Sýrie. „Děláme všechno proto, aby lidé mohli zůstat ve svých domovech,“ říká řecko-katolický biskup Jean-Clément Jeanbart z Aleppa. V rozhovoru pro náš rozhlas hovoří o situaci ve městě a o programech na pomoc křesťanským rodinám, které setrvaly v Aleppu (foto).
Po dlouhých létech obležení a války křesťanská komunita v Aleppu nasazuje všechny své síly na rekonstrukci zničeného města, ale také na smíření a obnovu důvěry a naděje. Při melchitské katedrále procházející rekonstrukcí po bombardování vzniklo sociální centrum, které každý den pomáhá 120 rodinám, a lékařské středisko nabízející pomoc v 11 specializovaných odděleních. Diecéze pomáhá 186 rodinám s novorozenci. Navzdory tomu zůstává stále velmi mnoho práce na obnovení pestré mozaiky syrské společnosti. Úsilí místní církve se nyní zaměřuje především na zastavení exodu křesťanů, který město hluboce zasáhl ve válečných letech, jak potvrzuje v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas řeckokatolický arcibiskup Aleppa, mons. Jean Clement Jeanbart:
„Dospěl jsem k závěru, že je nesmírně důležité restaurovat a rekonstruovat kostely a církevní struktury, abychom dodali důvěru a naději věřícím, ujistili je, že my zůstáváme, pokračujeme a budeme dělat to, co dříve, a možná ještě víc. Začali jsme tedy od katedrály, která byla velmi poškozená, a snažíme se dokončit práci k našemu patronátnímu svátku Zesnutí Bohorodičky. Zároveň restaurujeme a obnovuje diecézní dům, arcibiskupství a doufáme, že se podaří skončit do začátku příštího roku. Pracujeme s velkým nadšení a lidi opravdu těší, když vidí, že znovu povstáváme a pokračujeme v životě církve, diecéze, ale také v životě svědectví pro ty, kdo jsou kolem nás.“
Obnovila se také pastorační aktivita v diecézi, vypráví dále arcibiskup Jeanbart:
„V naší diecézi máme 12 kostelů, ale také pastorační centra a další struktury. Šest z těchto dvanácti fungují. Přichází k nám velmi mnoho mladých lidí, ale i dětí a mladých dospělých, novomanželů. Požádal jsem své kněze a spolupracovníky, aby se snažili nabídnout těmto mladým co nejlepší formaci a pomoc. Máme také čtyři školy, které jsme nikdy nezavřeli, nepřestaly fungovat ve válečných letech. Máme učilistě připravující na řemeslnické profese, ani ty jsme navzdory potížím nezavřeli. Snažíme se co nejlépe pracovat s těmi, kdo zůstali a které nám tu Pán zanechal.“
Největším problémem církve v Sýrii je odchod křesťanů. Arcibiskup Jeanbart spatřuje jeho dramatické následky jak v národní tak v širší perspektivě.
„Velkým problémem emigrace je exodus. Vzhledem k tomuto jevu jsem se rozhodl věnovat veškeré své zbývající síly a léta práce pomoci těm, kdo tu jsou, aby zůstali, a těm, kdo odešli, aby se pokud možno vrátili. Především jsme založili hnutí, které se jmenuje „Partir pour rester“, tedy „Odejít, abychom zůstali“. Děláme všechno, co je v naší moci, pro restaurování domů, snažíme se nabízet všechno potřebné k tomu, aby lidé mohli zůstat ve svých domovech. Máme také program finanční pomoci, půjčky, které mají podpořit pracovní příležitosti, organizujeme pomoc pro mladé manželské páry, aby se nebály mít děti. Jiný program pomoci je pro děti od mateřského lůna do čtyř let. Bohu díky se takto za poslední dva roky narodilo téměř 200 dětí. Dříve se manželé báli mít děti kvůli válce, nedostatku příjmů a práce…. Dokončujeme nyní projekt 66 bytů, který má doběhnout do konce za tři měsíce, a další projekt obnovy stovky domů v oblasti, která byla opuštěná jako nebezpečná. Musíme poděkovat především Polsku, které nám velice pomáhá prostřednictvím Caritas Polonia, ale také dalším organizacím, jako „Oeuvre d´Orient“ – Dílo Východu, „Pomoc trpící církvi“, pomáhá nám také Maďarsko, a pak je tu Vatikán, který pomáhá některým organizacím. Existují však také organizace přesvědčené, že činí dobře, když pomáhají našim lidem k odchodu pryč, k emigraci; ty se mýlí. Mohou mít dobré úmysly, ale mýlí se a velmi nám ubližují.“
Je možné dospět ke smíření, obnovit pokojné soužití všech náboženských skupin v Sýrii? Odpověď arcibiskupa Jeanbarta je nadějeplná, avšak není prostá kondicionálů…
„Ano, je to možné, před válkou jsme dosáhli velmi dobré, vynikající úrovně na tomto poli. Ti kdo rozpoutali válku, používali fanatismus a roztržky mezi komunitami, aby je popouzely k boji proti sobě navzájem. Pokud odejdou ti, kdo financují tyto skupiny fundamentalistických teroristů, pokud nás nechají na pokoji, Syřané budou schopni žít vedle společně. I teď přece žijeme s muslimy kolem sebe… Církev vystupující v duchu otevřenosti, ale zároveň úcty a tolerance k druhým, udělala mnoho.“
Hovořil řeckokatolický arcibiskup Jean-Clément Jeanbart ze syrského Aleppa.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
