Vatikán. Na Zelený čtvrtek 11. dubna 1963 vydal Jan XXIII. svou osmou a poslední encykliku nazvanou „Pacem in terris“. Nesla podtitul „O míru mezi všemi národy v pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě“. Papež Roncalli ji adresoval nejen katolickým křesťanům, ale všem lidem dobré vůle, protože – jak sám vysvětlil – církev nepatří Západu ani Východu a musí vnímat celý svět bez hranic, zdí a „opon“. Titul zneužitý československým komunistickým režimem pro název kolaborantského kněžského sdružení byl ve většině ostatního světa vnímán jako duchovní odkaz Jana XXIII., který o necelé dva měsíce později zemřel.
Mír založený na pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě
Dokument zaměřený na téma nenásilí a budování cest míru, vznikl v období napětí a studené války, dva roky po postavení Berlínské zdi a jen několik měsíců po Karibské krizi. Papež mluví o světě rozděleném do dvou bloků, o válce ve Vietnamu, v Africe, Latinské Americe a o jaderném nebezpečí. Mír zůstává prázdným slovem, pokud se neopírá o řád založený na pravdě, budovaný podle spravedlnosti, oživovaný a integrovaný láskou a uváděný do praxe ve svobodě.
Papež Roncalli stanovuje čtyři hlavní body, které mají orientovat lidstvo na cestě míru: centrálnost lidské osoby s jejími nescizitelnými právy, avšak rovněž s povinnostmi; obecné dobro; morální záložení politické komunity – a konečně sílu rozumu a světlo víry.
„Encyklika Pacem in terris se vydává na svou cestu po širém světě. Náš duch je zachvácen hlubokým dojetím. Univerzální mír je dobrem, které zajímá všechny bez rozdílu, proto jsme také pro všechny otevřeli svého ducha. Živíme naději, že lidé radostně přijmou poselství Pacem in terris a otevřou mu srdce. My budeme její putování sledovat v modlitbě a s vroucí láskou, která objímá všechny národy.“ Řekl dnes již svatý Jan XXIII. u příležitosti zveřejnění dokumentu.
Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
