Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pietrelcina/ San Giovanni Rotondo 1. „Sloužení mše svaté bylo středem jeho spirituality“ – řekl papež František na setkání s obyvateli Pietrelciny a blízkého okolí.
2. „Jedinou nepřemožitelnou zbraní je láska živená vírou“ – kázal Petrův nástupce při mši svaté za účasti 30 tisíc lidí v San Giovanni Rotondo.

Petrův nástupce se dnes vydal na pouť po stopách otce Pia. Zahájil ji v jeho rodné Pietrelcině, na místě zvaném Piana Romano, kde poprvé obdržel stigmata. Odtud se odebral do San Giovanni Rotondo, kde se nejprve setkal s dětmi na onkologickém oddělení tamní nemocnice. Poté se v kostele Panny Marie Milostivé modlil u relikvií otce Pia a na náměstí před novým poutním kostelem celebroval slavnostní mši za účasti více než 30 tisíc ctitelů tohoto svatého kapucína.
Po Janu Pavlu II. v roce 1987 a Benediktu XVI. v roce 2009 je papež František je již třetím papežem, který se vydal na pouť do apulijského městečka San Giovanni Rotondo uctít památku sv. Otce Pia. Jako první Petrův nástupce navštívil také Pietrelcinu.

Ad 1. „Tento pokorný kapucín udivil svět svým životem zcela věnovaným modlitbě a naslouchání bratří, na jejich utrpení vyléval balzám Kristovy lásky,“ řekl papež František na počátku svého putování po stopách otce Pia. V Pietrelcině se František modlil v kapli, v níž svatý kapucím poprvé obdržel stigmata a setkal se s místními obyvateli.

Francesco Forgione, jak znělo jeho občanské jméno, se narodil v rolnické rodině 25. května 1887. Již od dětských let se chtěl stát řeholníkem a své přání naplnil v 16 letech vstupem do noviciátu u kapucínů v Morcone. Tehdy také přijal jméno Pio. V roce 1910 byl vysvěcen na kněze a již toho roku se také mu poprvé objevila stigmata, která však zase vymizela. Letos v září (20. září) uběhne sto let od chvíle, kdy se mu objevila definitivně, dva roky po té, co vstoupil do kláštera Panny Marie Milostivé v San Giovanni Rotondo. Mnoho hodin denně trávil ve zpovědnici, za vrchol svého apoštolského působení považoval slavení mše svaté. Sám se označoval za „ubohého bratra, který se modlí“. „Modlitba – jak říkával – je naší nejlepší zbraní, je klíčem k Božímu srdci“.

Při beatifikační liturgii v roce 1999 papež Jan Pavel II., který otce Pia poznal poprvé již v roce 1948, kdy se u něho sám zpovídal, mluvil o vnitřním propojení smrti a vzkříšení, které se ukazuje na jeho těle, poznamenaném stigmaty. „Neméně bolestné a lidsky snad ještě palčivější byly zkoušky, které musel snášet v důsledku svých mimořádných charismat,“ připomněl papež počáteční nedůvěřivost církevních institucí a nepochopení, s nímž se světec musel potýkat.

Otec Pio zemřel 23. září 1968 v 81 letech, přičemž stigmata se pár dnů před smrtí úplně zhojila. Při jeho svatořečení v roce 2002 Jan Pavel II. hovořil o životě a poslání otce Pia jako o svědectví, že „obtíže a bolesti, jsou-li přijímány z lásky, se proměňují v privilegovanou cestu svatosti, která se otevírá perspektivám většího dobra, jaké zná jedině Pán“.

Papež František ve své promluvě na Piano Romano poznamenal, že svoji pouť začíná v místech, kde otec Pio přebýval v roce 1910-11, aby se fyzicky zotavil. V té době řeholník pociťoval srdeční slabost a vnímal útoky démona.

„V oněch hrozných momentech otec Pio čerpal životní mízu ze soustavné modlitby a důvěry, kterou vkládal v Pána: „Všechny ošklivé přízraky, které - jak říkal – mi démon vnášel do mysli, zmizely, jakmile jsem se s důvěrou svěřil do Ježíšova objetí“. Tady je veškerá teologie! Máš problém, jsi sklíčen, nemocen? Svěř se do Ježíšovy náruče. Tak jednal on. Měl rád Ježíše a důvěřoval mu. Napsal to provinčnímu ministrovi, jemuž sdělil, že „v srdci pociťoval přitažlivost vyšší síly ještě než se ráno sjednotil s Ním ve svátosti“. „A tento hlad a žízeň, místo aby byla utišena“, po přijímání „vzrostla ještě více“ (Lettera 31, in Epistolario I, str.217). Otec Pio se potom pohroužil do modlitby, aby lépe poznal božské plány. Sloužením mše svaté, která byla středem každého jeho dne i plností jeho spirituality, dosáhnul vysokého stupně sjednocení s Pánem. V tomto období obdržel shůry zvláštní mystické dary, které předcházely objevení znaků Kristova umučení na jeho těle.“

Svatý otec tak navázal na 100. výročí stigmatizace a zároveň také 50. výročí smrti otce Pia, které se staly příležitostí k jeho pouti. Krajanům svatého kapucína zanechal papež také lekci o jednotě společnosti, jež je – jak dodal -  podmínkou k jejímu rozvoji a velkou pozornost věnoval významu starších generací pro mladé lidi:

„Doufám, že tento kraj načerpá novou životní mízu z učení otce Pia v nynější tak nesnadné chvíli, kdy obyvatelstvo postupně ubývá a stárne, protože mnozí mladí jsou nuceni odcházet za prací jinam. Vnitřní migrace mladých je problém. Proste Madonu, aby udělila milost a mladí nalezli práci tady, mezi vámi blízko rodiny, a nebyli nuceni odcházet a hledat ji jinde. Kraj pak strádá. Obyvatelstvo stárne, ale staří představují bohatství! Neodsouvejte staré na okraj, prosím! To není třeba. Staří jsou nositelé moudrosti. Ať se staří naučí rozmlouvat s mladými, a mladí ať se naučí mluvit se starými. Staří jsou nositeli moudrosti svého kraje. Líbilo by se mi, kdyby se jednou dávala Nobelova cena starým, kteří jsou pamětí lidstva.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY v Pietrelcině je ZDE

Před odjezdem do San Giovanni Rotondo papež dlouho zdravil a žehnal zástupům věřících, kteří vyplnili úzké uličky městečka. Zvláštní pozornost věnoval nemocným a postiženým. Mnoho z nich bylo na setkání s Františkem přítomno na nemocničních lůžkách.

Ad 2. Dům úlevy v utrpení, tak zní přesný překlad názvu jedné z nejmodernějších italských nemocnic, kde papež zahájil pastorační návštěvu v San Giovanni Rotondo. Vznikl z vůle otce Pia v roce 1956 a dnes se v něm léčí mimo jiné uprchlíci z celého světa, kteří se dostali do Evropy díky humanitárním koridorům, včetně mnoha dětí zmrzačených ve válečných konfliktech. O setkání s malými pacienty onkologického oddělení nemocnice hovoří lékařka Lucia Miglionico:

„S Františkem se setkalo čtyřicet dětí. Na našem onkologickém oddělení máme 22 lůžek. Kromě toho provozujeme day hospital, který přijímá 15-20 dětí denně. Setkání se zůčastniy itaké děti, které se díky pobytu v naší nemocnici uzdravily. Klademe důraz na kvalitu lékařské péče, kterou přinášíme, ale také na „mateřskou něhu“. Jinými slovy snažíme se vytvářet rodinnou atmosféru. Spojujeme ji s každodenní modlitbou, o kterou nás prosil otec Pio. V Papežově srdci mají zvláštní místo chudí a nemocní a děti nemocné rakovinou patří k  nejkřehčím ze všech.“

Papež se s dětmi vyfotografoval, objímal je a trpělivě jim žehnal. Také mnoho rodičů hledalo posilu na rameni Svatého otce. Třináctiletá dívenka prohlásila: „Až se uzdravím, přijedu tě navštívit“ – na což papež prohodil směrem k doprovázejícímu lékaři, že čeká jen na signál. Zvláště silný byl krátký rozhovor s ženou, která utekla před bídou a hladem z Afriky se svým maličkým nemocným dítětem. Děkovala papeži za to, že neustále připomíná světu chudé a odepisované lidi.

V kostele Panny Marie Milostivé se papež František potom modlil u relikvií otce Pia. Na skleněnou urnu s jeho tělem položil červenou štolu, jako symbol heroické služby tohoto světce ve zpovědnici. U příležitosti papežské návštěvy byl do kostela přenesen také kříž, před kterým otec Pio obdržel stigmata. František se u něho zastavil k modlitbě s rukou položenou na Ježíšových probodených nohou.

K následování a nikoli pouze k obdivování otce Pia vybídl papež František při mši svaté na prostranství před novým poutním chrámem v San Giovanni Rotondo za účasti 30 tisíc věřících. Svatý kapucín nás má inspirovat důvěrou vkládanou do modlitby, službou potřebným a setkáváním s Bohem ve zpovědnici. Petrův nástupce se zastavil právě u tohoto trojího dědictví světce z Pietrelciny, které se projevují ve trojici viditelných znamení: v modlitebních skupinách, pacientech místní nemocnice a ve zpovědnici.

V homilii papež František rozjímal o modlitbě, maličkosti a moudrosti, k níž řekl:

„V prvním čtení praví Bůh: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se udatný nechlubí svou udatností“ (Jer 9,22). Pravá moudrost nespočívá ve velkých talentech a pravá udatnost nespočívá v síle. Není mocný ten, kdo prokazuje svoji sílu, a není silný, kdo na zlo odpovídá zlem. Jediná moudrá a nepřemožitelná zbraň je láska živená vírou, protože má moc odzbrojit síly zla. Svatý Pio potíral zlo celý život a bojoval moudře, jako Pán: pokorně, poslušně, křížem a obětováním bolesti z lásky. Všichni to obdivovali, ale málokdo jednal stejně. Všichni o něm mluví dobře, ale kolik je těch, kdo ho napodobují? Mnozí se rozhodli dát svůj „like“ stránce velkých světců, ale kdo jedná stejně jako oni? Křesťanský život totiž není „líbí se mi“, nýbrž „daruji se“. Život voní, když se obětuje, stává se nechutným, ponechává-li se sobě.
A v prvním čtení Bůh také vysvětluje, kde životní moudrost načerpat: „Kdo se chce chlubit, ať se chlubí [...] že zná mě (v.23). Poznat Jej, znamená setkat se s Ním, jako Bůh, který zachraňuje a odpouští: toto je cesta moudrosti. V evangeliu Ježíš zdůrazňuje: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi“ (Mt 11,28). Kdo z nás se může cítit vyloučen z tohoto pozvání? Kdo může říci: „Nepotřebuji to“? Svatý Pio nabídnul život a spoustu utrpení, aby umožnil bratřím setkat se s Pánem. A rozhodujícím prostředkem pro toto setkání byla zpovědnice, svátost smíření. Tam začíná a obnovuje se moudrý, milovaný a odpuštěný život, tam začíná uzdravení srdce. Otec Pio byl apoštolem zpovědnice. I dnes nás pobízí a říká nám: »Kam jdeš? Od Ježíše nebo od svého smutku? Kam se vrátíš? K tomu, kdo tě zachránil, nebo ke svým porážkám, výčitkám a hříchům? Pojď, Pán tě očekává. Odvahu, nic není tak závažné, aby tě vyloučilo z Jeho milosrdenství.«“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE v San Giovanni Rotondo je ZDE

Také na zpáteční cestu do Vatikánu se papež vydal vrtulníkem.