Rádio Vaticana

Vatikán. Blížící se apoštolská cesta do Chile a Peru, biskupská synoda o mládeži, světové setkání rodin v Dublinu a s ním související recepce exhortace Amoris laetitia, reforma římské kurie – to jsou témata, kterých se dotýká kardinál Pietro Parolin v exkluzivním rozhovoru pro Vatican News. Státní sekretář Svatého stolce se zejména zmiňuje o očekávání, které církev vkládá do mladých lidí, jimž bude věnována říjnová biskupská synoda a březnová „předsynoda“.

“Myslím, že největší novinkou v přístupu církve k mladým lidem je hledání nového vztahu, který by se zakládal na odpovědnosti a zprostil by se jakéhokoli paternalismu. Církev si skutečně přeje vstoupit do dialogu s realitou dnešních mladých lidí, pochopit je a pomoci jim. Zároveň bych rád odkázal ke známému projevu Johna Kennedyho při převzetí úřadu, kdy ve vzdáleném jedenašedesátém roce řekl: Nemáte se ptát, co pro vás země může udělat, nýbrž co vy můžete a máte udělat pro zemi“. Věřím, že totéž církev a papež požadují od mladých lidí, tedy ptají se jich, co mohou udělat pro svou církev a jakým přínosem se mohou podílet na šíření evangelia. Doufám, že mladí lidé na tuto výzvu odpoví s velkorysostí a nadšením.“

Mládež logicky odkazuje k rodině, kterou letos v srpnu čeká světové setkání s papežem v irském Dublinu. Tato událost přichází dva roky po zveřejnění posynodální exhortace Amoris laetitia. Je podle vás možné nějak bilancovat recepci tohoto dokumentu? Proč vyvolal v katolickém světě tak ostrou konfrontaci?

“Amoris leatitia vychází z nového paradigmatu, které papež František moudře, prozíravě a obezřetně zavádí. Nesnáze, které kvůli tomu vznikly a nadále v církvi přetrvávají, pravděpodobně kromě některých obsahových hledisek souvisejí právě se změnou postoje, kterou po nás papež požaduje. Každá změna přináší těžkosti, ale s tím je třeba počítat a je třeba tyto těžkosti usilovně řešit a hledat na ně odpověď, která by se tak stala momentem dalšího růstu a prohloubení. Věřím, že Amoris leatitia kromě toho, že v ní církev objímá rodinu s veškerou její problematikou, může skutečně rodinám napomoci, aby vtělovaly evangelium. Současně se od rodin žádá pomoc a spolupráce, aby přispívaly k růstu církve.“

V březnu uplyne pět let od nástupu papeže Františka na Petrův stolec. Jedním z programových bodů jeho pontifikátu je reforma římské kurie – jak se bude nadále vyvíjet?

“V magisteriu papeže Františka se trvale vrací jeden leitmotiv, když se mluví o kurii, nejde tolik o reformu struktury, vydávání nových zákonů a směrnic, nová jmenování do úřadů, jako spíše o zásadního ducha, ve kterém by se měla nést jakákoli kuriální reforma a kterým je obrácení. Znamená to umožnit kurii, aby se zbavila svých stínů a mohla papežovi stále více a lépe prokazovat opravdovou pomoc při hlásání a dosvědčování evangelia. Chtěl bych znovu zdůraznit tento pohled, ačkoli se nezabývá konkrétními reformami a změnami, které už probíhají, protože se jedná o zásadní perspektivu, kterou si máme osvojit a ke které nás papež opakovaně vyzývá.“

Zanedlouho se papež vrátí do Latinské Ameriky, aby navštívil Chile a Peru. Jaký význam má tato cesta?

“Papež jako pastýř všeobecné církve se vydává za dvěma místními církvemi, které jsou velmi živé a zároveň musí zvládat četné problémy. Naznačil bych jenom dva, které papeži Františkovi zvláště leží na srdci. Prvním je otázka domorodého obyvatelstva, jeho postavení v tamních společnostech a přínosu k jejich rozvoji. Druhé téma, ke kterému se papež často vrací a to velice výraznými slovy, je korupce, která zabraňuje rozvoji mnoha zemí a znemožňuje vymýcení chudoby. Myslím, že to nebude jednoduchá cesta, ale jistě silně zapůsobí.“

uvedl pro naše mikrofony kardinál Pietro Parolin.

(jag)