Vatikán. Krátce před čtvrtou hodinou odpoledne se Petrův nástupce odebral do mužské věznice Regina Coeli v římské čtvrti Zátibeří. Po čtvrté za pět let pontifikátu tak slavil večerní obřady Zeleného čtvrtku mezi vězni, jako to dělával v Buenos Aires. Po příjezdu do věznice nejprve navštívil tamní ošetřovnu a poté sloužil liturgii na památku Večeře Páně na ústředním prostranství objektu. K obřadu mytí nohou bylo tentokrát vybráno dvanáct mužů ze sedmi různých zemí – čtyři Italové, dva Filipínci, dva Maročané a po jednom zástupci z Moldavska, Kolumbie, Nigérie a Sierra Leone. Převažovali mezi nimi křesťané (osm katolíků, jeden pravoslavný, dva byli muslimové a jeden buddhista). Krátké kázání pronesl papež František spatra a bez přítomnosti televizních kamer:
„Ježíš po umytí nohou učedníkům řekl: já jsem vám dal příklad, abyste i vy dělali to, co jsem já udělal vám. Nohy tehdy myli otroci. Tenkrát nebyl asfalt či dlažební kostky a lidé chodili po prašných cestách. U domovní brány čekali otroci, kteří jim myli nohy. Ježíš chtěl vykonat tuto službu, aby nám dal příklad, jak si my máme vzájemně sloužit.
Jednou se stalo, že dva učedníci, kteří chtěli dělat kariéru, požádali Ježíše, aby směli zasednout na důležitých místech, jeden po jeho pravici a druhý po levici. Ježíš na ně s láskou pohlédl, jako se na každého díval s láskou, a řekl jim, že nevědí, oč žádají.
Hlavy národů, říká Ježíš, rozkazují a nechávají si sloužit. Pomysleme na dávné krále, nejednou kruté císaře, kteří si nechávají sloužit. Ježíš však říká: mezi vámi tomu tak nemá být. Kdo rozkazuje, má sloužit. Váš představený, má být vaším služebníkem. Ježíš převrací historické a kulturní zvyklosti svojí doby, ale také doby dnešní. Má-li být ten, kdo rozkazuje, dobrým vladařem, ať už je kdekoli, musí sloužit.
Každý může svůj způsob života změnit a zajisté nemáme soudit. Vezměme si příklady z dějin. Kdyby dávní králové, císaři, hlavy států pochopili toto Ježíšovo učení a místo rozkazování, krutovlády a zabíjení lidí se řídili Ježíšovými slovy, ke kolika válkám by nikdy nedošlo?
Skutečně existují lidé, kteří služebný postoj neusnadňují. Jsou pyšní a nenávistní a dokonce nám snad přejí zlo. Jsou různí lidé, ale právě těm máme sloužit ještě víc. Potom jsou také lidé, kteří jsou vyřazeni ze společnosti, a za nimi přichází Ježíš a říká jim, že pro něho jsou důležití.
Ježíš přichází nyní sloužit také nám do Regina Coeli a vybírá si tady dvanáct z vás, jako dvanáct apoštolů, aby vám umyl nohy. Vězte, že Ježíš se nezývá Ježíš, nejmenuje se Pontius Pilát. Ježíš si neumí umýt ruce. Umí pouze riskovat.
Pohleďte na tento krásný obraz [na stěně]: Ježíš se sklání v trní, riskuje, že se zraní, aby zachránil ztracenou ovečku. Já jsem hříšník jako vy, ale dnes reprezentuji Ježíše, jsem Jeho velvyslancem. Dnes, až se před každým z vás skloním, pomyslete si: Ježíš riskoval v tomto člověku – hříšníkovi – aby přišel ke mně a řekl mi, že mne má rád.
Takový je Ježíš, nikdy nás neopouští. Nikdy Ho neunavuje nám odpouštět. Pokračujme tedy v tomto symbolickém obřadu. Dříve než nám Ježíš dá svoje Tělo a Krev, riskuje kvůli každému z nás, riskuje ve službě, protože nás má velic rád.“
Po bohoslužbě se papež setkal s některými vězni osmého oddělení římské věznice, kteří spáchali nejtěžší zločiny a odpykávají si trest pod trvalým dozorem.
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
