Mongolsko. V zemi o dvacetkrát větší rozloze než má Česká republika, ale s pouhými 3 a půl miliony obyvatel existuje katolická komunita, která čítá asi půldruhého tisíce pokřtěných. Minulou neděli (9.8.) byl vysvěcen její biskup, otec Giorgio Marengo (ročník 1974), který byl po dvacetiletém působení v této zemi, jmenován letos 2. dubna a stojí tak v čele tamější apoštolské prefektury, což je dočasný správní celek Božího lidu nižšího stupně než diecéze, vyskytující se v misijních zemích. Světitelem byl kardinál Luis Antonio Tagle, prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, která toto misijní území spravuje. Biskupská konsekrace se konala v turínské bazilice P. Marie Těšitelky, sídle stejnojmenné misijní řeholní kongregace, do níž patří otec Marengo I.M.C., protože sanitární opatření přijatá mongolskou vládou neumožnila, aby se svěcení konalo přímo v působišti italského misionáře. Biskup Giorgio Marengo odpověděl Vatikánskému rozhlasu na několik otázek:
„Myslím, že být biskupem v Mongolsku, je velice podobné biskupské službě v prvotní církvi. Mongolská církev je totiž velice nepatrnou menšinou. Věřící, kteří přijali svátost křtu, učinili odvážný a odpovědný krok, když se rozhodli následovat Pána a být součástí katolické církve. Křesťanství bylo sice v Mongolsku již v prvním tisíciletí a rozšíříli je syrští misionáři. Z různých historicko-kulturních důvodů však po zániku mongolského impéria ve 13. století křesťanství zmizelo a dnes je tedy v této zemi něčím zcela novým. Převážila zde buddhistická tradice tibetského ražení, která však vytvořila svoji vlastní mongolskou odnož. Být biskupem v této zemi je především velká milost i velká odpovědnost, což vnímám s určitým rozechvěním. Jsem zajisté biskupem pro křesťany, abych sloužil růstu jejich víry a následování Krista a současně bral zřetel na společnost, která dosud prakticky nebyla skutečně konfrontována s evangeliem.“
Biskup Marengo podotýká, že šíření evangelia musí vycházet především z naslouchání Bohu v modlitbě. Jen tak je možné se vcítit do života a smýšlení lidí, objevovat styčné body a jejich kulturní a náboženské kořeny.
„V tom všem je však zároveň třeba, abychom byli věrni evangeliu a nestali se němými hlasateli, což nám někdy hrozí, nýbrž s velkou pokorou a upřímností nabízeli drahocennou perlu, kterou jsme obdrželi v Pánově evangeliu. Je zkrátka zapotřebí také odvahy hlásat evangelium i tehdy, kdy může působit cizorodě, odlišně a provokativně.“
Katolická misie v Mongolsku provozuje rozmanitá díla, ale klíčové slovo je jedno, říká biskup Marengo:
„Klíčem je nezištnost: Mám tě rád, protože tě mám rád, nikoli proto, že čekám potom nějakou tvoji odpověď. To by už nebyla láska. Toto nám všemožně předává evangelium a Pán slovy, skutky a také svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním. Věnovat se druhým, začít pro ně něco dělat je základ, protože láska je konkrétní. Musíme však být neustále bdělí, abychom se neskrývali za aktivismus, který nám dělá dobře, ale není už tak transparentní a nezištný.“
Říká mimo jiné nový biskup v Mongolsku Giorgio Marengo I.M.C.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
