Bangkok. „Je na vás krásný pohled, protože jste mladí a to je nadějný příslib do budoucna!“ Těmito slovy pozdravil papež František necelou padesátku svých spolubratrů pocházejících z asijského jihovýchodu během nedávné apoštolské cesty do Thajska. Záznam ze zhruba půlhodinového soukromého setkání s thajskými a kambodžskými jezuity jako obvykle pořídil o. Antonio Spadaro, SI, současný ředitel časopisu La Civiltá Cattolica.
Římský biskup kvůli časové tísni krátce odpověděl na pět dotazů a hned v úvodu asijským spolubratrům poradil, aby si prošlapávali malou cestičku (senderito), kterou mají odkrývat v modlitbě a rozlišování konkrétních případů. Otázka se týkala vyváženosti při hodnocení napjatých a nespravedlivých situací, které by na jedné straně vyžadovaly veřejné odsouzení, avšak na druhé též obezřetnost a mlčení kvůli vyššímu dobru. „Neexistují zde definitivní a trvale platná pravidla“, poznamenal papež František. „Někdy spíše než dálnice fungují okrajové cesty, po kterých nicméně člověk dojde k cíli. Sice nejsou veliké, přímé a zjevné, ovšem jsou účinné“. Takové postranní stezky kromě modlitby, kontemplace reality, rozlišování a akce vyžadují také úsilí a odvahu, zdůraznil František a varoval před směšováním prozíravosti s pouhou vyvážeností, která vede jedině k odstupu a mytí rukou po Pilátově způsobu.
V souvislosti s církevní a světovou recepcí encykliky Laudato si´ si papež postěžoval na současnou opětovnou převahu ekonomických zájmů po slibné pařížské klimatologické konferenci (COP 21). Ocenil však zájem širší veřejnosti – a zejména mladých lidí – o zachování životního prostředí a vyzval ke sdílení encykliky na světové úrovni. „Na péči o společný domov neexistují autorská práva! Poselství vyslovené v Laudato si´ patří všem lidem“, vyzdvihl papež.
„Zatímco před drogami neobstojí žádné dělící zdi, v některých částech světa se tyčí hradby, které odlučují děti od rodičů. Připadá mi to jak za Heroda...“, posteskl si dále římský biskup v reakci na otázku, kterou kladl thajský spolubratr zapojený do Jezuitské služby uprchlíkům. Svět považuje uprchlíky za odpad a umocňuje obrannou filosofii, která se zakládá na posilování hranic. Jezuité – i na základě starozákonního pohostinství vůči cizincům či různých lidových tradic pohostinnosti – jsou v tuto chvíli povoláni, aby práci s uprchlíky považovali za přednostní „teologický prostor“, vybídl František a navázal na odkaz někdejšího generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova, o. Pedra Arrupeho (foto), který při své poslední promluvě, pronesené právě v Bangkoku (1981), prorocky podtrhl důležitost této mise, jež vyústila do založení asijské větve Jezuitské služby uprchlíkům.
V odpovědi na další dotaz doporučil papež František osmou kapitolu Amoris laetitia jako rukověť při pastoračním doprovázení rozvedených katolíků, žijících v novém svazku, a při hledání řešení jejich stavu, které se neodvozuje z přechodné situační morálky, nýbrž z velké morální tradice církve. A konečně na závěr Svatý otec pobídl thajské jezuity, aby zvyšovali sociální úroveň obyvatelstva, pracovali pro dobro své země a důstojnost jejích lidí. „Sním o mladé a svěží církvi, velice blízké lidem“, loučil se papež František s řeholníky z východoasijských jezuitských provincií.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
