Vatikán/Řím. Navzdory ctižádostivým „cílům udržitelného rozvoje“ neubývá lidí, kteří ve světě trpí hlady, a to již třetím následujícím rokem. Tento smutný údaj vyplývá ze zprávy o stavu potravinové bezpečnosti a výživy ve světě, kterou zveřejnila Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), sídlící v italském hlavním městě. V loňském roce nemělo dostatek potravin 820 milionů obyvatel naší planety, ale současně neexistuje ani jediný region světa, kde by se nevyskytla nadváha či obezita. Statistiku pro naše mikrofony komentuje mons. Fernando Chica Arellano, stálý pozorovatel Svatého stolce v římských institucích OSN.
„Tato zpráva vypovídá o tom, že lidstvo dostatečně nesplnilo svou povinnost vůči svým nejchudším bratrům. Hladu nadále přibývá. Upozorňuje tak na to, že jeden z cílů udržitelného rozvoje – vymýcení hladu do roku 2030 – bude skutečně veliká výzva. Znamená to, že své zodpovědnosti se musí zhostit jak mezinárodní společenství, tak jednotlivci. Čísla jsou totiž výmluvá – v Asii hladoví téměř 514 milionů lidí, v Africe 256 milionů, v Latinské Americe 42,5 milionu. Zpráva nezdůrazňuje pouze krutost hladu, nýbrž také jiný aspekt – obezitu. Ve světě žije 672 milionů obézních lidí, což je 13% populace, jeden člověk z osmi. Problémem tedy není jen podvýživa, ale také špatná výživa. Lidé, kteří se skrývají za uvedenými čísly, nemohou očekávat světlou přítomnost ani budoucnost. Mezinárodní společenství by se mělo skutečně více zapojit, ovšem chybí vůle k odstranění problémů zapříčiněných člověkem – tedy válečných konfliktů, hospodářských krizí a klimatických změn. To je trojice faktorů, ze kterých vzniká hlad.“
Jak by bylo možné podpořit změnu, a to i v malém rozsahu a na individuální rovině?
„Všichni můžeme udělat něco proto, abychom zvítězili nad hladem. Především neplýtvat jídlem, neprocházet bez povšimnutí kolem chudých, jako to udělali kněz a levita, naslouchat volání hladovějících. Tolik na osobní úrovni. Na úrovni farnosti a neziskových organizací již existuje řada chvályhodných aktivit, ale může se dělat ještě víc a zveřejněná zpráva nás k tomu podněcuje. Mezinárodní společenství musí růst v solidaritě, protože solidarita a investice do mírového soužití jsou způsobem, jak bojovat proti hladu. Pokud nevymýtíme hlad, nemyslím, že dosáhneme dalších cílů stanovených agendou udržitelného rozvoje pro rok 2030. Cíl číslo jedna – konec chudoby – a druhý cíl – konec hladu – podmiňují dalších patnáct cílů. Když papež František 27. června přijal účastníky plenární konference Organizace pro výživu a zemědělství, prohlásil, že otázka hladu se týká všech, protože utrpením jednoho člověka trpí všichni ostatní. Vyzval také ke správnému nakládání s vodou a potravinami, zejména v souvislosti s jejich spravedlivým rozdílením, protože existují oblasti, kde potraviny přebývají, a rozsáhlé kraje, zejména v Africe, kde se jich nedostává. Tato nerovnost je skutečně krutá.“
Uvedl pro naše mikrofony stálý vatikánský pozoroval v římském sídle Organizace OSN pro výživu a zemědělství, arcibiskup Fernando Chica Arellano.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
