Vatikán.
Po devětatřiceti letech od smrti Jana Pavla I. bylo nezvratně doloženo, že zemřel na srdeční selhání. Ve své nové knize (
Cronaca di una morte, Piemme 2017) to potvrzuje italská novinářka a historička Stefania Falasca, která je zároveň vicepostulátorkou beatifikačního procesu papeže Albina Lucianiho. Kardinál Pietro Parolin v předmluvě ke svazku hovoří o „přísně vědecké rekonstrukci faktů, učiněné na základě dosud nezpřístupněné dokumentace“ a chválí badatelskou práci, která „popírá tisíce teorií, podezření a dohadů“.
Vatikanistka Falascová zpracovala také prameny ústního podání, které se staly podkladem beatifikačního procesu, zahájeného 25 let od smrti papeže Lucianiho. Mezi jinými vypovídaly řeholnice Margherita Marin, která působila v domácnosti Jana Pavla I., a její spolusestra Vincenza Taffarel, která ráno našla mrtvého papeže na lůžku.
“ Znovu jsme pročetli a vyslechli svědectví těchto žen. Orální prameny v podání očitých svědků jsme pak konfrontovali s klinickou dokumentací různých zdravotnických zařízení, kde byl Luciani v minulosti hospitalizován, a s diagnózou v okamžiku smrti, kterou podepsal osobní lékař Buzzonetti. Z toho všeho vyplývá, že příčinou papežovy smrti byla ischemická příhoda, která vedla k infarktu. To je holá pravda.“
Kniha dává nahlédnout do spisů beatifikačního řízení – řeholnice z papežovy domácnosti kupříkladu pod přísahou vypověděla, že Jana Pavla I. našla na lůžku s dosud nasazenými brýlemi a strojopisnými dokumenty v rukou. Světlo bylo rozsvícené a na papežově tváři, usmívající se a lehce nakloněné ke straně, nebyly patrné známky smrtelného zápasu. „Vypadal jako člověk, který usne při čtení“, prohlásila sestra Vincenza. Osobní papežův sekretář, irský kněz John Magee, nicméně řeholnicím přikázal, aby neinformovaly o tom, že mrtvého papeže našly jako první. Podle oficiální verze papežovu smrt odhalili osobní sekretáři, což jen přiživilo spekulace o Lucianiho náhlém odchodu. Historické pojednání italské novinářky přináší také dosud nezveřejněnou zprávu papežova osobního lékaře Renata Buzzonetiho, zaslanou 9. října 1978 (tedy deset dní po smrti, 28.9.1978) vatikánskému státnímu sekretariátu. Vyplývá z ní, že Jan Pavel I. si v předvečer své smrti při modlitbě kompletáře s otcem Mageem stěžoval na déle než pět minut trvající bolesti v oblasti hrudní kosti. Vzhledem k tomu, že samy odezněly, nebyla uvědoměna vatikánská lékárna ani profesionální ošetřovatelka sestra Vincenza.
Autorka knihy doufá, že po předložení zmíněné dokumentace se bádání o Janu Pavlu I. může věnovat jiným aspektům. Jak v předmluvě poznamenává vatikánský státní sekretář, památce papeže Lucianiho se tak navrací patřičná úcta a historická hodnota, protože, jak dodává, „tento krátký pontifikát nebyl pouze jakýmsi přeletem rychle vyhasínajího meteoru“. „Jan Pavel I. svým magisteriem posílil projekt koncilové církve, blízké lidem s jejich bolestmi a žízní po milosrdné lásce“, uzavírá kardinál Parolin v knize nazvané „Kronika jedné smrti“.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
