Janov.
Práce je pro člověka, a tudíž pro křesťana, prioritou, protože mu dodává čest a důstojnost. Právě klíčový pojem „důstojnost“ shrnuje nedávná promluva Svatého otce na téma práce a zaměstnanosti pronesené v janovském přístavu 27. května 2017, o které jsme tehdy z nedostatku času referovali pouze stručně.
“Je důležité uznat ctnosti pracovníků a pracovnic. Potřebují odvádět dobrou práci, protože právě to práci náleží. Někdy se smýšlí tak, že zaměstnanec pracuje dobře jenom kvůli výdělku – to je ale hluboce neuctivé vůči pracujícím, kterým se tak upírá důstojnost práce. A ta začíná tehdy, když se pracuje dobře kvůli vlastní důstojnosti a cti.“ (Janov, 27.5.2017)
Práce je však pro papeže Františka zásadním tématem již od počátku pontifikátu. Dokazují to stránky apoštolské exhortace Evangelii gaudium , věnované mužům a ženám, kteří se potýkají s každodenní pracovní nejistotou, jejíž neblahé důsledky sytí „globalizovanou lhostejnost“ a vytvářejí „kulturu odpisu“. „Cílem není výdělek pro všechny, nýbrž práce pro všechny“, prohlásil Petrův nástupce na konci května (27.5.) v janovských ocelárnách Ilva před několikatisícovým publikem jejich zaměstnanců.
“Je nutné hledět bez obav, avšak zodpovědně, na technologickou transformaci hospodářství a života a nesmířit se s všudypřítomnou ideologií, podle které bude ve světě pracovat polovina či dvě třetiny práceschopných lidí, a ostatní budou pobírat sociální dávky. Musí být jasné, že skutečným cílem není „výdělek pro všechny“, nýbrž „práce pro všechny“. Bez práce pro všechny lidi totiž nebude ani důstojnost pro všechny!“
Sociální učení církve vždy nahlíželo práci jako účast na stvoření, které se denně obnovuje také díky rukám, mysli a srdcím pracujících, pokračoval papež. Mužové a ženy, kteří se živí prací, jsou „pomazáni“ důstojností, vysvětloval, avšak tato práce se nesmí stát otroctvím.
“Nikoli každá práce je dobrá – existuje příliš mnoho špatné a nedůstojné práce, v rámci ilegálního obchodování se zbraněmi, pornografie, hazardních her, či práce v podnicích, které nectí práva zaměstnanců nebo přírody. Stejně tak je špatná taková práce, která je vysoce odměňována, protože se pracuje neomezeně a zaměstnání se neodděluje od života, až se nakonec práce stane životem. Paradoxem našich společností je stále rostoucí počet lidí, kteří by chtěli pracovat, ale nedaří se jim to, a jiných, kteří pracují příliš, rádi by pracovali méně, ale nemohou, protože si je firma „koupila“. Práce se stává sestrou, když vedle ní existuje také volno, svátek. Bez svátečního času se z práce stává otroctví, byť výborně placené.“
Od trvalé práce papež přešel k trvalé spotřebě. Práce stojí ve středu každé sociální smlouvy a není pouhým prostředkem ke spotřebě, zdůraznil. Pokud slevíme ze svého pojetí práce a učiníme si modlu z konzumu, zahájíme výprodej dalších sesterských hodnot – důstojnosti, úcty, svobody a cti.
“Veliká obchodní centra, otevřená 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Tyto nové „chrámy“ slibující spásu a věčný život, modly čirého konzumu, a tedy čiré rozkoše, jsou také důvodem pracovní krize v našich společnostech. Práce totiž obnáší pot a námahu. Bible to dobře věděla a připomíná nám to. Ale hedonistická společnost, která vidí a chce pouze konzum, nechápe hodnotu potu a námahy, a tudíž nechápe ani práci. Veškeré modloslužebnictví je prožitkem čirého konzumu – modly totiž nepracují.“
Římský biskup své setkání s janovskými dělníky zakončil sekvencí „Přijď, ó Duchu přesvatý“, ale ještě předtím svým posluchačům připomenul – ve shodě s mnišskou tradicí církve – že práce je přítelkyní modlitby:
“Mnohé z nejkrásnějších modliteb našich rodičů a prarodičů se týkaly práce a byly pronášeny před prací, během ní anebo na její závěr. Práce se přátelí s modlitbou a je denně přítomna v eucharistii, jejíž dary jsou plodem země a lidské práce. Svět, který již nerozumí hodnotám a hodnotě práce, už nechápe ani eucharistii, pravou a pokornou modlitbu pracovníků a pracovnic. Pole, moře a továrny byly vždy oltáři, ze kterých stoupala krásná a čistá modlitba, již Bůh přijímal a vyslyšel. Modlitby pronášené těmi, kdo se uměl a chtěl modlit, ale také modlitby učiněné rukama, potem a námahou práce těch, kdo se neuměli modlit ústy. Bůh vždy přijímal a rovněžtak dnes přijímá také tyto modlitby.“
(jag)