Dnešní bohoslužba, biblické texty, které jsme slyšeli (Gal 4, 4-7, Lk 1, 39-48), obraz Naší Paní z Guadalupe a dobový mexický text (Nican Mopohua) nám podávají tři její přívlastky: paní či žena, matka a míšenka.
Maria je žena. Je ženou, je paní, jak praví Nican Mopohua. Ženou ženských způsobů. Prezentuje se jako žena nesoucí poselství, žena a učednice. Svatý Ignác [z Loyoly] ji rád nazýval Madonou. To je prosté, bez nároků. Je ženou a učednicí.
Křesťanská zbožnost se snažila chválit ji během staletí stále novými tituly: synovskými osloveními, plnými lásky Božího lidu, ale ponechávala bez povšimnutí to, že je učednicí. Svatý Bernard [z Clairvaux] nám říká, že když mluvíme o Marii, není nikdy vychválena dostatečně. Bez povšimnutí však zůstává Její pokorné učednictví. Je učednice.
Věrna svému Mistru, kterým je Její Syn, jediný Vykupitel, nechtěla si od svého Syna nikdy nic přivlastnit. Nikdy se neprezentovala jako vykupitelka, nýbrž učednice. Někteří svatí otcové tvrdí, že učednictví je hodnotnější než mateřství. To jsou teologické záležitosti. Ona však nikdy nic svému Synu neodňala, sloužila Mu, protože je matkou; dala mu život, když se naplnil čas, a jak jsme slyšeli, onen Syn se narodil z ženy.
Maria je naší Matkou. Je Matkou našich národů, je matkou nás všech, je Matkou církve, ale je také podobou církve. Je i matkou našeho srdce, naší duše. Jeden ze svatých otců praví, že to, co se říká o Marii, může být podobně řečeno o církvi a také o naší duši. Církev je totiž ženského rodu a naše duše má schopnost obdržet Boží milost a je ženského rodu. Nemůžeme přemýšlet o církvi bez tohoto mariánského principu, který ji zahrnuje.
Když hledáme roli žen v církvi, můžeme přitom myslet na funkce, protože ženy v církvi nevykonávají funkce. Tak ale zůstaneme jen v půli cesty. Žena v církvi znamená víc právě oním mariánským principem, který propůjčuje církvi mateřství a proměňuje ji ve svatou Matku církev.
Maria žena, Maria matka bez dalšího podstatného titulu. Další tituly – pomysleme na loretánské litanie – jsou osloveními, která milující děti říkají Matce, ale nedotýkají se podstaty Mariina bytí jakožto ženy a matky.
A třetí přívlastek, který, abych tak řekl, chceme, je míšenka. Míšenka nejenom s Juanem Diegem a jeho lidem. Je míšenkou, aby byla Matkou všech, míšenkou s lidstvem. Proč? Protože je míšenkou Boha. A to je velké tajemství: Maria Matka míšenka Boha, pravého Boha a pravého člověka, ve svém Synu.
Když docházíme v dějinách k prohlášení toho či onoho dogmatu, netápejme. Maria je žena, je Madona. Maria je Matkou Syna a hierarchické svaté Matky církve. Maria je míšenka našeho lidu, ale míšenkou Boha.
Nechme ji k sobě promlouvat, když mluví k Juanovi Diegovi těmito třemi tituly: něhou, ženskou vroucností a míšeneckou blízkostí. Ať se tak stane.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
