Rádio Vaticana

Vatikán. Již od brzkého rána proudily po Via Conciliazione na svatopetrské náměstí davy Římanů i poutníků z celého světa, takže při zahájení mše svaté v 10 hodin bylo náměstí téměř zaplněné a u bezpečnostních kontrol stále ještě byly dlouhé řady lidí. Mezi přítomnými bylo vidět také hodně mladých, kteří dnes slaví Světový den mládeže. Za přívětivého slunečného počasí hlavní celebrant kardinál vikář Camillo Ruini posvětil u obelisku v centru svatopetrského náměstí olivové ratolesti a po evangeliu a výzvě: ?Připojme se k zástupu, který oslavoval Krista, a vyjděme v pokoji?, vyšel od sloupu v centru náměstí dlouhý průvod kněží, biskupů a kardinálů směrem k průčelí svatopetrské basiliky. Květnou nedělí začíná Svatý týden. Celá liturgie trvala více než dvě hodiny ? jenom pašije byly zpívány téměř třičtvrtě hodiny. Kardinál vikář Camillo Ruini ? který dnes zastupoval Svatého otce ? pronesl po pašijích homilii, kterou vám přinášíme v plném znění:

Drazí bratři a sestry, vyprávění o utrpení Pána se hluboce dotýká našeho srdce, naší víry a naší schopnosti milovat.

Všimněme si především hlubokého kontrastu: evangelium, které bylo čtené bezprostředně po svěcení ratolestí, mluví o zástupu, který radostně volá: ?Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!? Ve vyprávění o utrpení Páně však jiný dav, avšak z větší části složený z těchže obyvatel Jeruzaléma, volá: ?Ukřižuj ho!? Při hledání důvodů tohoto kontrastu nemusíme jít daleko: stačí, když se podíváme do svého nitra. Už prorok Jeremiáš napomínal: ?Záludné je srdce, víc než vše jiné, stěží polepšitelné, kdo je pozná?? (Jer 17,9). Jidášova zrada a také Petrovo zapření ukazují, jak je veliká tato lidská nevěrohodnost.

Kontrast mezi zástupem, který provolává slávu a zástupem, který volá ?Ukřižuj?, je obecně křehkost a nevěrohodnost srdce člověka, je to však jen jeden rozměr ? a ne ten nejhlubší ? utrpení Páně. Jeho plný význam nalézáme ve slovech apoštola Pavla, která jsme slyšeli ve druhém čtení: ?Kristus Ježíš, ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži? (Fil 2,6-8). Jaký mělo toto pokoření Syna Božího pro nás význam, to nám říká opět apoštol Pavel ve druhém listu Korinťanům: ?Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti? (2Kor 5,21).

Tak tedy pokoření, utrpení a smrt Syna Božího osvětluje tajemství Boha a také tajemství člověka. Jestliže se však díváme na tak mnohá lidská utrpení, především na nezaviněné utrpení, jsme zmatení a nutí nás to, abychom se ptali zda-li nás Bůh má opravdu rád a stará se o nás, anebo jestli to není náhodou špatný cíl, který ani Bůh nemůže změnit.

V Kristově kříži však vidíme skutečnou tvář Krista, podle slov samého Krista, který říká: ?Nikdo nezná Otce než Syn a ten komu to Syn chce zjevit? (Mt 11,27). V Kristově kříži totiž tvář Boha neztrácí svoji velikost a své tajemství, a přece se stává mimořádně blízká a přátelská, protože je to tvář Toho, který ve vlastním Synu sdílí až do krajnosti také tmavší stranu lidské existence.

Proto z Kristova kříže prýští síla a naděje vykoupení všeho lidského utrpení: drama a tajemství utrpení ? které jsou v podstatě dramatem a tajemstvím našeho života ? tímto způsobem není odstraněno, ale už nejsou více něčím tmavých a nesmyslným.

Jistě, před ukřižovaným Kristem mizí jakýkoliv náš požadavek nevinnosti, jakékoliv touhy budovat našima rukama svět spravedlivý a dokonalý, ale nejsme kvůli tomu jsme nuceni k pesimismu a ke ztrátě naděje v život. I když uznáváme, že jsme stvoření křehká a hříšná, cítíme, že nás objímá a podporuje Boží láska, která je silnější než hřích a než smrt a stáváme se tak schopni objevit, i v malých událostech všedního dne, nesmírně bohatý a plný význam, protože jsou určeny k tomu, aby nezanikly, ale aby přinesly ovoce pro věčnost.

Drazí bratři a sestry, a zvláště vy, drazí mladí, kteří slavíte Světový den mládeže, Pán Ježíš nám neskrývá, že jeho kříž se týká také nás, a protože jsme jeho učedníci, jsme povoláni, abychom mu udělali ve svém životě místo: ?Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne? (Mt 16,24). Toto slovo pochopitelně budí strach, dokonce působí ještě větší obavu nám, lidem této doby, kteří jsme vedeni k tomu, abychom v utrpení viděli jen něco neužitečného a škodlivého. Ale to je naše chyba, která nám brání pochopit nejen význam utrpení, ale také smysl života.

Před ukřižovaným Ježíšem si připomeňme ještě jiná Ježíšova slova: ?Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtížení břemeny, a já vám dám odpočinout. ? Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží? (Mt 11,28.30). Ano, Ježíšův kříž neskličuje, neoslabuje. Naopak, z něho vychází stále nové energie, ty, které činí zářivým apoštoláty svatých a které učinily plodným dějiny církve, ty, které dnes září zvláštním jasem z trpící tváře Svatého otce.

Drazí bratři a sestry, svěřme se tedy ukřižovanému a vzkříšenému Pánu a vložme svůj život do jeho rukou, jako on vložil vlastní život do rukou Boha Otce (srov. Lk 23,46).

Překlad: Jiří Sýkora

(RaVat)