Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Ubírat se ke svatosti a nevracet se ke světským schématům“ – vybízel papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Podnět si přitom vzal z prvního litugického čtení (1 Petr 1,10-16), ve kterém svatý Petr nabádá věřící: »nepřizpůsobujte se špatným vášním z minulého života, kdy jste ještě neměli poznání. Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal«.

„Je to povolání ke svatosti, normální povolání ke křesťanskému životu. Křesťansky žít totiž znamená žít svatě. Občas považujeme svatost za něco mimořádného, jako jsou vidění a extatické modlitby. Někteří se domnívají, že být svatý znamená tvářit se jako svatý obrázek. Nikoli, být svatý je něco jiného. Znamená to ubírat se cestou, kterou ukazuje Pán. Co to znamená? Vysvětluje to Petr: »celou svoji naději upněte k tomu Božímu daru, kterého se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus« (1 Petr 1,13).“

„Putovat ke svatosti tedy znamená jít v ústrety oné milosti, která přijde, ubírat se k naději, upínat se k setkání s Ježíšem Kristem – řekl dále Petrův nástupce. Je to jako jít za světlem. Občas není na cestu vidět, protože světlo oslňuje, avšak nebloudíme, protože vidíme a známe cestu. Máme-li však světlo za sebou, vidíme na cestu dobře, ale před sebou máme ve skutečnosti svůj stín, nikoli světlo. K cestě za svatostí – pokračoval papež – je třeba, abychom byli a cítili se svobodní. Mnoho věcí nás totiž zotročuje. Proto se nemáme přizpůsobovat náklonnostem z doby, kdy jsme »ještě neměli poznání«, jak podotýká apoštol Petr. Také apoštol Pavel v prvním listě Římanům nabádá, »nepřizpůsobujte se už tomuto světu« (Řím 12,2), tedy nepřistupujte na jeho schémata.“

„To je správný překlad této rady, nepřistupovat na schémata tohoto světa, nepřistupovat na  světské způsoby myšlení, způsoby posuzování, jež nabízí tento svět, protože odnímají svobodu. K cestě za svatostí je zapotřebí svobody, svobody vidět světlo a jít vpřed. Pokud se vracíme ke způsobu života, kterým jsme žili před setkáním s Ježíšem Kristem, jak říká Petr,  tedy pokud se vracíme ke světským schématům, ztrácíme svobodu.“

Kniha Exodus podává - řekl dále papež František - že Boží lid nezřídka nechtěl hledět kupředu, ke spáse, nýbrž vrátit se zpět. Stěžovali si a přikrášleně vzpomínali na život strávený v Egyptě, kde měli dostatek masitého jídla a cibule. V obtížných chvílích se Božímu lidu zachtělo návratu a připravil se tak o svobodu. Je totiž pravda, že jídlo tam bylo dobré, ale jedlo se v otroctví.

„Ve chvílích zkoušky máme vždycky pokušení dívat se zpět, hledět si světských schémat, na kterých jsme nesvobodně lpěli, než jsme vykročili na cestu spásy. Bez svobody nelze být svatými. Svoboda je podmínkou, abychom se mohli s pohledem ke světlu ubírat kupředu. Nepodvolovat se zesvětšťujícím schématům, putovat dál, hledět ke světlu, kterým je příslib; v naději. Onen příslib, který měl na poušti Boží lid a šlo se mu dobře, když hleděl vpřed. Jakmile pocítil stesk po dobrém jídle, kterého předtím bylo dost, zbloudil a zapomněl, že tam chyběla svoboda.

„Jsou tedy dvě měřítka, podle nichž zjistíme, zda jdeme ke svatosti. Nejprve je třeba hledět k Pánovu světlu a odmítat zesvětštění, které slibuje všechno, ale nedá nic. Prosme o milost správně chápat, co je to cesta svatosti. Je to cesta svobody, která však napjatě doufá v setkání s Ježíšem. A chápat také, co znamená vracet se ke světským schématům, kterými jsme se všichni  řídili, dokud jsme nepotkali Ježíše.“