevysvětlil okolnosti atentátu na papeže, pouze popsal, jak k němu došlo.?
Soudce Martella soudí, že ve vězení byl Agca více v bezpečí než na svobodě, a proto lze stěží čekat, že po nynějším osvobození vnese do okolností atentátu ještě nějaké nové světlo. ?Znal výborně prostředí tajných služeb, zvláště s bulharskými udržoval intenzivní kontakty, a věděl dobře, že hrozby z těchto kruhů nebývají plané. Takže potom změnil styl výpovědi, obracel pozornost k fatimským tajemstvím a prohlásil se za reinkarnaci Ježíše Krista.? Tolik soudce Martella.
Důležité události v dějinách často zůstávají záhadami ve svých příčinách, které tvoří součást jiného plánu dějin, který se ukáže na konci časů. Ale zůstávají také velmi výmluvnými ve svých důsledcích. V souvislosti s Agcovým výstřelem zůstává nejen otazník nad tím, kdo jej naplánoval, ale zůstane navždy výmluvné gesto podané ruky a slova odpuštění, které mu přišel do vězeňské cely říct papež Wojtyla. Zůstanou rovněž v paměti slova papeže v knize Paměť a identita, kde hovoří o zázračně ?odchýlené dráze náboje? a kde také připouští, že za osobou atentátníka mohla stát jiná organizace.
V posledních dnech se objevují útržkovité myšlenky Aliho Agcy. Jedna z agentur uvádí, že má přání setkat se po svém propuštění s papežem Benediktem XVI. ?Jestli mu bude umožněna audience, rozjede se s chutí do Itálie,? cituje agentura Ansa Agcova bratra. Jiná agentura uvádí, že dlouholetý pobyt ve vězení nepříznivě ovlivnil psychiku tohoto muže. Vatikánský mluvčí ponechal propuštění Agcy bez komentáře, pouze s odkazem na kompetenci turecké justice.
Podtrženo a sečteno, propuštění Aliho Agcy je nepochybně mediálně zajímavá událost, ale měli bychom si přát, aby zůstala uzavřena ve svém historickém rámci.
Důležité události v dějinách totiž mají tendenci nejen zůstávat záhadami, ale někdy se i opakovat. A tak jen věřme, že Ali Agca je připraven rozjet se do Itálie na audienci u papeže tentokrát opravdu jako poutník vyzbrojený pouze dobrými úmysly?
odeslat článek
vytisknout článek
