Vatikán. Navzdory několikaměsíčnímu uzavření Vatikánské apoštolské knihovny neustala její pilná interní práce, jak dosvědčuje nedávné spuštění nových webových stránek a usnadnění procedury při podávání žádostí o reprodukci rukopisů a dalšího materiálu.
Činnost knihovny dokumentuje čtvrtletník nazvaný sympaticky „Sova“ z akronymu OWL (Online Window into the Library). Jeho poslední číslo (duben-červen 2020) informuje o restaurování dvou důležitých čínských manuskriptů. Z Východu totiž nepřišel pouze virus, ale též finanční podpora honkgkongského křesťanského právníka Edwina Moka, který již v minulosti přispěl k záchraně důležitých dokumentů východních kultur. Tentokrát díky jeho daru Apoštolská knihovna zrestaurovala dvě verze čínsko-latinského slovníku, původně sepsaného františkánským misionářem Basiliem Brollem (1648-1704) během jeho dlouhého pobytu v Číně, a zejména v Nankingu
První manuskript, Vat.estr.or.3, je opisem opata Giovanniho Donata Mezzafalce (1661-1720) z jihoitalskéiho Bitonta, který do Číny doprovázel kardinála Carla Tommasa Maillard de Tournon (1668-1710), papežského legáta pro Indii a Čínu. Druhý opis, Vat.estr.or.8, zhotovil františkánský misionář Carlo Orazi da Castorano (1673-1755) a učinil z něj součást své knihovní sbírky. Oba silně poničené dokumenty vyžadovaly pečlivou restaurátorskou práci, která umožnila jejich nynější konzultaci a zároveň odděleně zachovala originální části.
Zmíněný oběžník Apoštolské knihovny přibližuje rovněž některá její oddělení, která by běžný uživatel v takové instituci ani nehledal. Kupříkladu její Numismatický kabinet či Kabinet medailí, který čítá na tři sta tisíc položek a jehož katalog lze konzultovat online. Dále se zmiňuje o některých kuriózních předmětech, které knihovna uchovává. Patří k nim dary slavné turínské houslistky Teresiny Tua, které papeži Piu XII. předal belgický velvyslanec u Svatého stolce, Adrien Nieuwenhuys. Tato útlá, delikátní žena, Maddalena Maria Teresina Tua (1866-1956), studovala na pařížské konzervatoři, kterou završila diplomem v pouhých třinácti letech (1879). Svou virtuozitou pak okouzlovala posluchače v hlavních světových koncertních síních, od Itálie přes Anglii, Nizozemsko, Francii po Spojené státy americké a Rusko. Proslavila se jako “houslový anděl”, jehož poslední koncert se konal v Terstu v roce 1915. Poté, co předčasně ztratila matku, děti i manžela se Teresina Tua utíkala k hudbě a široce se angažovala v dobročinných aktivitách ve prospěch obětí zemětřesení v sicilské Messině (1908) a válečných invalidů, což jí vyneslo několik státních vyznamenání. Vyučovala na milánské konzervatoři (1911-1924) a v římské Akademii sv. Cecílie (1925-1934). Některé ze svých houslí, včetně jedněch stradivárek, věnovala turínské konzervatoři, další stradivárky putovaly do Paříže.
Za druhé světové války tato umělkyně darovala veškerý svůj majetek farnosti v lombardském Sondriu a rozhodla se pro vstup do římského klauzurního řádu Adorátorek Nejsvětější Svátosti, kde v roce 1940 přijala jméno Marie od Ježíše. V téže době darovala papeži několik drobných darů, které Pius XII. předal Vatikánské knihovně a muzeím. Muzeální sbírka figurativního umění se tak obohatila o miniaturu historických houslí a florentského bronzového děla z 16. století, kdežto Apoštolská knihovna si připsala do katalogu dvě bibliografické kuriozity: mikroskopická vydání Božské komedie a Galileova listu Kristině z Loreny. Obě publikace pocházejí z druhé poloviny devatenáctého století. Zhotovení prvního exempláře o rozměrech 50x35 mm si vyžádalo pět let práce, zatímco druhé kolibří vydání je se svými rozměry 15x9 mm považováno za nejmenší tištěnou knihu na světě. Obě knižní miniatury nelze digitalizovat, poněvadž Apoštolská knihovna nemá k dispozici příslušné technologické nástroje.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
