Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Dnešní čtení z evangelia (srov. Lk 10, 1-12.17-20) nám staví před oči Ježíše, který posílá na misie dvaasedmdesát učedníků ustanovených vedle dvanácti apoštolů. Číslo 72 pravděpodobně odkazuje ke všem národům. V knize Geneze je zmínka o dvaasedmdesáti různých národech (srov. 10, 1-32). Jejich vyslání je tedy předobrazem poslání církve hlásat evangelium všem lidem. Ježíš praví těmto učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (v. 2).
Tato Ježíšova prosba má trvalou platnost. Stále musíme prosit „Pána žně“, tedy Boha Otce, aby poslal dělníky za prací na své pole, jímž je svět. A každý z nás tak musí činit s otevřeným srdcem, v misionářském postoji. Naše modlitba se nesmí omezovat pouze na naše nedostatky a potřeby. Modlitba je vskutku křesťanská tehdy, má-li také univerzální rozměr.
Když Ježíš rozesílá dvaasedmdesát učedníků, dává jim přesné pokyny, které vystihují základní rysy jejich poslání. Nejprve vybízí: modlete se; na druhém místě říká: jděte; a potom: nenoste měšec ani mošnu…; říkejte: „Pokoj tomuto domu“… zůstaňte v tom domě…Nepřecházejte z domu do domu; uzdravujte nemocné a říkejte jim: „Přiblížilo se k vám Boží království“. A pokud vás nepřijmou, vyjděte do jeho ulic a rozlučte se (srov. v. 2-10). Tyto imperativy ukazují, že poslání se zakládá na modlitbě, že je putující, že si žádá vnitřní svobodu a chudobu, že přináší pokoj a uzdravení, znamení blízkosti Božího království, že není proselytismem, nýbrž hlásáním a svědectvím, a že vyžaduje také upřímnost a evangelní svobodu odejít, s poukazem na odpovědnost těch, kdo odmítli poselství spásy, avšak bez odsuzování a zlořečení.
Pokud je poslání církve prožíváno takto, charakterizuje ho radost: „Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo s radostí“ (v. 17), poznamenává evangelista. Nejde o pomíjivou radost, plynoucí z úspěšné mise, naopak, je to radost zakořeněná v příslibu, že – jak praví Ježíš – „vaše jména jsou zapsána v nebi“ (v. 20). Tímto výrazem tedy míní vnitřní a nezničitelnou radost, jež má původ ve vědomí, že jsme byli Bohem povoláni k následování jeho Syna. Je to radost z toho, že jsme jeho učedníci. Každý z nás může myslet na jméno, které dostal v den křtu: toto jméno je „zapsáno v nebi“, v srdci Boha Otce. A právě radost z tohoto daru činí z každého učedníka misionáře, člověka, který kráčí v tovaryšstvu Pána Ježíše, který se od Něho učí bezezbytku se nasazovat pro druhé, ve svobodě od sebe a svého majetku.
Vzývejme mateřskou ochranu Nejsvětější P. Marie, aby na všech místech podpírala poslání Kristových učedníků, poslání hlásat všem, že nás Bůh miluje, chce nás chce zachránit a volá nás, abychom se stali součástí jeho Království.
Přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
