Sýrie. Apoštolský nuncius v Damašku, kardinál Mario Zenari, poskytl obsáhlý rozhovor Vatikánskému rozhlasu o ekonomicko-sociální a politické situaci Sýrie v devátém roce války: chudoba nezaměstnanost, ruiny, ale především vážně narušené vztahy a beznadějné vyhlídky. V tom všem zůstává církev nablízku tamějšímu obyvatelstvu. Třebaže válka dosud probíhá, byť omezena na severní cíp země, do okolí města Idlíb, trpí podle OSN 83% populace obrovskou materiální bídou.

„Nezapomínejme na tuto humanitární pohromu, která je nejtěžší od konce druhé světové války, a podle nedávných statistik se týká 5 milionů 900 tisíc vnitřních běženců a 5 milionů 600 tisíc uprchlíků, kteří odešli do zemí sousedících se Sýrií. Znamená to, že polovina populace, která před válkou čítala 23 milionů, je dnes nucena žít mimo svoje domovy.“

Kardinál Zenari uvádí, že 54% nemocnic je uzavřeno a nebo fungují jen částečně, takže kvůli nedostatku zdravotní péče zemřelo více lidí než bylo zabito ve válce. Třetina škol nefunguje a dva miliony dětí nemůže chodit do školy. Na obyvatelstvo tíživě dopadají mezinárodní sankce, což má za následek nedostatek pohonných hmot a tím četná úmrtí během zimního období.

„Nezapomínejme, že Sýrie se stala místem zástupné války. Některé blízkovýchodní země spolu vedou v Sýrii válku. Jak tedy bude moci Sýrie z této krize vyjít? Domnívám, že vyhlídky jsou velmi vzdálené.“

Sýrie je trýzněnou zemí, ale přece otevírá možnosti pro církev, aby vyšlo najevo, čím je, a bez jakéhokoli proselytismu byla nablízku lidu.

„Sektla jsem se několika muslimy, kteří nově poznali, kdo jsou křesťané. A říkají: »nejsou takoví, jak jsme si mysleli předtím. Jsou jiní.« Řekl bych proto, že tento moment je velice příznivý pro církev, pro církve, ke sdílení utrpení a tužeb, a Pán pak ve své prozřetelnosti toto poslání církve dokáže zužitkovat.“

Říká papežský nuncius v Sýrii, kardinál Zenari.

(mig)