Vatikán. Křesťanské svědectví vyvolává odpor, ale nikdy neprodává pravdu, jak dosvědčuje dnes více než v prvních staletích mnoho pronásledovaných a zabitých křesťanů. Kompromisy však produkují křesťany pouze zdánlivé. Proto je třeba prosit o milost pamatovat si ono první setkání s Ježíšem, které nám změnilo život – kázal dnes po velikonoční přestávce znovu v kapli Domu sv. Marty papež František.
Poslušnost, svědectví a konkrétnost jsou tři charakteristiky velikonoční radosti zdůrazněné Petrovým nástupcem. Padesát dnů, jež následovaly po Velikonocích – poznamenal – byly pro apoštoly dobou radosti z Ježíšova Zmrtvýchvstání. Radosti pravé, ale dosud nejisté, bázlivé a plné otázek po budoucnosti. Pochopili, protože viděli Pána, ale nepochopili všechno. Teprve Duch svatý jim dal pochopit všechno a dodal odvahu jednat.“
Dnešní liturgické čtení (Sk 5,27-33) podává, jak byli apoštolové zatčeni v Jeruzalémském chrámu, kde hlásali Vzkříšeného Ježíše; byli přivedeni před veleradu a velekněz je vyslýchal, proč neuposlechli zákaz, že totiž nesmějí »v Ježíšově jménu kázat a učit« (Sk 4,13). Petr však odpověděl: »Více je třeba poslouchat Boha než lidi« (Sk 5,29). Papež zdůraznil, že tato poslušnost apoštolů je milost Ducha svatého. „Poslušnost je následování Ježíše, který byl poslušný až k smrti plněním Otcovy vůle. Syn nám tak otevřel cestu. Křesťanská poslušnost je tedy přilnutím k Bohu a plněním Boží vůle.“
„Poslušnost Bohu, nikoli světu, protože svět všechno řeší světskými věcmi. A první jsou peníze, jejichž »pánem« je ďábel. Sám Ježíš přikládá penězům tuto kategorii, když říká, že nemůžeme sloužit dvěma pánům.“ „A jak zařídili věci velekněží?“ – ptal se dále papež. „Úplatkem, který tak dosáhl až ke hrobu. Když jim ustrašení vojáci od hrobu přišli říci pravdu, velekněží jim dali peníze s tím, aby říkali: usnuli jsme na stráži.“
„Poslušnost tedy za prvé. Za druhé svědectví, které vzbuzuje odpor. Pomysleme na všechna pronásledování od té doby až doposud... pomysleme na křesťany, kteří jsou pronásledováni v Africe, na Blízkém východě, a je jich dnes více než na začátku. Jsou vězněni, podřezáváni a věšeni, protože vyznávají Ježíše. To je svědectví: až do konce.“
Třetí z charakteristik radosti zmíněných papežem byla konkrétnost. „Apoštolové – pokračoval papež - mluvili o konkrétních věcech, žádné báje. A stejně jako oni viděli a dotkli se, tak se také každý z nás ve svém životě dotknul Ježíše.“
„Často se stane, že hříchy, kompromisy a strach způsobí, že zapomeneme na toto první setkání, které nám změnilo život. Zůstane vzpomínka, ale je rozředěná, a stáváme se zdánlivými, povrchními a napomádovanými křesťany. Stále prosme Ducha svatého o milost konkrétnosti. Ježíš vstoupil do mého života mým srdcem. Vstoupil do mne Duch. Potom jsem možná pozapomněl, ale milost upamatuje na první setkání.“
Nyní je tedy čas prosby o velikonoční radost:
„Vyprošujme si ji sobě navzájem, tedy onu radost, která je z Ducha svatého a kterou dává Duch svatý. Radost velikonoční poslušnosti, radost velikonočního svědectví a radost velikonoční konkrétnosti.“
Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(mig)