Předmluva knihy, podepsaná papežem Františkem, se obrací především k mladým lidem. Připomíná osobnost a učení sv. Jana Pavla II., velkého svědka víry, muže modlitby a pevného průvodce církve v dobách velkých proměn. Rekapituluje nejvýznamnější momenty jeho dlouhého pontifikátu, připomíná jeho hluboký vztah k Matce Boží a vyzdvihuje momenty, v nichž spatřuje odkaz tohoto papeže. Pozornosti čtenářů - jak píše - chce především předložit mnohá utrpení, která Jan Pavel II. v životě potkal, počínaje osobními, jako časná ztráta matky, smrt milovaného bratra a otce. Když vstupoval do tajného krakovského semináře, neměl již nikoho ze svých nejbližších příbuzných, žil v naprosté oddanosti Bohu a církvi v době, kdy mnoho jeho přátel umíralo ve válce, připomíná papež František. Utrpení prožívané od mládí upevnilo víru budoucího papeže Wojtyły a doprovázelo ho také během jeho pontifikátu. “Sv. Jan Pavel II. trpěl jako papež, přežil strašlivý atentát v roce 1981, obětoval svůj život, prolil svou krev pro církev a dosvědčil rovněž v těžké zkoušce nemoci - nesené každodenně s Bohem, jenž se stal Člověkem a byl ukřižován pro naši spásu - že můžeme zachovat radost, můžeme zůstat sami sebou.”