Turín. „Nemyslím si, že by svátost smíření procházela krizí, ba právě naopak – v kostelech, kde je k dispozici zpovědnice se vstřícným knězem, rozhodně nechybějí také věřící. Domnívám se, že problémem jsme částečně my, kněží. Zážitky ze zpovědnice se totiž vrývají hodně hluboko a pokud kněz nežije vyrovnaně jako zasvěcená osoba, nahánějí mu strach a působí zmíněnou krizi“, domnívá se v rozhovoru pro list Avvenire (15. února 2018) o. Marino Basso, jeden z 1070 misionářů milosrdenství, které během jubilejního roku papež František vyslal k rozhřešování hříchů, vyhrazených Svatému stolci.
Ročník padesát šest, sedmatřicet let kněžství, diecézní pověření k vykonávání exorcismů a dlouholetá zpovědní praxe – kromě jiných úřadů byl totiž don Marino po dvanáct let rektorem turínské baziliky Panny Marie Těšitelky, diecézní patronky, do které se Turíňané uchylují v čase městského i osobního soužení. Zpovídá se tu v každou denní hodinu a svátost smíření zde poskytovali také významní turínští „sociální světci“, počínaje sv. Josefem Cafassem (patronem vězňů a odsouzenců k smrti), který je přímo v bazilice pohřben.
„Za léta, která jsem strávil u Panny Marie Těšitelky, kdy jsem ve zpovědnici seděl šest hodin denně, jsem pochopil, nakolik je pro kněze důležitá služba naslouchání“, vysvětluje italský kněz. „Také Ježíš v evangeliu naslouchá těm, kdo se k němu obracejí, a tak nás učí, abychom naslouchali dříve, než začneme mluvit. Kdo vstupuje do zpovědnice, má právo na to, aby byl vyslechnut, a mělo by se jednat o evangelní vyslechnutí, tedy bez znásilňování svědomí a zásahu do životní intimity. Svátost smíření je setkání s Bohem prostřednictvím nepatrného a hříšného nástroje, kterým je kněz“, tvrdí otec Marino Basso.
Také v průběhu jubilejního roku se už jako misionář milosrdenství utvrdil v tom, že se zpověď těší výbornému zdraví. Jak uvádí pro italský deník, v turínské katedrále každý pátek bez ustání zpovídal dlouhé zástupy lidí každého věku, sociálního postavení a původu, kněží i řeholníků, kteří trpělivě čekali na řadu a přicházeli do kostela se značným předstihem. Jako nejlepší přípravu pro zpovědníka pak doporučuje denní zpytování svědomí a trvalé vědomí skutečnosti, že pravomoc rozhřešovat hříchy pochází od Boha. „Rád přemýšlím o církevních otcích, kteří nepovažovali zpovědní mřížku za bariéru mezi knězem a kajícníkem, nýbrž za Boží závoj. Bůh, který nás miluje, totiž nechce, abychom se rděli rozpaky při vyznávání hříchů, nýbrž on sám se červená, protože vnímá, že neučinil dostatek proto, abychom do hříchu neupadli. Zpovědní mřížka se tak stává svědkem, který skrývá ruměnec a zároveň soucit Boha, jeho milosrdné tváře“, uzavírá italský kněz.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
